Boskovice, město které překvapí.

Kam a jak jedeme?

Boskovice se nacházejí na úpatí Drahanské vrchoviny, přibližně 35 kilometrů severně od Brna. Při jižním okraji města protéká říčka Bělá a v okolí města je hodně lesů. První písemná zmínka o místě je z roku 1222, ale k osídlení tohoto kraje došlo jistě o několik století dříve. Otázkou může být, zda tady dříve byla postavena osada nebo hrad. Nelze přehlédnout, že Boskovice byly od svého založení centrem celého regionu. Na rozdíl od jiných sídel se tomuto městu vyhýbaly větší katastrofy. Městem se Boskovice staly až za vlády Marie Terezie. Od roku 1990 je město památkovou zónou a žije tady kolem 11 600 obyvatel.

Naše cesta do Boskovic začala ve Lhotě u Letovic. Po krátkém úseku po silnici č. 43 jsme odbočili vlevo a po okreskách pokračovali k našemu cíli. Tam jsme dojeli za necelých 20 minut. Zbývalo najít parkoviště, což se ukázalo jako problém. Náměstí bylo plné, ale nedaleko u Městských lázní se nám zaparkovat podařilo. Zbývalo najít informační centrum a začít s prohlídkou tohoto zajímavého města.

 

Za čím jedeme?

Od parkoviště vedly naše první kroky městem k radnici. Tam je též informační centrum a na město jsme se mohli podívat ze 41 metrů vysoké radniční věže. Budova radnice byla postavena v pozdně renesančním slohu v roce 1567. Cesta pokračovala Masarykovým náměstí do jeho dolní části ke kostelu sv. Jakuba staršího. Jeho současná podoba je v novogotickém slohu a byla provedena mezi roky1845 – 1847. Po opačné straně náměstí jsme prošli do jeho poloviny a zamířili do bývalého židovského ghetta. Dozvěděli jsme se, že tato čtvrť patří k nejzachovalejším v celé republice. Zdejší synagoga maior tu stojí od roku 1639. Celá čtvrť je jakoby ze starých časů. Branou jsme prošli do Hradní ulice. Tady stojí několik zajímavých objektů. Bývalá panská rezidence byla první zastávkou. Budova se stavěla mezi roky 1729 – 1733 a dnes v ní sídlí muzeum regionu Boskovicka. O něco výše je bývalý klášter řádu Milosrdných sester. Stavba kláštera byla dokončena v roce 1857. Od roku 2012 je bývalý klášter hotelem.

Následuje boskovický zámek, který se stavěl od roku 1819 do roku 1826. Je to velmi hezký empírový sloh a dozvěděli jsme se, že patří k nejhezčím zámkům postaveným v tomto slohu na Moravě. V okolí zámku je hezky udržovaný park s dosti starými stromy a je odtud moc hezký výhled na město. Na opačné straně ulice stojí zámecký skleník. Byl postaven ve stejném slohu jako zámek, v letech 1826 až 1829. Skleník má prosklené arkády a dnes je využíván jako společenské centrum města. Jsme na okraji města a naše kroky míří na hrad. Původně gotický hrad z poloviny 13. století byl následně renesančně upraven. Dnes je romantickou zříceninou a nejlépe se dochovaly hradby a renesanční hláska. Z paláce a dalších budov zbyla pouze torza, ale návštěva hradu je hezkým zážitkem. Vracíme se do města a Bílkovou ulicí jdeme k židovskému hřbitovu. Patří k největším židovským hřbitovům na Moravě. Jeho rozloha je 1,50 ha a je tady kolem 2500 náhrobků.

Z několika dalších zajímavostí lze jmenovat arboretum Šmelcovna, expozici zemědělských strojů a mají tady i Western Park. Ze sakrálních staveb stojí za pozornost kostel Všech svatých a také nejmladší kulturní památka města, evangelický kostel z roku 1941.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Z několika místních restaurací jsme si vybrali jednu na severní straně náměstí. Jméno mně nějak vypadlo, ale vaří se tady dobře a obsluha byla vynikající. Při pobytu v této oblasti jsme byli ubytovaní ve Lhotě u Letovic v penzionu Otevřená náruč, kde jsme se i stravovali.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Pokud se člověk rozhodne poznat alespoň trochu Boskovice, měl by prohlídce věnovat celý den. Z velkého počtu památek nelze vybrat tu nejlepší. Každá má něco do sebe a nám se tady moc líbilo.

 

Ostatní informace

V Boskovicích je několik zajímavých turistických cílů. Mezi ty placené patří radniční věž, zámek, hrad a synagoga. Jmenuji jen ty, které jsme navštívili. Vstupné máme seniorské a od naší loňské návštěvy je možné, že se něco mohlo i změnit. Je vhodnější zjistit si otevírací dobu a výši vstupného na webových stránkách. I když to na první pohled tak nevypadá, při prohlídce města jsme ušli něco mezi 4 až 5 kilometry. Navíc je to většinou po dlažbě nebo asfaltu a když se k tomu přičte 30°C na teploměru, bylo to docela náročné. Přesto návštěvu tohoto města lze jen a jen doporučit. Na parkovištích, která jsou vzdálenější od středu se neplatí.