Obrázky z Norska – autem přes Lofoty

Fotografie (84) • Foto: Bubinga

Lofoty, to není jenom část Norska, ale přírodní zázrak. Pravda, občas trochu zamračený, někdy přímo deštivý. Lofoty je souostroví v Norském moři v severním Norsku, které se táhne asi 110 km od severu k jihu a zahrnuje pět hlavních ostrovů (Austvågøya, Gimsøya, Vestvågøya, Flakstadøya a Moskenesøya). Samozřejmě je tady mnoho malých ostrovů a skalnatých ostrůvků či útesů. Celková délka souostroví je přibližně 175 km. Mezi norskou pevninou a Lofotami leží široký a hluboký fjord Vesterålsfjorden. Každý z ostrovů je jiný a ukrývá své jedinečné krásy.

Lofoty leží v Norském moři nebo v Atlantického oceánu, záleží, jak se na to člověk dívá. Od polárního kruhu je to na Lofoty 100 až 300 kilometrů na sever. Ve stejných zeměpisných šířkách se nachází podstatně chladnější severní Aljaška či Grónsko. Pobřeží souostroví totiž ovlivňuje teplý Golfský proud. Proto tu také lze spatřit bujnou vegetací, která má spíše ráz nízkých a vlhkomilných bylin a skalek. Často tady také člověk spatří jezera, bažiny, louky či pastviny s ovcemi.

Jižní část souostroví je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu. Přestože leží vysoko v Arktidě, jsou Lofoty jednou z nejlepších plážových destinací na světě.

Pohoří na Lofotech je mladé i staré. Ty pravěké horniny jsou tady již tři miliardy let, a tak patří geologicky k jedněm z nejstarších pohoří na světě. Ostrovy jsou tvořené sopečnými horninami (ruly a žuly). Naopak některé příkré skály vystupují do nebe přímo z mořské hladiny nepamatují ani poslední dobu ledovou před 20 tisíci lety. Hradba zdejších hor má velký vliv na počasí. Vnější (západní) pobřeží je mnohem více navštěvováno mlhou, větrem a deětěm z otevřeného oceánu. Kdežto východní pobřeží je často chráněno hradbou hor.

Pod hladinou moře se ukrývá bohatý ekosystém ryb, mořských živočichů, korálů ale také bohatá ložiska ropy - tzv. černého zlata. Lidé se pokoušejí zkrotit Lofoty již téměř šest tisíciletí, ovšem jen s malým úspěchem. Velká část z 25 000 obyvatel se stále drží na okrajích ostrovů, soustředěných kolem Svolvaeru a města Leknes dále na západě.

Sušené ryby, jehněčí maso a sýry. Jídlo možná není na prvním místě, když se řekne Lofoty? Ale mělo by být. Protože mezi vlnami a vrcholky se rodí zajímavé chutě kouzelného světa. Chutě Lofot. Díky subarktickému přímořskému klimatu a vlivu Golfského proudu z Atlantského oceánu mají Lofoty delší vegetační období, než by se dalo očekávat. To dodává surovinám z tohoto regionu skutečně jedinečnou kvalitu.

Především v lednu se všichni zajímají, jak jsou plné sítě. Celý zbytek roku závisí na období, kdy se loví tresky. Následné zpracování a prodej je základním kamenem místního podnikání, zaměstnanosti i daňových příjmů. Tresky se mohou prodávat čerstvé, solené nebo sušené. Počasí hraje velkou roli při určování, zda by se ryby měly solit nebo sušit. Pokud teploty klesnou pod bod mrazu, ryby mohou během sušení zmrznout a poškodit maso. Proto se denně rozhoduje o tom, jak by se Skrei měly zpracovávat.

Lofoty mají jedinečné mikroklima pro sušení ryb, a proto se stojany na tresky nacházejí na větrných, otevřených místech po celém souostroví. Žádná jiná země na světě nemůže konkurovat Lofotům ve způsobu konzervování ryb. Během tříměsíčního období sušení se v regionu vyskytuje směs sněhu, deště, slunce a větru. Pokud se člověk podívá pozorně, uvidí, že ryby jsou zavěšeny zády k jihozápadnímu dešti a jejich břicha – otevřená – jsou otočena k severnímu větru. Po dokončení procesu sušení se z ryb odpaří asi 75 % vody. V tomto okamžiku se ryby přenesou dovnitř k třídění a konečnému zrání. Díky místním podmínkám jsou sušené tresky dokonale zdravou potravou bez chemických přísad. Vraker je osoba, která se zabývá tříděním a klasifikací sušených ryb. To je klíčová role ve výrobním procesu. Úkolem vrakera je posoudit kvalitu sušených ryb a třídit je na základě velikosti, barvy, textury a celkových standardů kvality. Sušené ryby se klasifikují do různých kategorií kvality a tento proces třídění je nezbytný pro určení ceny i trhu, na kterém budou ryby prodávány. Přesné provedení tohoto úkolu vyžaduje dlouholeté zkušenosti a bystré oko pro detail. Sušené tresky se vyvážejí až do 30 zemí světa, ale čtyři pětiny míří do Itálie.

Z jižního cípu obce Å lze v dáli spatřit neobydlený ostrov Mosken. Za ním vystupuje z hloubky mohutný mořský práh, přes který se dvakrát denně během přílivu a odlivu řítí obrovské množství vody naplňující a vyprazdňující záliv Vestfjord. Vznikají tady silné a mohutné mořské víry, kterým se říká Maelström. Jedná se o jeden z nejsilnějších proudů spojených s přílivem a odlivem, o kterém se zmiňovali ve svém díle řečtí historikové a později básníci či spisovatelé. Jako námět své povídky „Pád do Maelströmu“ si ho zvolil Edgar Allan Poe.

Kde začít poznávání lofot? Až na samotném konci nebo na úplném začátku silnice E10, která vede přes celé Lofoty, se nachází rybářská vesnička s nejkratším názvem na světě – „Å“ (čte se Ó – jako poslední písmeno v norské abecedě). Å má zhruba 120 obyvatel a pyšní se označením „nejjižnější vesnice Lofot“. Tuto kouzelnou vesničku nacházíme na jihovýchodním pobřeží ostrova Moskenesøy. Místo nabízí drsné skalnaté pobřeží i vysoké hory. Pobřeží souostroví ovlivňuje teplý Golfský proud. Jižní část souostroví je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu. Vesnice Å je součástí obce Moskenes. Lze tady navštívit například muzeum tresky nazvané Tørrfiskmuseum, výborně zachovalý komplex rybářské vesnice s typickými rybářskými chatami, muzeum pošty, a především krásnou přírodu.

Jak se z lofotské arktické tresky stává sušená treska lofotská. Norové jsou na své tradice náležitě pyšní, a tak sušené tresce dokonce postavili její vlastní muzeum, což není zcela obvyklé. Lze ho navštívit na místě, kde tento severský ráj zvaný Lofoty končí v Norském moři, v poslední vesnici Å, ve staré rybí vykládací stanici. V muzeu jménem Tørrfiskmuseum, které je věnováno produkci norských ryb, jedné z nejstarších norských vývozních komodit, se návštěvník dozví zajímavosti nejen z historie způsobu lovu a sušení norské tresky, ale také o jejích různých chutích. Stockfish je arktická treska, která se chytá během rybolovu na Lofotách. Poté se suší na obrovských rámech. Na Lofotách je zimní klima naprosto dokonalé – ne tak chladné, aby ryba zmrzla, a ne tak mírné, aby se rozložila. Pouze zde můžete získat tak špičkovou kvalitu. Stockfish se v EU stala chráněnou značkou.

Norwegian Fishing Village Museum (Norsk Fiskeværsmuseum) je muzeum norské rybářské vesnice věnované norskému rybolovu ve vesnici Å. Muzeum bylo založeno 3. července 1987 Historickým a muzejním spolkem Moskenes ve spolupráci s obecní radou Moskenes a Sigurdem Haraldem Ellingsenem. Oficiálně bylo otevřeno v červnu 1988 a je dotováno veřejnými prostředky. Několik budov nabízí rozmanité expozice. Hlavním tématem je život místních lidí v rybářské vesnici spojený s rybolovem za posledních 200 let, tj. přibližně od roku 1840 do roku 1960. jedná se o výborně zachovalý komplex rybářské vesnice s typickými rybářskými chatami.

Museumskafè v obci Å je muzeum kávy včetně možnosti jejího nákupu, které se nachází vedle Norwegian Fishing Village Museum (Norsk Fiskeværsmuseum). V celkem malé obci Å se nachází celkem hodně muzeí. V té samé budově jako je Muzeum kávy lze také nahlédnout do muzea pošty.

Pekárna Bakeriet på Å se nachází na ulici Å-veien, přibližně v centru obce. Mají zde velkou nabídku kvalitního a chutného pečivo, sladkého i slaného, které pečou přímo v prodejně, některé možná i v peci z 19. století. Otevřeno je každý den od devíti do tří odpoledne, ale již po půl deváté ráno se začíná tvořit fronta. Návštěvu mohu určitě doporučit. Na mírném návrší, nedaleko centra obce Å, východním směrem, byl kdysi postaven kostel. Je to malý kostelík, jak je tady zvykem, bílý dřevěný. Ale než k němu člověk přijde, ani by nepoznal, že se jedná o svatostánek. Kostel nemá žádnou věž či věžičku ani nic obdobného. Bohužel byl zamčený, tudíž nemohu ani popsat interiér. Pouze jsem dovnitř nahlédl oknem.

Další naší zastávkou je obec Reine, administrativní centrum obce Moskenes. Žije zde něco přes 300 obyvatel. Jejich tradiční zdroj obživy rybolov postupně zaměňují za turistický ruch. Reine a jeho okolí je jedním z nejikoničtějších míst Lofot a samotná obec je považována za nejfotografovanější vesničku. Patří také k nejstarším a norský týdeník ji vyhlásil za nejkrásnější vesničku Norska. Jsou zde dvě restaurace a dvě kavárny, ale především úžasné domečky a kouzelná příroda kolem vesnice. Kolik z nich chodí do jedné ze dvou zdejších kaváren, nevím, ale my jsme do jedné zavítali. Vybrali jsme si tu, která se jmenuje Bringen Kaffebar a nachází se na ulici Reineveien 109, v centrální části obce. Před ní se nachází větší placené parkoviště. Kavárna nabízí různé druhy kávy i ostatních nápojů s tské něco ke kávě nebo k zakousnutí. Prostředí je příjemné a v případě hezkého počasí je k dispozici také venkovní posezení. Bílý dřevěný kostel uprostřed obce Reine je farní kostel norské církve. Byl postaven v roce 1890 podle plánů, které vypracoval architekt Ole Olsen Scheistrøen a vysvěcen 9. ledna následujícího roku. Do svatostánku se vejde 288 lidí. Jedná se o klasický dřevěný svatostánek bílé barvy, jaký je ve většině obcí na Lofotech. Interiér byl ale v době mé návštěvy zavřený, tudíž nemohu posoudit, jak to uvnitř vypadá.

Nedaleko odtud navštěvujeme Hamnøya, což je malá rybářská vesnice v obci Moskenes. Leží na malém poloostrově asi 1,5 kilometru severovýchodně od vesnice Reine. V její těsné blízkosti vede evropská silnice E10. Myslím, že ani nelze říct, že by některá z vesnic na Lofotech byla hezčí než jiná. Každá má své kouzlo a snad žádná se nemůže nelíbit. Jeden z nejznámější fotografických záběrů na Lofotách lze pořídit přímo z mostu před vesnicí Hamnøya. Domečky na skalkách i na kůlech na pozadí hor.

V obci Nusfjord, která je jednou z nejstarších a nejlépe zachovaných rybářských vesnic na Lofotech, lze obdivovat překvapivě žluté domky místo klasických červených. Tato idylická vesnička je perla s dřevěnými staveními postavenými na pilotách nad vodou, typickými pro tuto oblast. Těmto tradičním rybářským stavením se říká Rorbuer. Obklopená fjordem a lemovaná strmými skalnatými vrcholky nabízí Nusfjord nádherné přírodní scenerie. Ale pouze z parkoviště nebo příjezdové silnice. Když si člověk zaplatí vstupné do vesnice, uvidí toho více včetně stovky turistů, což se nám úplně nezamlouvá, a tak pokračujeme.

Lofoten Gårdsysteri je rodinná sýrová farma v Saupstadu, která už od roku 2001 vyrábí úžasný kozí sýr i další dobroty. Chovají zde kozy, které mají výborné životní podmínky. Před deseti lety vybudovali nové výrobní prostory a farmářskou prodejnu, kavárnu s občerstvením. Lze tady zakoupit výrobky s sebou, ale také ochutnat přímo v prodejně nebo u venkovního posezení něco dobrého.

Rybářská vesnice Henningsvær je přezdívaná Benátky Lofot. Mosty spojují četné ostrovy Henningsværu s pevninou. Místo hrálo významnou roli v rybářské historii Lofot a stále je fascinující destinací s mnoha malými řemeslnými obchody, uměleckou galerií a příjemnou atmosférou. Tradiční dřevěné domy jsou umístěné těsně u vody. Vesnice se nachází převážně na ostrovech Heimøya a Hellandsøya asi 20 kilometrů jihozápadně od města Svolvær. V zadní části obce se ukrývá světoznámé fotbalové hřiště. Hřiště od roku 2018 spravuje fotbalový klub Henningsvaer IL, ale bývá přístupné i místním, kteří v tento letní čas na něm mohou hrát 24 hodin denně, 7 dní v týdnu za letního půlnočního slunce, zpěvu ptáků a hluku vln tříštících se o přilehlé skály. Pro nehrající je to pastva pro oči. Zelený, rovný povrch hřiště vyniká na pozadí okolních kamenů, moře a majestátních hor a nabízí estetické mistrovské dílo, které je mnohými označováno jako „nejkrásnější fotbalový stadion na světě“. Není to tak dlouho, co si Henningsvaer Fotballbanen získal celosvětovou pozornost. Evropská fotbalová organizace UEFA natáčela na hřišti a v jeho okolí pro své video „We Play Strong“ s Liv Cooke. Liv Cooke (*20. dubna 1999) je britská mistryně světa ve freestyle fotbale a sedminásobná světová rekordmanka. Po svém úspěchu ve freestyle fotbale se stala moderátorkou pořadu MOTDx na BBc Sport a v roce 2018 ambasadorkou ženského fotbalu UEFA. Získala také prestižní ocenění „Parlamentní vycházející hvězda“ a „Žena budoucnosti“. Vedla také kampaň „We Play Strong“ (Hrajeme silně), jejímž cílem bylo udržet a zvýšit účast dospívajících dívek ve fotbale po celém světě. V září 2021 byla patrně nejlépe vydělávající sportovkyně, která se věnovala také tvorbě TikTok profilů.

Pár minut od centra městečka, na ulici Dreyers gate 8, se nachází kavárna Kafe Knusarn, která nabízí též jídlo a ubytování. My jsme si dali kávu a zákusek na venkovní zahrádce a byli jsme velmi spokojeni. Příjemné prostředí a ochotná obsluha. Na internetu jsem našel pouze odkaz na Booking, jejich vlastní stránky zatím ne.

První kostel, patrně roubený, postavil na Lofotách v Kabelvågu král Øystein, pravděpodobně v roce 1103. Rybářské chaty v jeho blízkosti byly postaveny kolem roku 1120. Různě se během dalších let předělával a rozšiřoval, ale také chátral. Současný kostel Vågan, známý také jako „lofotská katedrála“, byl však postaven asi 200 metrů východně od starého kostela až v roce 1898. Kostelu Vågan se také říká Lofotská katedrála. Žlutý dřevěný kostel je farní kostel Norské církve a má kapacitu asi 1200 lidí, což z něj činí největší dřevěnou budovu v severním Norsku. Po zaplacení 50 NOK si může člověk prohlédnout interiér jedné z nejúžasnějších staveb na severu Norského království.

Svůj krátký jednodenní výlet zakončuji ve městě Svolvær, což je největší město Lofot a správní centrum Vågan. Leží podél Vestfjorden na ostrově Austvågøya, nejvýchodnějším ostrově souostroví Lofoty. Žije tady necelých 5 tisíc stálých obyvatel. Život a ekonomika město je závislá na tresce, jejím rybolovu a zpracování. V poslední době také částečně na turistickém ruchu.

Po Lofotech je možno cestovat autem, na kole či pěšky a člověk toto souostroví jen tak nepozná. Určitě na mnou popsané trase je dobré si najít nocleh, aby se mohl v klidu rozhlížet.

Při letošním putování po Norsku a Švédsku i při cestě tam a zpět jsme viděli a zažili samé zajímavé věci. Celkové zážitky jsem sepsal do cestopisu – fotoreportáže o osmi dílech a také jsem zkusil popsat jednotlivá místa zvlášť s více fotografiemi:

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce poprvé: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce podruhé: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Foto: Bubinga

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce potřetí: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce počtvrté: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce popáté: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce pošesté: Obrázky z Norska i Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce posedmé: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

Foto: Bubinga

Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce poosmé: Obrázky z Norska a Švédska a… - Cestopisy | Turistika.cz

NEJ v Norském a Švédském království: Obrázky z Norska a Švédska –… - Zajímavost | Turistika.cz

Procházka po městě Svolvær: Obrázky z Norska – procházka… - Trasy | Turistika.cz