Město a klášter Sázava.

Kam a jak jedeme?

Posázaví nabízí hodně jak přírodních zajímavostí tak i moc hezkých památek. To je jistě dosti pádný důvod k návštěvě této oblasti. Navíc to není od nás zas tak daleko a cestou z našeho města se také projíždí mnoha zajímavými místy. Jediným zádrhelem bylo nevyzpytatelné dubnové počasí. Na to, že se vlády ujalo jaro, to vypadalo spíše na podzim. K cestě jsme tentokrát využili dopravu autem. Z našeho jihozápadu přes Strakonice, Milevsko a poté přes Benešovskou pahorkatinu se to dá v klidu zvládnout i s přestávkami za pět hodin. Cestou nám teploměr nevystoupil nad 4°C . Za Divišovem to již byly 2°C a dokonce se sem tam objevily i sněhové vločky. Nakonec jsme byli rádi, že míjíme tabuli s nápisem Sázava a pak již zbývalo najít náš hotel a těšit se na další den.

 

Za čím jedeme?

Město Sázava bylo již od svého založení poddanským městem sázavského kláštera. Vše tady začalo již začátkem 11. století. Uvádí se rok 1009. Poustevník Prokop si vybral výhodné místo nad pravým břehem řeky Sázavy. Kolem jeho osoby postupně vznikla jakási družina. V roce 1032 kníže Oldřich II. dal prostor konventu sv. Benedikta. Obřady se tady tehdy konaly staroslovansky. Začala stavba kláštera, který byl společně s kostelem a kaplí sv. Kříže v roce 1070 vysvěcen. Za opata Božetěcha v roce 1095 byla postavena románská bazilika s kryptou. O rok později nechal kníže Břetislav II. řeholníky vyhnat. Zřejmě kníže podlehl nátlaku církve a od této doby tady působili břevnovští benediktini, kteří bohoslužby konaly v latině. Jejich řád tady působil až do roku 1785, kdy byl klášter zrušen. Po zrušení kláštera se kostel stal farním a klášter čekala proměna na zámek. Kolem roku 1860 byl zámek novorenesančně upraven. Tolik k historii tohoto pozoruhodného místa.

Naše vycházka Sázavou začíná v nové části města. Tady jsou ponejvíce panelové a bytové domy a nad tím vším vystupuje budova sklárny Kavalier, které místní říkají Pentagon. Překvapí množství zeleně a také její nová výsadba. Střed nové části je rozsáhlé prostranství, na kterém nacházíme keramickou desku s portréty herců Voskovce a Wericha. Odtud se mezi paneláky projde k řece a po lávce se přejde na druhý břeh. Prochází se kolem několika hospodářských budov, které možná měli něco společného se zámkem. Po krátkém stoupání vcházíme na nádvoří před zámkem. Po levé straně je přízemní hospodářská budova s farou. Nás zajímá strana opačná. Po krátkém zastavení v informačním centru procházíme ke kostelu sv. Prokopa. Probíhá tady ale rekonstrukce a tak se na celý objekt můžeme pouze podívat. Nedokončená chrámová loď jistě skrývá nějaká tajemství a pohled na oblouky pod kostelní věží je zážitkem.

Přicházíme na klášterní zahradu, ze které objekt kláštera v dnešním ponurém počasí vybízí k myšlence, jak to tady vypadalo na samém počátku. Zahrada je obehnána vysokou zdí. Zastavujeme se u odkrytých základů, zřejmě první kamenné stavby v prostoru kláštera. Dovnitř se dnes sice nedostaneme, ale byl jsem tam již několikrát dříve. Od kláštera se vracíme stejnou cestou k řece a za lávkou pokračujeme po levém břehu proti proudu řeky. Cestou se nám nabízejí nádherné výhledy na klášter. Počasí se sice neumoudřilo, ale má to i tak něco do sebe. Vzdalujeme se od kláštera a pohledy na klášter, který občas zmizí za stromy, nemají chybu. Stezka pokračuje kolem řeky až ke kempu. Tady se vracíme do města a kolem sklárny se jdeme podívat na nádraží. Průchod, doslova hrůzným podchodem, máme za sebou. Nádraží sice moc udržované není, ale je tady zajímavá stavba, která je z doby, kdy se nádraží postavilo. Vracíme se do města a jdeme do jeho západní části. U mostu přes řeku je kostelík československé církve. O něco dál čtvrť hezkých domků a kostel sv. Martina. Je sice vidět jen baroko, ale kostel byl postaven již kolem začátku 15. století v gotickém slohu. Počasí se opět o něco zhoršilo a tak dnešní vycházku končíme. Jsou pouhé 3°C.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Byli jsme ubytováni v hotelu Sázavský ostrov a stravovali jsme se v hospůdce v nedalekém kempu. Strava byla výborná, točí se tady Kozel a hezky se tu dá posedět. Obzvlášť když za okny poletuje dubnový sníh. Hotelový pokoj byl se vším, co je potřebné. Parkování je přímo před hotelem a když to shrneme, můžeme jen doporučit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Sázava a především místní klášter jsou místy, která se jen tak někde nevidí. Když se k tomu přidá procházka kolem řeky a některá zákoutí města, musí se tady líbit skoro každému.

 

Ostatní informace

Když se to všechno sečte, něco málo jsme přece jen nachodili. Klášter se opravuje a tak je možné jen pohled zvenčí. Zbývá dodat, že na další den nám ještě zbyla návštěva sklárny František, která je dnes hezkým muzeem. Ale to je již jiné povídání. Některé fotky jsou z jiného dne.