Šumavské Městišťské rokle.

Kam a jak jedeme?

Městišťské rokle patří k nejzajímavějším místům v severozápadní části Šumavy. Toto hluboké údolí je protažené ve směru jihovýchod – severozápad. Rozkládá se pod Velkým Prenetem ( 1071 m.n.m.), Malým Prenetem ( 1006 m.n.m.) a horou Plošinou ( 970 m.n.m.), která již patří ke Svatoborské vrchovině. Rokle jsou prameništěm řeky Jelenky, která se tu tvoří z několika větví pramenících na svazích nad údolím.V jihovýchodní části je přírodní rezervace, která byla vyhlášena v roce 1994 a skládá se ze dvou částí o celkové výměře 168,91 ha. Záhadou zůstává, proč rezervací nebylo vyhlášeno celé údolí. Rostou tu mimo jiné Trollius europeus (upolín evropský), Lilium martagon ( lilie zlatohlavá) či Ranunculus aconitifolius ( pryskyřník omějolistý). Možné je setkání s černou zvěří a dalšími zástupci fauny, které se vykytují na Šumavě. Přístup do roklí je možný jak od osady Městiště tak i z Onoho Světa. Do druhé jmenované jsme přijeli po silnici, která spojuje Klatovy se Železnou Rudou.

Za čím jedeme?

Zaparkovali jsme na Onom Světě. Osada má zajímavou historii. Mezi roky 1490 až 1500 zde byla Mertlem z Mochova postavena sklárna. V podstatě se jednalo o černou stavbu, ale její majitel si uměl poradit a stavbu obhájil. Sklárna byla v provozu až do 17. století, kdy zanikla. Zůstala osada, v níž dnes žije pět obyvatel. Jméno Onen Svět dostala již ve středověku, kdy zde bylo popraviště. Několik stavení a opuštěné velké haly je dnešní skutečnost. Odtud jsme vyšli k západu po lesní silničce a prošli smrkovým lesem na rozcestí pod Suchými studánkami. Následně svahem Plošiny po zelené sestupujeme do údolí. Z cesty jsou hezké výhledy jak do údolí tak na protější svahy obou Prenetů. Svahy Plošiny tu pokrývá smrkový les s příměsí listnáčů. V údolí pod námi jsou Pastviny, které se střídají s lesíky bříz a olší. Z 850 m.n.m. jsme během půlhodinky sestoupili na dno údolí, do osady Městiště ( 600 m.n.m.).

Historie této osady není dlouhá. Byla pravděpodobně založena někdy v 18. století. Je zde několik stavení, malá náves s kapličkou, turistickým přístřeškem a samozřejmě, že nechybí ani lípa. Odtud jdeme proti proudu Jelenky dnem údolí. Vpravo za osadou je zrušená vojenská střelnice. O něco výše, vlevo od cesty, stojí bývalý hamr, který byl postaven v roce 1850 a ještě v roce 1975 se zde vyrábělo velmi dobré nářadí. Lidská sídla zůstala za zády a cesta nás přivádí na hranici přírodní rezervace a tady se rozbíhá do různých směrů. Z několika potoků si vybíráme ten nejvodnatější a po sotva znatelné stezce stoupáme při jeho břehu. S přibývající výškou je svah prudší a v některých místech to jde jen po čtyřech. Koryto toku je stále hlubší a užší. Je v něm množství malých vodopádů a peřejí. Změnil se i okolní les. Je zde množství padlých stromů, které postup svahem hodně zpomalují. Podzimní slunce si hraje s vodou a vytváří duhová zabarvení. Okolní les je stále častěji prosvětlen bělostí zlátnoucích břízek. Konečnou na cestě k prameni dává neproniknutelné mlází, pod kterým voda mizí. Dostáváme se na lesní cestu, vedoucí po vrstevnici. Jsme přibližně v nadmořské výšce kolem 900 metrů a vracíme se k východu.. Z cesty mezi stromy se nám občas objeví svahy Plošiny a výhledy k severozápadu. Díváme se do údolí, nad kterým se zvedá Želivský vrch ( 770 m.n.m.) a v dáli ještě modravý hřeben hor. Jedná se zřejmě o Český les. Cesta nás přivádí na rozcestí, ze kterého jsme vyšli. Zbývá poslední úsek na Onen Svět, kde náš výlet do krásného koutu Šumavy končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití je dobré mít v batohu. Voda v okolních potůčcích se dá pít bez následků. Ubytovat se je možné v nedalekém Čachrově nebo ve Strážově.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je to nádherný kout Šumavy a podzim je tu přímo kouzelný. Lesy tady ještě nezničil kůrovec ani člověk, který to na kůrovce občas svádí. Turistu jsme zde nepotkali a klid je tu přímo božský.

Ostatní informace

Celá cesta je dlouhá okolo 10 kilometrů s celkovým převýšením kolem 300 metrů. Nad roklemi vede jediná značená cesta svahem Plošiny. Ostatní část se jde po neznačených cestách nebo volně lesem. Mít s sebou kompas je výhodou. Rokle jsou součástí CHKO Šumava. Horní tok říčky Jelenky je v některých mapách označován jako Meštišský potok. Pokud je v kapse mapa KČT č. 64 Šumava – Železnorudsko, nelze zabloudit.