Höhenglücksteig via Ferrata

Kam a jak jedeme?

Jedeme do obce Hirschbach, která leží asi 40km východně od Norimberka. Její údolí je velice oblíbenou oblastí pro své hustě zalesněné kopce a pahorky, z nichž se zvedají vápencové skalní útvary. Skály představují lezecký terén všech obtížností a už v roce 1928 norimberští turisté zařídili první zajištěnou cestu sportovního charakteru, druhou v letech 1932-37. Obě cesty se dají pohodlně zvládnout během jednoho dne.

Za čím jedeme?

Naším cílem je jedna ze dvou výše zmíněných zajištěných cest nebo-li via ferrata, německy klettersteig. Jedná se o cestu ve skalním lezeckém terénu zajištěnou fixními lany, řetězy, žebříky, kramlemi a čepy. Lze ji většinou absolvovat bez postupového jištění lanem. Obtížnost se značí na stupnici A až E, kdy ve zkratce A značí stupeň jako "jednoduché", B-mírně obtížné, C-obtížné, D-velmi obtižné, E-extrémně obtížné. Nás zajímá ta s názvem Höhenglücsteig (E).

Nutno podotknou, že tato ferrata patří mezi 5 nejtěžších v celém Německu a i když má ve svém názvu slovo štestí, bylo by dobré vědět, že se na ní stala jedna obrovská tragédie. Legenda německého lezení Kurt Albert doprovázel jako jeden ze tří vůdců 17ti člennou skupinu turistů. V místě zvaném Scharfes Eck se zřítil z výšky zhruba 18 metrů, později na následky zranění zemřel v nemocnici. Je paradoxem, že takovýto lezec zemřel zrovna na ferratě.

Nástup k ferratě z některého parkoviště v Hirschbachu zabere zhruba půl hodiny. Stačí jít po značkách Höhenglücksteig Teil1.

Ferrata je rozdělena na 3 samostatné úseky. Není tedy problém některou z částí vynechat a sledovat lezce z cesty pod ferratou. Trasa je dosti olezlá, tudíž velice kluzká. Za mokra se její obtížnost umocňuje, což mám sám vyzkoušené.

1.část ferraty začíná nejištěným komínem o obtížnosti UIAA 2 nebo nově nataženým lanem pěkně z ostra v převisu, rozhodně je to Éčkový úsek a velice silový. Pak už pokračuje standardně jištěná cesta o obtížnosti A-C, která vás po několika minutách přivede zpět na pevnou zem, abyste o několik metrů dále nastoupili do nejtěžšího úseku vůbec. Tento úsek je sice krátký, ale velice silový. Dá se zvládnout za 1-2minuty, déle bych to nedoporučoval, není kde si odpočinout. Jinak jej lze v pohodě obejít. Pak přichází poslední část prvního "Teilu". která je už víceméně vycházková.

2.část ferraty značená jako B/C je tak trochu o ničem. Celkově je tak na 5-10minut, téměř celá po kolících. Na druhou stranu to proč ne, každý krůček se počítá.

3.část je převislý traverz o obtížnosti D, možná jedno místečko E, a to hned na začátku. Je to velice kluzký úsek bez umělého stupu, dosti silový. Opět není problém tuto část vynechat.

Sestup zpět na parkoviště pořád z kopce je tak na 20-30minut.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na jednodenní výlet se vyplatí vzít si jídlo s sebou do batohu. Nicméně v Hirschbachu není problém se najíst i v restauraci. A kdo by uvažoval o delším výletě, sehnat zde nocleh taky nebude problém.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tato oblast je známá díky množství lezeckých cest a tak ten koho lezení zajímá, si zde jistě najde to své nej. Ale i milovníci přírody si přijdou na své.

Ostatní informace

Příroda je přeci zdarma, což už mnohdy taky neplatí. :-(