Výlety z Kytlic, část třetí (retro)

Kam a jak jedeme?

Na poslední den už neměl Petr nic vymyšleno, nechal to na mně. Ráno jsem ještě zašel do místního krámku pro nějaké drobnosti. Objevil jsem tam pivo Pivrnec, asi za čtyři koruny. Jedno jsem koupil, že ho časem ochutnám. Potom už jsme vyrazili dolů k nádraží a po silnici k Mlýnům. V polovině cesty odbočovala malá neznačená silnička k severovýchodu, do kopců. Vedla kolem potoka Bělá a byla příjemná. I stoupání bylo snesitelné. Cestou jsme potkali jenom Němce s šiškou chleba. Šel proti nám, z hlubokých lesů. Kde tam ten chleba rostl, jsme nezjistili.

Po silnici jsme došli až na rozcestí pod Malou Tisovou, kde jsme odbočili po červené k západu. Ta nás dovedla na další rozcestí, ke Křížovému buku. Kecli jsme do trávy a kochali se. Před námi byla hora Javor.

Tu jsme obešli, zastavili se u umělého „ romantického“ vodopádu (nebyl skoro vidět, bylo málo vody), a sešli do Mlýnů. Trápilo nás vedro a žízeň. Po hospodě jsme museli pátrat, nebyla u silnice, muselo se projít pod viaduktem. Ale pak nás z ní nechtěli ani pustit. Utekli jsme ale včas pod záminkou, že nám jede vlak. Nechtělo se nám už šlapat po silnici, rozhodli jsme se stanici popojet. Opět jsem se dopustil přestupku a fotografoval nádraží. Kopec v pozadí je Zlatý vrch.

Po chvíli čekání nám místní výpravčí prozradil, že tenhle vlak dneska nejede. Píchnul, či co. Počkali jsme na další, ani do hospody jsme se nevrátili, tak jsme byli líní. V Kytlicích šla část výpravy na chvíli do hospody, druhá část připravovat večeři. Potom už se stmívalo a byly kýčovité červánky.

Cestou do chaty jsem ve vsi potkal lišku. Dávala dobrou noc.

Ráno při balení objevil Miloš mého Pivrnce a posnídal ho. Pivrncova pomsta byla strašná. Celou cestu se tvářil, jako že nic, až skoro u Kladna Miloš zařval strašným hlasem: „Zastav !“. Naštěstí bylo kde. Chudák, už přebíhal silnici do zdánlivě bezpečného lesíka a musel se vracet. Ještě že to tam znám, ta rokle, která není pro stromy vidět, je dost hluboká. Ale stihl to.

Za čím jedeme?

Tady nebyl konkrétní cíl. Jen tak jsem na mapě odhadl, kde by to mohlo být pěkné a šlo se. Však už jsme měli za předchozí dva dny něco našlapáno.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Něco „ málo“ jsme přes den pojedli v hospodě v Mlýnech, ale večeře byla vlastnoruční v penzionu Bílý racek.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ten den byl tak pohodový, že nás nerozhodil ani výpadek našich slavných drah. Ale dost lidí, ke kterým jsme přistoupili do toho dalšího vlaku, vypadalo hodně naštvaně.

Ostatní informace

Ideální Jarní procházka. Potůček zurčí, datel se jarně ozývá, vstupné se nikde neplatí….