Okolím Volenic v Pošumaví.

Kam a jak jedeme?

Výjimečný, původně románský kostel, dva zámky, prazvláštní místo, kde kdysi stála tvrz, staré statky ve stylu lidového baroka, největší drak v zemi, poutní kaple, a to všechno zasazené v nádherné přírodě Pošumaví. Na první pohled to vypadá jako příliš velké sousto na jeden výlet. Skutečností ale je, že tohle všechno lze vidět během dopoledne. Jen ta viditelnost byla velmi špatná, což při nádherných výhledech, které v této oblasti jsou do všech světových stran, byla kazem této cesty. A tak začínáme na rozlehlé volenické návsi s prohlídkou obce, abychom pokračovali do nedalekých Štěchovic, odtud se vydali k severu do Kladrub, vylezli na hřeben u osady Ovčín k poutní kapli sv. Trojice tamtéž a sedlem mezi vrchy Divoš ( 535 m.n.m.) a Beranice ( 531 m.n.m.) se obrátili zpátky k Volenicím.

Za čím jedeme?

Hezky upravená náves ve Volenicích je na svahu. Najdeme zde sochu sv. J. Nepomuckého, kašnu a několik zajímavých domů. V horní části je obecní úřad, pomník padlým a nad tím vším se vypíná dominanta nejen obce, Kostel sv. Petra a Pavla. Stojí zde od roku 1250, prošel několika přestavbami a ta nejzdařilejší je z 2. poloviny 16.století. Tehdy vznikla nádherná síťová klenba od Tomáše Rossiho z Mandrisia. Od kostela jdeme silnicí do Katovic novější části obce kolem velké budovy školy a dále polní cestou k východu, k údolí Novosedelského potoka. Strmé srázy zde jsou 15 až 20 metrů vysoké a stezka nad nimi nás přivádí do Štěchovic. Potok dělí obec na dvě části. V té na pravém břehu je náves s kapličkou, starými domy a zajímavým špýcharem. Upravený pomník padlým, novější budova obecního úřadu a hospoda U kolčavy. Most je z roku 1926 a nad ním na levém břehu je část obce a zámeček ze 17. století, který byl v následujících stoletích upravován. Dnes prochází rekonstrukcí i s okolním parkem. Cestou mezi zámkem a starou sýpkou míříme k severu. Na návrší nad obcí je opravená kaplička. Od ní pokračujeme okreskou alejí starých, neudržovaných jabloní do Kladrub. Ještě před vsí nás v zámecké zdi vítá zdejší drak. Byl postaven v 18. století a jmenuje se Indiosek. Zámecký park není udržovaný, na jedné jeho části je fotbalové hřiště. V místech kde stávala tvrz je dnes poměrně mokro. Kdysi na ostrůvku dal zdejší pán postavit dvě zdi, které mají podoby muže a ženy. Proti proudu potůčku jsou pozůstatky bývalého vodopádu. V samotné obci je zámek, dnes v něm sídlí obecní úřad, který čeká na opravu. Další zajímavou budovou je bývalá kočárovna a statek na druhé straně silnice před zámkem. Odtud stoupáme k místní části Ovčín, ve které je zajímavá poutní kaple sv. Trojice a nedaleko ní výklenková kaplička. Jdeme po silnici do sedla pod vrchem Divoš a odtud volně lesem po západním svahu Beranice k osamělému statku Nové dvory a polní cestou scházíme do údolí potoka. Kolem opuštěného mlýna se vracíme do Volenic. Míjíme hřbitov, kde je hrob obětí vlaku smrti a jsme na začátku cesty.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a hlavně pití je dobré nést v batohu. I když hospod je během cesty vidět několik, nebyla žádná otevřená. Nabídku na ubytování jsme viděli jen ve Volenicích, což ale nevylučuje, že zde jsou i jiné možnosti.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Mimořádný je vnitřek kostela ve Volenicích. nádhera, která nemá v širokém okolí konkurenci. Především presbytář a síťová klenba jsou nádherné. Samotná obec je hezky upravená. Totéž platí i o Štěchovicích, ale katastrofální stav je okolo budov nad zámečkem. To se jen tak nevidí, holt zemědělci. Kladruby mají něco do sebe. Taschekové, především rytíř Carl Ritter von Taschek, sem vložili něco nadčasového a tajemného. Je to všude kolem jak u draka, tak i v záhadných zdech s lidskými obrysy a nelze to uchopit. Skutečně prazvláštní místo. Drak, park i zámek ale volají po opravě, snad se i někdy dočkají. Kaple sv. Trojice je opakem a kaplička u ní je tak trochu roztomilá. Při cestě zdejší krajinou ožívají před očima řádky z knihy „Země zamyšlená“od Ladislava Stehlíka. Šumava je při dobré viditelnosti takřka na dlani a tak, co si více přát?

Ostatní informace

Celá cesta je něco kolem 6 km a jde se většinou po Rovině. Stoupání je jenom k poutní kapli sv. Trojice nad Kladruby. Ve Volenicích bylo v roce 2008 zřízeno muzeum Selského statku. Oba zámky jsou nepřístupné. Kostel ve Volenicích je otevřen každou neděli od 10 00 hod., kdy se zde koná mše. Park v Kladrubech je volně přístupný. Celá cesta je na mapě KČT č. 68 Pootaví. Nevedou tudy žádné turisticky značené cesty. Dostat se do těchto míst o víkendu veřejnou Dopravou je vyloučené.