Ladrová Kavan aneb Nebe, Země a Neurčitý čas v Šumperku

Kam a jak jedeme?

Hned na úvod bychom si zřejmě měli prozradit, že slovní spojení Ladrová Kavan není ani pojmenováním nového živočišného druhu, ani názvem neobvyklého skalního útvaru, netradiční relaxační zóny či nedávno „vyrostlé“ rozhledny. Jedná se o spojení dvou příjmení dvou umělců dvou generací, kteří se rozhodli druhý měsíc letošního roku vystavit svá díla ve dvou šumperských galeriích. A aby těch dvojek nebylo málo, můžeme ještě přidat, že tito dva umělci jsou rodáky dvou českých měst (západní Čechy a východní Moravu už ale spojila Matička stověžatá) dvou různých velikostí a že zastupují dvě odlišná pohlaví pocházející údajně ze dvou odlišných planet. Nebo že vernisáže těchto dvou výstav proběhly ve dvou po sobě jdoucích dnech.

Za čím jedeme?

Vše začalo ve středu 2. února a v Galerii Jiřího Jílka, kde v současné době vystavuje absolventka AVU Marie Ladrová (*1981, Klatovy). Výstava byla převážně o přírodních barvivech a o houbách. Barvy si totiž tato malířka, pedagožka a hudebnice sama vyrábí a k houbám má specifickou vazbu, kterou charakterizuje slovy „Houby jsou bytosti, jsou tu dávno před tím, než jsme tu byli my a mnohem víc než my, rozumí světu!“. Na výstavu přivezla kromě svých nejnovějších výtvorů také jednu psovitou šelmu a těremin. Na tento nástroj zahrála několik skladeb, které doprovodila zpěvem. Ne každému se zvuk tohoto neobvyklého hudebního nástroje líbí, ale je potřeba si uvědomit, že jej používal nejen Edgar Varese, ale i skupina Led Zeppelin. A někomu třeba postačí, že nástroj – svým způsobem – světu věnovali „súdruhovia zo Sovietskeho zväzu“ …  

Autorka vystavovaných děl vytvořených akvarelovou technikou byla sympatická, komunikativní a hodně svá. A taková je vlastně i celá výstava nazvaná Nebe / Země!. Někdo viděl v houbách falické symboly (ano, byly to ty z Venuše), někomu se líbila díla z kategorie figurální (Marie tomu říká Bytosti) a někdo se přišel jen tak podívat a setkat se s přáteli a známými. A tak to, koneckonců, má být, „bo tak je to spravne“ …

Ve čtvrtek 3.2. byla zahájena výstava v Eagle Gallery. Jan Kavan (*1947, Zlín) vystudoval UMPRUM a jeho grafiky jsou nejčastěji spojovány s výrazy lept, surrealismus, fantaskno nebo nová figurace (autor sám to vše shrnuje pod výraz „nepravděpodobný realismus“). K Janu Kavanovi patří také tvorba poštovních známek a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Na - víceméně retrospektivní a až k roku 1989 zasahující - výstavu umělce doprovodila manželka, která je sochařkou, hudební doprovod vernisáže zajišťovalo duo Pogoda – Švihálek. Bylo to hlavně o divadle Semafor … a mnozí se k produkci s chutí připojili.   

Součástí výstavy jsou i ukázky z „historicko – architektonického souboru “Města s pamětí", kterému vévodí Jindřichův Hradec se svou Madonou a Třeboň s Mistrem jejího oltáře. Někoho možná zaujmou starší litografie (např. Zaklínadlo), jiné variabilní soutisky (např. Panna s Panem). A přehlédnout rozhodně nelze ani přípravné kresby nebo ukázky drobné grafiky.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pro nás domorodé je návštěva takové výstavy spíše příjemnou procházkou, pro ty přespolní je zde možností dost a dost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Obě výstavy určitě stojí za vidění, i když je potřeba připustit, že asi ani jedna z nich není vysloveně pro každého. Osobně tentokrát dávám přednost E.G., protože některé věci Jana Kavana mám dlouhodobě rád. Třeba Pietu nebo jeho různé kombinace mládí – stáří …   

A mám-li být na chvíli „hnidopichem a šťourou“, uvedu také jedno negativum. V G.J.J. tentokrát popisky u jednotlivých děl chyběly, zatímco v E.G. byly téměř nečitelné. Jak ale v žertu prohlásil majitel galerie, „prodejní ceny jsou vidět dobře“ …

Ostatní informace

Výstava Marie Lodrové bude k vidění do 27.2.2022, výstava Jana Kavana až do konce března. A kdybych měl jmenovat nějakého svého favorita, tak v Galerii Jiřího Jílka by to byla Bohyně hub a v Eagle Gallery Novověk.