Do Římova i na Velikonoce (co byly v r. 2025)

Kam a jak jedeme?

Do Římova, asi autobusem. Tak se nám to podařilo o loňských Velikonocích, což se nakonec tematicky hodí. Autobus mířil ze střechy českobudějovické nákupní galerie (mají tam tak postavené nádraží busu). A později odpoledne obráceným směrem do stejného východiště.

Svým názvem městečko připomíná jedno větší město v Itálii a i tam se ve Velikonočním období jezdí.

Za čím jedeme?

V našem případě byla hlavním cílem vycházka po zdejším Pašijovém okruhu, ale kromě menší túry v okolní přírodě a na březích Malše zbývají i jiná místa, vhodná k nahlédnutí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Každý slušný turista mívá v příručním zavazadle nějaké to skromné občerstvení, ale naštěstí městečko není zas tak zaostalé, aby tu nefungovala nějaká hospoda, v tomto případě přímo „Římovská“, kde se vyčerpaný poutník nasytí pevnou i tekutou stravou. Z vařeného (pečeného) povětšinou běžné české výrobky (tedy různá masa s něčím jako brambory, knedlíky, zelí, omáčky, ale i modernější dovoz z jihu).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Římov je samozřejmě vyhledáván hlavně díky svým církevním památkám, ale dají se tu objevit i světštější zařízení. V místním zámku dnes sídlí ubytovací zařízení, tedy penzion, podle času by se dalo zajít i do železniční expozice. Ta je věnována památce na koněspřežnou železnici. Není bez zajímavosti, že F.A.Gerstner (projektant koněspřežky) právě na místním zámku zřídil projekční kancelář a nakonec odtud i stavbu řídil.

Ale hlavním římovským cílem (kromě poutní cesty) je bezesporu zdejší poutní areál, který vznikl po roce 1648. Jak už to bývá celkem časté, i zde je hlavním kultem uctívání Panny Marie. Centrálním místem je Loretánská kaple s barokní soškou Panny Marie (r. 1679, ta byla zrovna ukrytá za plentou).

No nevadí, samozřejmě nechybí kostel, ten je zasvěcený Svatému Duchu a je svou velikosti poměrně skromný. Ale jistým unikátem a vlastně i velkým lákadlem jsou zdejší bohatě ilustrované ambity. K vidění jsou výjevy ze života svatých, tedy opět P. Marie, Ježíše i dalších. Ambit jako takový je vlastně úkryt, v našem případě jde o arkádové ohraničení celého areálu. Původně vlastně ambity sloužily jako přístřeší dorazivších poutníků. Ti povětšinou dorazili v procesích leckdy i ze vzdálenějších míst a v ambitech se spávalo, leckdy na seně nebo slámě, nějakou tu přikrývku si musel poutník nést sebou.

Na výzdobě poutního místa se podíleli i význační umělci své doby. Některé malby v Loretě jsou připisovány Petru Brandlovi, v kostele a ambitech jsou i díla Karla Škréty.

Za vznikem poutního areálu lze hledat českobudějovického jezuitu Jana Gurreho (na nádvoří před ambity je po něm pojmenována památná lípa).

Určitým lákadlem nejsou jen památky poblíž centra obce (například i druhá hospoda, Modrý džbán, íčko s malou galerií).

Není to daleko, byť pár kroků se urazit musí. Jižně od centra obce výletník dorazí k vodnímu dílu z roku 1977. Mohutná sypaná hráz zde zadržuje vody Malše k vodárenským účelům. Tedy na přehradě se nelodičkuje a neprovozují i jiné vodní sporty /ačkoliv bych se nedivil, že občas se někde v odlehlé zátoce někdo nevykoupe).

Hráz má v koruně výšku 45 m, zatopená plocha je uváděná v ploše 210 ha a vzdutí je patrné až o 18 km výše proti proudu.

Ostatní informace

Pro tentokrát jsme žádné vstupné nehradili. Něco stojí ale doprava (bus) a samozřejmě občerstvení v hospodě, případně nějaký nákup na cestu (ale v Římově taky mají obchod).