Horní Kokeš po psaníčku Josefa Janků

Kam a jak jedeme?

Tímto tipem na krátký a přijemný výlet se vrátím na konec první červnové dekády letošního roku, kdy jsme se s manželkou rozhodli tuto trasu absolvovat. Přesněji řečeno, trasu jsem měl v myšlenkovém plánu vytyčenu již nějaký ten pátek, ale pořád tak nějak nebyla ta správná příležitost. Skály na „horním“ Kokešovi jsme – samozřejmě – navštívili už mnohokrát, ale vždy z opačné strany nebo v rámci nějakého delšího okruhu. Počasí ten den vyšlo téměř dokonale, takže vyrážíme směr Bratrušov.

Nejprve se ovšem krátce zastavíme na jízdárně J.O. Šumperk, kde právě probíhá veřejný trenink – nejen - mladých nadějí. Pár slov s kamarády, kteří koníčkům dlouhodobě propadli, jedno hanušovické točené a jdeme zase dál. V tomto případě tedy ovšem spíše zase zpět, protože směrem k rodnému Šumperku. U zahrádkářské kolonie před stájemi jezdeckého oddílu se napojíme na červenobílé psaníčko a úvozem kráčíme vzhůru k lesu nad Šumperkem nebo přesněji řečeno nad Bratrušovskou střelnicí.

Než budu pokračovat v popisu naší další cesty, měl bych se asi pár slovy zmínit o sympatické červenobílé TZ, která nás vede. Psaníčko Josefa Janků je v podstatě velký okruh kolem Šumperka, který samotné okresní město protíná jen v jeho temenické části, konkrétně v oblasti zájmové sféry restaurace U zeleného stromu. My projdeme jen jeho malou část, ale pokud byste chtěli trasu projít celou, tak postupně navštívíte například osadu Nové Domky, ZOO park a Veteran muzeum v Rapotíně, Anenský dvůr, filmovou přehradu Krásné, obec Nový Malín, zámek Třemešek, Bludov – Zámeček, Chocholík a rozhlednu na Háji. Celý okruh má asi 35 km a není pojmenován po známém očním lékaři z podhůří kralického sněžníku, ale po šumperském turistickém značkaři, který inicioval obnovu rozhledny na Háji. Tuto činnost zahájil v období okolo roku 1973 a je smutnou hříčkou osudu, že nedlouho před otevřením rozhledny (září 1996) náhle zemřel.

Za čím jedeme?

My už se v této chvíli pohybujeme v Městském lese, nedaleko od míst, která jsem projížděl a procházel, když jsem se byl podívat na „nově zřízený“ masový hrob obětí z Bratrušovské střelnice. Po vystoupání k vrstevnicové lesní cestě nás čeká chvilku rovinka, ale za nedlouho opět – nepříliš náročné – stoupání. Podle Mapy.cz teď uvidíme rozcestník Kokeš-skály, kde se kříží psaníčko se žlutou TZ. Nacházíme se teď asi 300 metrů od někdejšího lomu Ostředek, v nadmořské výšce 480 m. Styk barev jsme na lesní pasece s množstvím kapradin sice zaznamenaly, ale jinak bylo vše jinak (taky hezký český obrat). Nedůslednost a chyba značkařů navíc způsobily, že na nepojmenovaném rozcestníku je vyznačen jen jeden směr po žluté a jeden po červenobílé. Samozřejmě ten, kterým jsme sem přišli. Naštěstí to zde dobře známe, takže bez zaváhání odbočíme Doprava a pokračujeme ve stoupání.

Blížíme se k vrcholu, který je – ve výšce 518 nadmořských metrů – tvořen relativně mohutným rulovým skaliskem s výhledy – mimo jiné - na hřeben Hrubého Jeseníku Zde je možno slovo vrchol považovat za dvojsmysl: jsme totiž v nejvyšším bodě i v hlavní atraktivitě naší trasy. Výhledy už nám sice trošku zarůstají (pořád se však dá podívat i na nedaleké obce i – za jasného počasí – na vrchol Pradědu), ale i tak je to místo, kde se prostě nedá nezdržet. Jen povinné poskakování po skalisku a pořízení fotodokumentace nějakou tu chvilku trvá …

Přesto, že jsme cestou nepotkali ani živáčka, tady sami nejsme. Pohybuje se tu nějaký malý turista a jsou slyšet i další hlasy, respektive hlas. K této myšlence se však vrátím ještě později, protože máme dokoukáno a zdokumentováno, tudíž se chystáme „vrcholovou základnu“ opustit. A hned po pár metrech směrem dolů a do Šumperka narazíme na již zmíněný rozcestník Kokeš – skály. V reálu se nachází přímo pod skaliskem, v nadmořské výšce 511 metrů.

Závěrečnou etapu naší cesty po trase zvané též Šumperské psaníčko, kdy už bez přestávky jenom sestupujeme, můžeme jít takřka po slepu. Nejprve nás čekají zajímavé temné skály „dolního“ Kokeše, o kterých jsem psal někdy počátkem letošního jara (viz. https://www.turistika.cz/vylety/sumperk-na-dolniho-kokese), poté rozcestník Tulinka a nakonec Šumperk i zasloužená odměna v podobě osvěžení na Koupáku.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stručně a jednoduše: nikde. Vzhledem k délce pobytu na čerstvém vzduchu a vzdálenosti od domova to nebylo ani nutné. Pro přespolní, kteří by chtěli plnohodnotně pojíst, se v tpmto případě nejspíše nabízí výletní restaurace v osadě Nové Domky nebo šumperská restaurace Pod kaštanem, kterou ovšem všichni místní znají pod názvem U dacana. V rámci našeho výletu bylo možno si dát i grilované maso nebo klobásu na bratrušovské jízdárně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tady bych se - raději bez udání hodnocení líbilo / nelíbilo - vrátil k onomu tajemnému hlasu z vrcholu Kokeše. Již zmíněný skalní turista těsně předškolního věku zde zřejmě nebyl sám. A opravdu, při pořizování fotodokumentace jsme narazili na jeho matku. Seděla na podvrcholové skalce a v černém prádle se spokojeně slunila s mobilem u ucha. Nevím - samozřejmě - kdo byl na "opačném konci drátu", ale zřejmě se jednalo o člověka, který nepotřeboval, nechtěl nebo nemohl komunikovat. Mluvidla mladé maminky se totiž nezastavila ani na vteřinu, a to po celou dobu, kterou jsme zde strávili. A ještě při sestupu do údolí se nad našimi hlavami ještě dlouho nesl "libozvučný" hlásek této - jinak jistě zodpovědné - osoby.

Ostatní informace

Výprava nízkonákladová až zcela bezplatná. Přímo na trase totiž žádné místo, kde se dá utrácet, stejně nenajdete. V tomto případě musíte počítat jen s eventuelními poplatky dopravcům a obsluhujícími personálu při pozdější konzumací.