Šumperk – Na dolního Kokeše

Kam a jak jedeme?

V polovině března letošního roku se téměř současně udály dva momenty, které nepatří k nejběžnějším. Na chvíli se o víkendu vzpamatovalo počasí (tedy relativně, protože zima a vítr s námi zůstaly) a kamarád slavil padesátiny. Po nočním návratu a několikahodinovém spánku spravedlivých jsme se s manželkou domluvili, že bychom mohli zajít alespoň na chvíli někam do přírody a zkusit částečně vypotit včerejší irskou (já) a víno (ona). Proto vyrážíme na skalní útvar zvaný Kokeš. Je to pořád do kopce a je to nedaleko …

Za čím jedeme?

Cestou do Městského lesa jsem si ještě odskočil udělat pár dalších fotek areálu sanatorky (tedy bývalého sanatoria na Šibeničním vrchu, blíže viz. https://www.turistika.cz/mista/sumperk-sanatorka-nejtemnejsi-tvar-naseho-zdravotnictvi-sanatorium-na-sibenicnim-vrchu), protože – jak už bylo řečeno v Černých baronech – je dobré mít alespoň pár fotek, protože za pár let už tomu nikdo neuvěří …

Po krátkém mírném stoupání se napojíme na souběžnou zelenou a modrou TZ a po chvíli dojdeme k rozcestníku Tulinka. Protože nad námi stále nějak vítězí lehká únava a víkendová lenost, volíme jen „krátkou“ žlutou TZ (tím současně i červené psaníčko) s tím, že si udělám několik „důležitých“ fotografií skalisek na „spodním vrcholu“ (čeština dokáže vytvořit krásný protimluv) Kokeše. Ten se nachází v nadmořské výšce 511 metrů, takže na nejbližším necelém kilometru musíme nastoupat hodně přes 100 metrů výškového převýšení.

Vrchol Kokeše se „tyčí“ mezi Šumperkem (městem) a Smrkem (velehorou - neb 742 m.n.m. - nad obcí Kopřivná) a tvoří téměř přesně jejich výškový průměr. Nejsem sice geomorfologem, ale někde jsem se dočetl, že skalky na Kokeši jsou složeny převážně z pegmatitů a bioticko-muskovitických rul.

Čím jsme blíže vrcholu, tím více osamocených kamenů potkáváme. A za chvíli jsme konečně tam. Na „dolním“ Kokešovi se nachází jedna větší, tvarově zajímavá, skála a několik jejich menších sestřiček. K tomu něco jako Kamenné … no moře určitě ne … řekněme, malé horské pleso. Místo je to příjemné a fotogenické, ale výhledy do údolí Desné, na hřeben Hrubého Jeseníku nebo na další okolní dominanty (Městské skály) jsou možné až ze severního vrcholu, který je na tom o sedm výškových metrů lépe a tudíž mu méně vadí okolní stromy.

Vzhledem k tomu, že tato - nějakých 6-7 metrů vysoká - lesní skalka se mi vždy líbila více než ta „skutečně“ vrcholová, radostně „hopsám po kamínkách“ a fotím. Bizarní skála vyvolává svou podobou různé asociace, například někomu (třeba i mně) připomíná nejvíce - hlavu právě z krunýře vysouvající - gigantickou želvu (kareta obrovská pro srovnání fakt nepostačí).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jako místní jsme jídlo i vše ostatní s tím spojené vynechali (když tedy nepočítám koupi kofoly a nanuku v Kauflandu při zpáteční cestě), chtěli jsme - koneckonců - naopak vytrávit. Ale jak říká klasik, možnosti tu jsou ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výhodou Kokeše proti dalším zajímavostem v okolí Šumperka je i fakt, že není tak „mediálně profláklý“ z masových akcí jako například Senová (tedy Háj) nebo – již zmíněné - Městské skály (v onen inkriminovaný den hrálo roli i to, že je přece jenom blíže), takže tu málokdy narazíte na davy turistů. I my jsme zde potkali jen jednu známou, která nás vlastně - s odstupem - pronásledovala už od průchodu sanatorkou. Hlavní vrchol jsme si - plánovitě - nechali na jindy a vracíme se do Šumperka. Přece jenom máme už žízeň a taky se blíží doba oběda …

Ostatní informace

Záměrně neuvádím kilometrovou vzdálenost. Z některých částí Šumperka se vejdete i do těch 6 kilometrů, ale například z vlakového nebo autobusového nádraží je to už víc. Pro mimošumperské je, samozřejmě, lepší zařadit Kokeše do nějakého okruhu.