K Jedlovským vodopádům

Kam a jak jedeme?

Když jsme odjížděli z Janova nad Nisou, kde jsme trávili týdenní dovolenou, spojenou s poznáváním krás Jizerských hor, nemohli jsme se jen tak navrátit do svých domovů bez toho, aby jsme se s touto čarokrásnou krajinou jak se patří nerozloučili a neučinili tak jakousi symbolickou tečku za našim pobytem. Nakonec, nějaké náměty na trasy výletů zůstaly ještě nevyužité a po krátkém uvažování jsem navrhl, že bychom se mohli zajet podívat na Jedlovské vodopády, nacházející se nedaleko Josefova Dolu.

Vyrazili jsme po trati Janov n.N. - Hrabětice - Karlov -Josefův Důl. Silnička sice vedla krásnou krajinou, ale jako naschvál tudy zrovna vedl cyklistický závod, takže to byla docela stresující jízda. Najít v Josefově Dole značenou turistickou cestu bylo trochu obtížné, nakonec jsme se museli doptat u místních domorodců, kteří nás nasměrovali k nádraží ČD v místní části Antonínově. Konečně jsme objevili kýženou modře značenou cestu, která nás zavedla k místu zvanému Lesní brána. Na okraji lesa se nacházelo malé parkoviště a odtud jsme vyrazili vzhůru Jedlovským dolem.

Za čím jedeme?

Jedlovský potok, který proteká dolem,pramení v náhorní planině v rašeliništích Na Čihadle. I když je potok až neuvěřitelně průzračný, přeci jen mu rašeliniště dodávají slabě medový nádech. Potok, v podobě horské bystřiny se prodírá dravě mezi žulovými kameny, aby se pak vlil do řeky Kamenice. Velká část nádherného údolí o rozloze 12 ha, byla prohlášena přírodní rezervací.Cesta, která je zároveň i naučnoustezkou, nás provází hustým, vzrostlým lesním porostem na zurčícím tokem, který na mnoha místech tvoří peřeje a kaskády. I je opravdu krásná, romantická procházka, i když výstup vzhůru po cestě plné kamenů a kořenů, je místy docela náročný, přesto skýtá nezapomenutelné zážitky. První větší kaskádovitý vodopád má tajemný název Pekelná tůň. Zde se nachází i první odpočívadlo,odtud se rokle poznenáhlu rozšiřuje, říčka je čím dál dravější, až se dostaneme k Velkému Jedlovskému vodopádu, opravdově chloubě v beztak magické krajině. Voda tu spadá z výšky asi 5 metrů, tvoří vlastně dva vodopády a několik dalších menších kaskád. Nemohli jsme se vynadívat na tu krásu a ač bylo opravdu velké vedro, chladná vodní tříšť zde tvořila velice příjemnou osvěžující atmosféru. Pod vodopádem se tvořila lomem slunečních paprsků krásná duha.

Nad vodopádem říčka zvolna protékala mezi balvany a tvořila průzračná jezírka a tůňky, kde se několik odvážlivců i vesele cachtalo v neuvěřitelně ledové vodě. Odtud se dá pokračovat dále po modré tzv. Mořskou cestou, až k zmiňovanému rašelništi Na Čihadle, nacházejícího se pod druhou nejvyšší horou Jizerou ( 1122m.nm.). My jsme se ale vrátili stejnou cestou zpátky k parkovišti u Lesní brány. Celkem jsme sice ušli sotva 3km, ale byla to úchvatná procházka po malebné části Jizerských hor.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nedaleko Lesní brány se nachází stánek s občerstvením, ale my jsme se vrátili zpátky do Hrabětic, kde jsme chutně pojedli v restauraci a penzionu Arnika.

http://www.penzionarnika.cz/Restaurace.aspx

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jedlovské vodopády určitě stojí za návštěvu. Je to krásné, přímo realaxační místo, procházka okolo vodopádu není dlouhá, v pohodě jí zvládnou i malý caparti, snad jenom cesta s kočárkem může být místy náročná.

Ostatní informace

Jako ve většině míst Jizerských hor, ani zde nehrozí žádné vstupné,- alespoň prozatím. Přesto je tento výlet po stránce krás zde nalezených k nezaplacení.