Pod Sněžníkem • Chrastice tábor – Dolní Morava

Je vcelku obtížné popsat výchozí bod trasy. Tedy na blízkém turistickém rozcestníku je popsáno Chrastice-tábor, bus, nicméně blízká vlaková zastávka se zove Vysoké Žibřidovice. To je ovšem patrně zapříčiněno prolínáním katastrů dříve samostatných obcí, které patří dnes pod Staré Město (Chrastice) a Hanušovice (Vysoké Žibřidovice). Nu což, po pořízení elektrického kola se autorovi otevřely možnosti podniknout i větší (delší) jízdy i do náročnějšího terénu a to i v čase časně podzimním, kdy už ubývá denního světla. Příjezdové a odjezdové úseky vynechávám a soustředíme se jen na popis úseků téměř ryze horských.

Počáteční bod je tedy u tábora, který tuším dříve patřil šumperské ŽOSce, nyní už je v soukromém vlastnictví. Býval časy, kdy zde fungovala i hospůdka, bohužel platí bývaly. Je tak vhodné být vybaven nějakým občerstvení, tedy zejména pitivem. Od tábora stoupá celkem příjemně obstarožní asfaltečka do údolí Prudkého potoka. Původ této silničky, zejména ale její pokračování můžeme hledat v druhé polovině 30.let minulého století. Králický Sněžník jakožto pohraniční pohoří měl být jednou z hrází, kde se počítalo s obranou vnitrozemí. Ve vrcholových partiích se tehdy budovala (nedobudovala) sestava menších opevnění (populárních ŘOPíků), které měly bránit průniků ozbrojenců z tehdejšího Německa (tehdy na druhé straně ještě nebylo Polsko).

Toto údolí bývalo ovšem bez trvalého osídlení, nejbližší vsí byly ale právě výše zmíněné osady, kam by se dalo odbočit některou z postranních komunikací.

TIM (turistické informační místo) s názvem Pasinky slouží hlavně pěším turistům, aby si představili, jak to je ještě nahoru daleko (na Kraličák je skoro odevšad daleko). Další větší výspou civilizace je samota Bystřiny s hájenkou a rekreační chalupou nebo chatou (i ta hájenka je dnes rekreační). Mineme i několik rozcestníků, s modrou TZ od Vysoké k Hynčicím. Doposud nás provázela červená pěší TZ, od Vysoké sem ale míří i zelená terénní cyklo (6274).

Jak po serpentinách mineme rozcestí Nad Bystřinami začíná se dosud mírné stoupání výrazněji strmět, což znamená přeřadit na lehčí převod (nebo přidat na přípomoci, což ovšem znamená úbytek wattů v baterii). Prozatím tedy jen lehčí převod a více šlapat do pedálů. Poblíž silničky šumí menší kaskády Prudkého potoka, které vše vytváří i celkem zajímavé vodopádky, ty ale cyklisty nečekají (pokud někde nezamknou kolo a kousek se nevydají pěšky). V ostré zatáčce Pod srubem pokračuje červená značka podél potoka, naše cesta uhýbá výše k Zatáčce smrti. Hrůzostrašný název místa upomíná na nehodu vojenského automobilu právě v době výstavby opevnění. Zatáčka je opět ostrá a po ní odbočíme právě dál stále po Vojenské silnici. Chvíli nás provede tentokrát červená terénní cyklotrasa 4071, ne ale nadlouho po nějakých 250 m pokračujeme neznačeně (rozcestí Nad Zatáčkou smrti), jde ale o kratší část bez značení, ale se směrovou bezbarvou šipkou. Tentokrát jsem už ale přípomoc zvýšil. Zde tedy silnička stoupá opravdu vydatně, na nějakém ± kilometru o nějakých 150 m, což je asi dost. Jen tak to nekončí, rozcestí Vojenská silnice-U zdi je opětovnou přípojkou zelené cyklo 6274 (která se tak klikatí více po svahu Tetřeví hory). Další kilometr sice už stoupá mírněji, ale pořád je to o 100 metrů. V podstatě až tam kde končí asfalt, končí i stoupání mírně klesá, spíše vrstevnicově míříme na Mokřiny. Zde opět narazíme na červenou pěší TZ, která vystupuje od Prudkého potoka, kde výletníky provází asi nejhezčím peřejnatým úsekem.

Po Mokřinách nás nadlouho čeká jen mírně zvlněná trasa, která se ale klikatí pod hřebeny Králického Sněžníku (myšleno pohoří), čeká nás tak jízda zhruba na jih mírně do kopce a z kopce po východním úbočí kóty 1245 (můžeme jí říkat Babuše) a Souše (1225), zastávkou je rozcestí U Sedmi cest (když se dobře podíváme, tak jich 7 objevíme). Prochází tudy modrá a žlutá TZ, naši zelenou vyměníme za červenou trasu 6267. Tentokrát míříme téměř přesně na západ, ale posléze se točíme více k severozápadu, po opačných úbočích již zmíněných vrcholů. V úžlabí, kde teče počátek potoka Malé Moravy projíždíme další rozcestím se zelenou pěší (od chaty Babuše a Podbělky) a koncovým bodem modré pěší TZ.

Další nedaleké rozcestí U Štěrku přivádí od údolních poloh spojovací bílou cyklotrasu 6275, vzápětí ale ještě davy turistů po NS Most času, což je taková spojka pro uživatele jedné z atrakcí nad Dolní Moravou, tedy visutého Skybridge 721. Poměrně více tak užijeme zvonek (máme-li k dispozici). Pěší turisté snad rozjaření neobyčejným zážitkem, nebo i konzumací alkoholického nápoje nedbají zcela na to, že užívají společné trasy pěší a cyklistické a leckdy jdou bok po boku po celé šíři lesní cesty. Musíme to vydržet necelý půlkilometr k sjezdovce na Slamníku (1232) kdy většina pěších sleze přímo k hospodě (nebo lanovce, Stezce v oblacích, případně další hospodě).

Odvážní mohou zkusit sjet i na kole přímo dolů, bezpečnější je ale pokračovat po trase k Lavičkám a pohodlně odbočit ke Slaměnce (což je jedna z těch hospod). Sice jsem doufal, že si dopřeju nějaký ten žejdlík, ale fronta u výčepu mě odradila, což se nakonec přihodilo i v níže umístěné vyhlídkové Skalce. Pak je člověk rád, že má něco v bidonu.

Po krátké zastávce tak návrat na vytyčenou trasu 6267. Poblíže Slaměnky je půjčovna horských koloběžek, kde inzerují pro zákazníky neskutečný zážitek z panoramatické trasy pod vrcholy Podbělky, Uhliska a Černé kupy. Časy se ovšem mění a za několik let už je lesní cesta, respektive její kraje do údolí přeci jen více obrostlá mladými stromy, takže kdysi zcela porstuprostá trasa je již méně opatřená výhledovými místy. Ale není třeba si zoufat, ještě pořád je míst s výhledy pře údolí Moravy víc než dost. Trasa se poměrně dlouho drží ve výši přes 1150 (spíše 1170) nadmořských metrů. Čili kdo se chce kochat, je možností stále dost. Jak cesta zajíždí do postranních údolí objevuje se a ztrácí hlavní vrchol Kraličáku, který si už dnes nikdo nemůže díky mixéru (rozhledně) splést. Povětšinou ale máme stále výhled na pohraniční hřeben pohoří s Klepáčem (Trojmórski Wierch, 1143), hřeben pokračuje na Hleďsebe (Puchacz, 1190), přes sedlo Puchača pak hřeben pokračuje na Hraniční skály (1320) a Malý Sněžník (1326), pak je už samotný Kraličák. Na té „naší“ straně údolí máme k dispozici vrcholky části Podbělky (1308), ale hlavně Uhliska (1240) s mocnými kamennými moři. Závěr „vrcholové“ jízdy pak tvoří rozsáhlé polouzavřené Pětipotočí, kde se z více stran sbíhají potůčky, aby vytvořily budoucí Moravu. Zhruba pod vrcholem Černé kupy už začíná cesta nenápadně, postupně více klesat k údolí. U potoka, který teče od Francisky (chata HS) pak narazíme opět na asfaltový povrch, kde odpočineme hlavě rozdrncaným rukám. Za táhlou zatáčkou jsem už i u horního toku Moravy (poblíže známe chaty Vilemínky). Pokud se držíme striktně značení cyklotrasa 6267 zde chvíli odbočí k rozcestí s pěší trasou od asfaltky.

Pěší žlutá značka i s cyklotrasou sice brzy odbočí na levý břeh Moravy, kde sleduje říčku po šotolinové cestě, nicméně většina cyklovýlteníků se drží asfaltky, mohou si tak prohlédnout i nenápadně ukrytou kaskádu na Hlubokém potoce. Ony se ty značené trasy nakonec vrátí už na okraji zástavby Dolní Moravy. Projedeme parkoviště u konečné zastávky busu a popis trasy můžeme zakončit například v dolní areálu U Slona, kde jsem si konečně dopřál Plzeň v restaurantu Na Rozcestí (bez fronty a s obsluhou). Ona tam končí i ta cyklotrasa 6267.