Na Větrově jako V Ráji

Kam a jak jedeme?

Opakování je matka moudrosti, čili na místa, která máme rádi můžeme vyrazit klidně i vícekrát. Využil jsem tak příznivého počasí poslední astronomickoletní soboty roku 2025, a vzhůru ku Starému Městu (pod Sněžníkem). Protože dnes úctyhodně přibývá majitelů kol s elektrickou přípomocí, můžeme klidně výlet doporučit i kolařům. Ostatním nezbyde použít vlastních sil, ačkoliv do takového Velkého Vrbna se dá dorazit autem, tam je to už kousek. Pravověrnější turisté využijí hromadné dopravy, vlak nebo bus do zmíněného „Staráku“, jak místně říkáme.

Za čím jedeme?

Důvod byl prostý, chtěl jsem si zopakovat návštěvu rozhledny, takto repliky bývalé rozhledny, která stála na Králickém Sněžníku (Grulicher Schneebergu, Śnieżniku Kłodzkim). Ta byla slavně otevřena turistů, 9.7.2021, tedy kojenecký a batolecí věk už má stavba za sebou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože po cestě mám již zmíněné Staré Město, počítal jsem s nějakou zastávkou i tam (v Národním Domě), a přímo u rozhledny je už funkční i přilehlá hospůdka, která v roce otevření ještě nebyla zcela dohotovená, občerstvovalo se v provizorním módu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Popis celé trasy rovnou vynechám, byť i ta byla celkem zajímavá, neb mě cestou do Rejchartic dojela jedna známá osoba a nabídla mě lahváč na její chatě, což vedlo k určité časové ztrátě, takže původní plán se trošku zredukoval (nejel jsem už na Paprsek).

Trošku jsem přemýšlel, jestli mám na Větrov vyjet přes velké Vrbno, ale náhledem do mapy jsem vlastně usoudil, že bude zajímavé vyzkoušet relativně zánovní červenou cyklotrasu 6207. Přesněji trasa zas tak nová není, jen je to postupně prodlužující značení. Svůj začátek (původnější) má u Zaječího potoka, což je rozcestí nad Bělou pod Pradědem (poblíže Kamzičí skály), sjíždí do údolí, pokračuje kolem Cimbury (hospoda) stoupá k Šeráku, odkud opět klesá k Ramzové a přes Petříkov po magistrále k Paprsku a právě Větrovem sjíždí ke Starému Městu.

No a kousek od Starého Města je odbočka na tuto trasu. Ve skutečnosti samozřejmě nejde o nic nového, bývaly doby kdy jsme tudy pravidelně sjížděli na běžkách, ale zimy jsou stále blbějších, takž ne vždy se to tak podaří. Cykloznačka tedy hned svižně vyjíždí lesem spolu se zelenou pěší, která je právě tou běžkařskou tradicí. Protože na relativně krátkém úseku (cca 5 km) je převýšení necelých 400 m, je jasné, že to není žádná procházka rozkvetlou zahrádkou, ale celkem poctivý horský výstup.

Po nějakém půlkilometru se cyklotrasa odpojuje od zelené značky ale připojí se k ní nová modrá pěší, je to tak zároveň varianta pro ty, kdo jdou na Větrov po svých od Starého Města a nechtějí se vracet stejně. Polní cesta je zpevněná, byť asfalt už prokazuje známky značného stáří, místy musíme počítat s vyjetými kameny a štěrkem. Nicméně za slušného počasí cyklistovo utrpení snižují půvabné výhledy do okolní krajiny. Zprvu ještě na hřebeny Králického Sněžníku, později, jak objíždíme úbočí Starého kopce a postupně Větrova i zvedajících se vrcholků, které patří Hrubému Jeseníku. Cestou mineme nějaký křížek a pár kapliček, které upozorní na fakt, že poblíž stávala osada Starý Kopec (tedy podobného názvu, jako blízký vrchol s kótou 830 m).

Některé úseky trasy jsou přeci jen strmější a nemaje elektromotor tak používám i pěší variantu. I tak se nezadržitelně blíží křižovatka Pod Dalimilovou rozhlednou, kde se připojuje silnička od velkého Vrbna, tím i místní modrá přímo k Větrovu. Nemohu nevzpomenout únor 2023, kdy jsem se tu na běžkách úspěšně vysekal…

I tady jsem k lesu chvíli kolo vedl, ale závěrečné metry pod rozhlednu už opět na kole.

Rovnou se přiznám, že rozhledna se líbí moc (i jiným výletníkům). Naštěstí to není ani takový lunapark, jako třebas v Dolní Moravě. Nakonec tady si to musí turista zčásti odmakat vlastní silou (byť je to od parkoviště u lanovky zhruba kilometr).

Chvíli se ještě kochám výhledy do krajiny, co vidím nebo nevidím, na docela krajní lavičce vidím siluetu známé postavy v družném rozhovoru s nějakou jinou postavou. Prostě kamarádka, co se vídáme na různých bigbítech a s kterou (abych nezavdal důvod k pomluvám) bydlíváme na srpnových cyklozájezdech (určitě k nějakému článku dojde).

Svět je malý a není tak nouze o zázraky. Marcela je evidentně potěšena, však už jsme se víc jak týden nepotkali.

Nechám kamarádky v rozhovoru a konečně si dopřeju i sladkou odměnu, tedy přesněji orosenou desítku s názvem paprsek, což je žlutavý mok, který pro zdejší areál vaří v Zábřeze u Welzla. Kromě toho je na čepu Šerák a Keprník, což celkem chválí Dalimila, že je lokálním patriotem a nevozí do Jeseníků nějaké cizozemské výrobky.

Rozhledna je postavená ze soukromých zdrojů, čili vstup není volný nebo laciný, ale za 120 Kč si člověk projde vskutku zajímavou stavbou, která není jen zajímavá exteriérově, ale samozřejmě i interiérově.

Původní rozhledna na Kraličáku byla postavena koncem 19. století a byla vystavěna v duchu romantizujících podob hradních věží. Ostatně takových rozhleden je u nás k vidění víc než dost. Ve stejné době nakonec vznikla i rozhledna na Pradědu, která už je také dávnou vzpomínku. Dodejme, že původní rozhledna stála na německém území, v době kdy Kladsko náleželo k Německému císařství, vše se změnilo po 2. světové válce, kdy se měnily hranice a území. Paradoxně rozhledna ještě nějakou dobu sloužila ale vlivem neúdržby chátrala, Zavřená byla v 60. letech minulého století a v roce 1973 zanikla odstřelem. Dnes je na Králickém Sněžníku nová stavba, láskyplně označovaná jako „mixér“.

Výhledy byly pro tentokrát opět nádherné, takže jsem využil i malý teleobjektiv, což se objeví ve fotogalerii.

Původně jsem chtěl pokračovat na Paprsek a přes Petříkov a Ostružnou k Hanušovicím, ale výčepní mě ukecal, že nahoře bude plno, bo tam byly nějaké závody. Tak jsem si nakonec pobyt u rozhledny trošku prodloužil a k návratu použil sjezd údolím Vrbenského potoka. I tak to vyšlo na nějakých 75 km.

Ostatní informace

Vše důležité už tedy bylo řečeno, vstup na Dalimilku je za 120,- Kč, v restauraci je k dispozici spíše skromné občerstvení, žádné velké vyvařování. A podle webu mají otevřeno ještě celé září každodenně, dál patrně víkendy. V zimě je zavřeno. Dá se platit kartou.