Krása pražské secese (Praha – Staré a Nové Město)

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody • Na kole • Se psem

Fotografie (18) • Foto: markyz63

Kam a jak jedeme?

Secese je posledním – oficiálně uznaným – univerzálním slohem a nápad věnovat jeden den výletu po nejzajímavějších památkách, které dala našemu hlavnímu městu, jsem nosil v hlavě již poměrně dlouhý čas. Naštěstí se velká část z nich nachází v centru města i v blízkosti Hlavního nádraží, takže se nemusí jednat o záležitost nikterak náročnou časově ani fyzicky. Nemusí, ale také může …

Do Prahy jsme přijeli tradičně vlakem a od počátku jsme byli pevně rozhodnuti, že se budeme pohybovat pokud možno jen v nejbližším okolí Václavského náměstí, náměstí Republiky a Národní třídy. Vždyť tato část Prahy je secesí zasažena natolik zásadně, že v rámci jednodenního výletu není třeba žádných dalších přesunů.

Za čím jedeme?

Je docela zajímavé, že secesi mnozí až nekriticky zbožňují (hlavně se to, pochopitelně, týká malířů Muchy a Klimta) a jiní ji zcela zavrhují jako odporný kýč. My, kteří zaujímáme stanovisko víceméně neutrální, zůstáváme u toho, že i secese nabízí spoustu staveb a uměleckých výtvorů, které rozhodně stojí za pozornost. Koneckonců, i o našem hlavním městě se často říká, že díky secesi rozkvetlo ...

V Praze se nachází několik desítek pozoruhodných secesních staveb (v čele s početnou skupinou hotelů) a my se tentokrát opravdu spokojili pouze s pohybem na hranici Starého a Nového Města Pražského. Ovšem s krátkým přesahem do někdejšího města židovského, tedy Josefova. Těmi dobrými adresami se pro nás stalo nám. Republiky a jeho okolí, Václavské náměstí, někdejší Národní třída a třída či ulice Pařížská. Je však potřeba si uvědomit, že kromě záležitostí typu Jižního Města se v Praze lokalita nezasažená secesí hledá dost špatně.

Naši cestu za pražskou secesí zahájíme v polovině Václavského náměstí a při cestě ve směru od Národního muzea docela postačí, pokud si budeme všímat pravé strany někdejšího Koňského trhu Čeká nás zde postupně hotel Meran (architekt Alois Dryák, rok 1905). Grandhotel Evropa (secesní skvost z roku 1889, který v letech 1903 až 1905 přestavěli architekti Bedřich Bendelmayer, a jehož úžasný interiér, který si zahrál v hollywoodských velkofilmech Mission Impossible a Titanic, navrhli Bohumil Hübschman, Jan Letzel a Ladislav Šaloun), hotel Zlatá husa (dobře, tady je to spíše o stylu art deco) nebo hotel Ambassador. I když za pohled jistě stojí také protější strana náměstí, kde se nachází např. Králíčkův palác Rokoko, kombinující secesi s kubismem a stylem art deco.

U Pfeiferova paláce Koruna, který je v podstatě také pozdně secesní stavbou z roku 1912, odbočíme doprava a vydáme se směrem k náměstí Republiky. Čeká nás reprezentativní Obecní dům, který byl dokončen v roce 1911 a je považován za jednu z nejvýznamnějších, nejcennějších a nejkrásnějších secesních staveb (nejen) v Praze. Na jeho podobě se mj. podíleli architekti Antonín Balšánek a Osvald Polívka a umělci jako Alfons Mucha, Max Švabinský, Josef Václav Myslbek nebo Mikoláš Aleš. Součástí Obecního domu je francouzská restaurace, americký bar nebo několik sálů, z nichž největší je koncertní Smetanova síň. Právě v této budově byla 28. října roku 1918 vyhlášena samostatnost Československé republiky.

Hned za ním se nachází hotel Paříž (i když u této stavby arch. Jana Vejrycha /exteriér/ a Antonína Pfeifera /interiér/ z roku 1904 je ta secese naroubovaná na historizující neogotiku), kolem kterého se vydáme ke Staroměstskému náměstí a dál do Pařížské ulice, kde se také nachází několik zajímavých domů, které střídavě líbaly secese i historismus. Pařížskou třídu pak vystřídá Kaprova ulice se secesním domem, oslavujícím Slunce i Měsíc současně.

Naší poslední zastávkou pak bude Národní třída, kde se nachází dvě skvostné ukázky secese – Topičův dům a palác Pojišťovna Praha. Pod oběma je podepsán pražský architekt Osvald Polívka, takže nepřekvapí ani další jméno, a to Ladislav Šaloun. A, samozřejmě, i tady se pohybujeme v I. desetiletí minulého století.

Po návratu na Hlavní nádraží využijeme toho, že nám do odjezdu vlaku ještě zbývá troška času a vydáme se na obhlídku rekonstruované historické budovy s Fantovou kavárnou z let 1901 až 1909. I v tomto případě se totiž jedná o cennou ukázku kvalitní pražské secese. Navíc v Praze tu největší a svým způsobem i nejpompéznější. Zde musíme zmínit architekta Josefa Fantu, sochaře Stanislava Suchardu nebo sochaře a malíře Ladislava Šalouna.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nabídka služeb ubytovacích i gastronomických je v našem hlavním městě opravdu bohatá. A dá se zde dokonce občas spojit dobrou kvalitu s velmi přijatelnou cenou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: I když je pro mnohé secese až moc barevná a zdobná, své kouzlo jistě má. A Praha zase má v tomto „oboru“ skutečně co nabídnout. Jistě i na několik dní.

Nelíbilo: ---

Ostatní informace

Exteriéry jsou k vidění zdarma a v několika případech se občas podaří nahlédnout – alespoň částečně - i do interiérů. V Obecním domě se dá zajít také na placenou prohlídku. A třeba zde na chvíli připustíte, že secese svými hravými barvami a asymetrickými tvary dokáže občas zahřát na srdci a pohladit na duši.

Během našeho výletu jsme těch secesí ovlivněných staveb a v této lokalitě viděli mnohem více, ale tento Tip na výlet má být jen takovým upozorněním na to nejzásadnější. Na to, co můžeme vidět i v případě, že do naší metropole zavítáme za zcela jiným účelem. Cesta za pražskou secesí totiž může být stejně dobře nedlouhou vycházkou i několikadenním putováním ...

Fotogalerie je tentokrát zcela úmyslně ponechána bez popisek a snaží se představit spíše snímky všeobecně méně „profláklé".

A zcela na závěr ještě jedna malá definice: Secese je univerzální umělecký styl přelomu 19. a 20. století. Mezi jeho hlavní znaky patří ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách i odstínech. Stěžejní linií je vlnící se křivka. Ve stylizaci pak secese tíhne k přírodním či symbolistním tvarům (např. listy a květy nebo lidské i zvířecí tělo).