Gastronomie na kolejích
Tipy na výlet • Za gastronomií • Gastronomie
Legendou mezi posádkami jídelních a lůžkových vozů na vlacích Českých drah je FRANTIŠEK BOUBÍN. Ke společnosti JLV, jež tehdy měla sídlo na Hlavním nádraží v Praze, nastoupil v roce 1972. V jídelním voze mezi Prahou a Ústím nad Labem na trase do Hamburku jsme pana Boubína viděli při práci a domluvili se, že až mu skončí turnus, sejdeme se k rozhovoru. Ten vám dnes přinášíme.
Věděl jste už jako malý kluk, že půjdete v tatínkových šlépějích, nebo jste chtěl být pilotem či tramvajákem?
Moje mládí provázely samé nezdary. Původně jsem dělal přijímací zkoušky na konzervatoř na obor Housle, ale nedostal jsem se tam a pak už jsem se o to nepokoušel. Po maturitě na SVVŠ Na Santošce v roce 1968 jsem zase dělal přijímačky na práva a ani tam jsem se nedostal. A tak jsem šel na dvouletou nástavbu na
střední školu společného stravování v Podskalské ulici. Následovala vojna v Ruzyni a tam už jsem se trochu točil kolem kuchyně.
Kam vedla vaše první velká jízda jídelním vozem?
Nejdříve jsme jeli asi čtyřikrát na zácvik do Zvolena a do Bohumína a potom už se jezdilo naostro a jako začátečníci dva tři roky jen na vnitrostátních tratích do Brna, Karlových Varů, Chebu a Františkových Lázní. V těch dobách začátků jsem taky chtěl několikrát odejít.
V čem spočívala tenkrát práce obsluhy v jídelním voze? Vařila se hotová jídla, nebo jen minutky?
Jezdili jsme na takových půlvozech BRa, polovina vozu byla normální se sedačkami pro cestující a druhou půlku tvořilo malé restaurační zařízení asi pro 16 hostů. Dvoučlennou posádku tvořili kuchař a vedoucí a měli jsme minimální sortiment – studená jídla, dvě tři minutky, kávu a dort. Vařilo se na pánvích a sporácích a topilo se – věřte mi nebo ne – uhlím. Mělo to svou romantiku i nemělo, jak se to vezme. Na uhelných vozech jsem si odsloužil něco přes rok a pak jsem nastoupil na klasické vozy vybavené už plynovými sporáky. Na nich jsme vařili i hotová jídla, protože východní Němci byli docela dobří hosté a rádi si dávali hovězí pečeně, znojemskou pečeni s rýží nebo bramborem a hovězí vývar. Nakonec se podávala turecká káva a jako dezert punčové zákusky.
Jak dlouho trvala cesta z Chebu nebo Františkových Lázní do Prahy?
Dobré čtyři hodiny, dneska se však jízdní časy zkracují, což pro nás jako pro jídelní vozy moc dobré není. Vždycky jsme jezdili radši na delších tratích.
Kam jste odešel z restauračních vozů BR a pro mezinárodní provoz?
To byla taková mezihra, asi rok a půl jsem dělal technologa. Tehdy jezdily do Bulharska a do Rumunska speciální vlaky a já jsem seděl v kanceláři a měl na starosti normování stravy, přípravu jídelních lístků, zajišťování nákupčích atd. To mě nějak neuspokojovalo, a tak jsem se vrátil na vagony a začal jezdit do zahraničí. Tři čtyři roky jsem jezdil na sezonních vlacích do Bulharska a Rumunska a celoročně mezi Berlínem a Budapeští. To byl Hungaria Exprese, který je teď protažený až do Hamburku. Zahraniční cesty jsme kombinovali s vnitrostátními do Košic, Žiliny a do Zvolena.
Vraťme se ještě k vašemu otci. Já jsem ho poznal až ve vinárně U Piaristů.
Tatínek se vyučil číšníkem, potom se poznal s maminkou, která pracovala v řeznictví, a tak i on přešel na řezničinu ještě před druhou světovou válkou. V řeznictví vytrval až do roku 1959, dělal vedoucího v prodejnách a potom v roce 1960, ve svých 47 letech se vrátil k číšničině. Nejdříve do Alfy na Václaváku, tam byla kavárna, Restaurace a herna, v níž se hrály karty. Tatínek je nosil domů a my jsme je museli přebírat a ty staré a poškozené vyhazovat. Pak přešel do Savarinu, pod který spadali i Piaristé, a potom šel k Piaristům.
Po tatínkovi jste zdědil držení těla, úslužnost a krásnou noblesu, která k tomuto povolání asi
patří…
To je jasné, i kdyby člověk neměl náladu, nemůže to dát na sobě znát. A i když vás host někdy rozčílí, nesmíte se nechat vyvést z míry, to patří k základu profese.
Potkáváte v jídelním voze nějaké stálé a pravidelné hosty, kteří třeba jezdí za zaměstnáním z Hamburku do Berlína nebo naopak?
Určitě se to dá vysledovat, jenomže my nejezdíme pravidelně a pracovní turnus se nám třeba o den posune. Ale jsou lidé, kteří se podívají a řeknou, že jsme se už potkali před dvěma týdny, že si na mě vzpomínají.
Jak vypadá dnes takový turnus, kam všude jedete?
Máme šestidenní turnusy, v pondělí ráno v půl páté nastoupíme, v půl sedmé odjíždíme z Hlavního nádraží v Praze do Berlína, kde jsme kolem poledního. Po hodinové pauze jedeme zase přes Prahu do Vídně, kde přenocujeme. V úterý ráno v šest vyrážíme do Stralsundu a na Rujanu a jsme tam v půl sedmé večer, v létě
je to o hodinu delší, protože jedeme až do lázní Binz a tam přespíme. V noci nejezdíme. Třetí den Stralsund–Brno přes Prahu do Brna, trvá to deset hodin, to je krátká záležitost. Během toho šestidenního turnusu se domů nedostanu, jenom ten předposlední den. Čtvrtý den je z Brna do Vídně ve čtvrt na osm ráno
a pak do Hamburku. Tam přespíme v drážní ubytovně a v šest hodin ráno zase do Vídně.
Hlavním provozovatelem gastronomických služeb pro vlaky Českých drah je společnost Jídelní a lůžkové
vozy, a.s. V současné době nejsou v ČR stanoveny standardy poskytovaného servisu ani jiná doporučení,
které by tyto služby upravovalo. Jediným dokumentem, který normy standardu služeb definuje je dokument UIC C6, který má však pouze doporučující charakter a není tedy pro dopravce závazný.
EuroCity, Intercity
Služby:
• mezistátní vlak pro rychlé denní spojení hospodářských center států EU
• zastávky jen v důležitých městech (kraje)
• možná rezervace místa
• místa pro tělesně postižené a matky s dětmi
• plnohodnotné občerstvení v jídelním/bistro vozu
• minibarový prodej na místo cestujícího
• 1. třída se zajištěním kompletní gastronomické nabídky
• hlášení zastávek, jízdní řád ve dvou jazycích, vícejazyčné prospekty
EuroNight
Služby:
• mezistátní vlak pro noční pohodlné spojení hospodářských center států EU
• povinná rezervace místa
• tarifní systém nezávislý na ujeté vzdálenosti s integrovaným příplatkem za lůžko/lehátko a další služby – tzv. globální cena
• čas odjezdu mezi 18.00 a do půlnoci, čas příjezdu po 6.00 s možností dospat v cílové stanici
• od 00.00 do 4.30 zastávky jen z dopravních důvodů bez možnosti nástupu/výstupu cestujících
• ve vybraných vozech k dispozici toaletní potřeby vč. ústní vody a drobné občerstvení – snack, welcome drink, minerální voda, plná snídaně v ceně jízdenky
• další občerstvení v jídelním voze (je-li řazen) jinak prostřednictvním stevardů
• služba stevarda - uvítání, uložení na místo, buzení, asistence při výstupu/ nástupu
SuperCity PENDOLINO
Služby:
• vysokorychlostní spojení krajských měst v ČR, doplněno o vybrané mezinárodní trasy
• cestujícím je k dispozici vlakové bistro BlueBar, kde je možné si vybrat ze široké nabídky nápojů, stejně jako využít i nabídku jídel a dezertů. V těchto vlacích je v provozu rovněž minibar, který nabízí cestujícím občerstvení přímo na jejích
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut