Římov • Pašije a kolem dokola

Už nějakou dobu je Velký pátek volným dnem a pokud Velikonoce (jakožto pohyblivý svátek) vyjdou na trošku pozdější datum (zálež jak známo na úplňku po jarní rovnodennosti), klidně se může stát, že přijdou celkem teplé dny, zhruba tak, jako to vyšlo v aktuálním roce 2025. Samotný pátek byl sice trošku uplakaný, ale na sobotu (Bílou) meteorologové slibovali pěkný den, což se jim tedy povedlo.

Na pozvání kamaráda jsem tak na svátky v Českých Budějovicích a skoro každý den je naplánovaná nějaká ta výprava.

Pro tentokrát je to Římov. Abychom tedy byli styloví, je to zdejší poutní areál, který je s Pašijovým děním úzce svázaný.

Ačkoliv tedy jsem ateista, není důvod pokochat se historickou architekturou spojenou s jarní rozkvetlou přírodou. V Římově je toho k vidění více, ale začněme tedy tou největší pamětihodností, kterou je – samozřejmě zdejší poutní cesta. Ta vznikla v druhé polovině 17. století a tvoří ji celkem 25 kapliček a zastavení s výjevy závěru Ježíšovy pozemské pouti. Kdo někdy navštívil jiné poutní areály, ví, že většina podobných trasa má celkem 13, případně 14 zastávek, jejichž náplní jsou víceméně ustálené výjevy, jak byl Kristus zajat, odsouzen, vláčen s křížem a nakonec ukřižován a zemřel. Ta římovská cesta je přeci jen trošku jiná.

Abychom tedy nemarnili čas, vydejme se se do centra Římova, kde se můžeme před výpravou občerstvit např. v útulné hospůdce s českými specialitami a navštívit místní IC, kde nabereme patřičné dokumenty k naší další pouti.

Začátek trasy je víceméně rovinatý po ulici K Loučení a provází ji značení modré pěší TZ. Jak napovídá název ulice, první zastávkou je velká kaple s kopulí, která je zasvěcená Ježíšovu loučení s matkou Marií. Již tato kaple je tak trošku mimo klasický program jiných křížových cest. Podle fotbalového hřiště pokračujeme mírně z kopce k další zastávce, kterou je obdélníková kaple s výjevem Poslední večeře. Výjevy v kaplích mají různá ztvárnění. Zatímco ta první kaple měla výjev malovaný, zde máme před sebou sestavu sošných apoštolů kolem dlouhého stolu.

Z kopce pokračujeme asi sto metrů k průchozí kapli Stádní brána. Malba znázorňuje odchod Krista s druhy z Jeruzaléma do Getsemantské zahrady. Další stovka metrů následuje k nízké kopli se sošným výjevem spících apoštolů s několika bdícími druhy (podle klíče bychom měli určit Šimona – Petra). Nenápadně jsme došli do údolíčka s lesním porostem, tady jsme potkali mladou paní, sbírající nějaké pupeny (tak jsem ji oslovil, jako „babu kořenářku“ – a kupodivu na mě neposlala psa, ale přitakala že vlastně ano). Výklenková kaple Smutné duše, znázorňuje malovaný výjev, kde Kristus praví o svém stavu mysli. Lesní cesta nás vede kolem potoka, kde poutní cesta opouští modré značení a vrací se téměř o 180°. Další pěší značení patří barvě zelené.

Vlastně tady můžeme hovořit o začátku samotné křížové cesty. Několik ležících soch, modlící se Kristus a výše kaplička s postavou anděla znázorňuje výjev na Olivové hoře, kde Ježíš trpí ve výčitkách před příchodem blízké smrti.

Nějakých 200 m nás vede k další výklenkové kapli, kde vidíme Jidášovu zradu a Kristovo zajetí. Pokračujeme do kopečka k zahrádkám s další výklenkovým obrazem s výjevem odvádění zajatce zbrojnoši. Dalších sto metrů podle lesa vede k výjevu se sochami U chromého žida, kde už vidíme biřice, jak nevybíravým způsobem Ježíše vodou k soudu. Mírným svahem dojdeme k malému potůčku, který zde dostal pojmenování Cedron. I potok Cedron musel Kristus přejít při cestě do Jeruzaléma (sošná zastávka U Cedronu). Nenápadně jsme dorazili zhruba do poloviny trasy, kde přetíná cestu silnice Třeboňská (155). Nenápadně jsme došli k blízké Malši, kde stojí za vidnění pozoruhodný tříobloukový kamenný most z roku 1869 (abychom se nezabývali jen tím Kristovým utrpením).

Vracíme se na poutní cestu, první malovaný výjev uvádí název Ježíš tupen a urážen. Vodní brána Jeruzaléma navazuje vstup do města s dalším trýzněním Krista ozbrojenci.

Výklenková kaple s názvem U Annáše (Kaifáše) s novodobou malbou představuje výslech u velekněze. Další dvojitá kaple se sochami má podobný obsah, navíc druhý název místa (U Děvečky) ukazuje Petra v dohadování se ženou, kdy zapírá, že by Krista znal (u toho kohout, než do rána zakokrhá, třikrát mě zapřeš…).

Procházíme malebným údolíčkem Malše se strmými protějšími břehy ke kapli Malý Pilát. Sochy představují první předvedení Ježíše k římskému místodržícímu. O sto metrů dál se odpojíme od Malše a začínáme stoupat uličkou čtvrti zvané Betlém. Socha s korunou ve výklenku s názvem U Herodesa prozrazuje, která postava patří tehdejšímu králi Judeje.

Něco přes sto metrů následuje k zajímavě vyvedené kapli s několika průčelními oblouky, kde nás čeká hned několik sošných výjevů. V prvním výjevu vpravo vidíme mučení a bičování Krista, další by mělo být nasazování trnové koruny a úplně nahoře vidíme výjev Ejhle člověk – Ecce homo. Jak víme, Pilátovi se příliš nelíbilo, že by měl Ježíše vydat katu, zbití mělo bohatě stačit. Nicméně dav ho ukřičel, tak si umyl ruce a dál už to známe.

Po pár desítkách metrů máme malbu ve výklenku, kde je na Ježíše vložen kříž.

Za křižovatkou následuje méně obvyklá (vzhledem) obdélníková kaple se šikmou střechou. Sochy znázorňují setkání Krista s matkou. Asi 50 m kolem hřbitova s malbou, kde vidíme padajícího Krista a Veroniku s rouškou.

Blíží se finále, tedy odbočka na pěšinu průchozí Soudní bránou s malbami plačících žena s vojáky s Ježíšem. Jak víme, před výstupem na Golgotu již odsouzenci ubývali síly, z přihlížejících byl Šimon Cyrenský vybrán, aby pomohl vynést kříž na vrchol (další sochy).

Tvůrci pašijových výjevů vynechali výjev o konci mučení, tedy přibytí na kříž a rovnou ztvárnili výjev Golgoty, tedy Kalvárii s třemi kříži (na stranách odsouzení zločinci). Mezi kříži postav Panny Marie, apoštola Jana a plačící Máří Magdaleny.

V další výklenkové kapli je prozatím k vidění snímek Piety, která by měla být k vidění v ambitu poutního kostela.

Úplný závěr cesty je ale až dole v lese, asi po 150 metrech najdeme Svatý hrob (nebo Boží hrob). Kaple je mezi dvěma sloupy s plechovou ozdobou na vrcholu a na průčelí kaple s malbou.

Obvykle by měl být hrob prázdný, ale při nakouknutí zde leželo v bílém plátně nějaké tělo zabalené. Vzkříšení nastalo až o půlnoci.