Hora Říp, Mělník, Račice – veslařský kanál
Díky dlouholeté činnosti pro ČVK Brno jsme v Račicích (nacházejících se v meandru Labe mezi Štětím a Roudnicí nad Labem), v bezprostřední blízkosti uměle vytvořeného veslařského kanálu, získali na týden příjemné útočiště. Chatka se zároveň stala startem pro pár výletů a cykloakcí do okolí Ústeckého i Středočeského kraje.
Dvoukilometrová veslařská vodní dráha (vzniklá v místě vytěžené pískovny v roce 1986) splňuje svými parametry podmínky pro pořádání světových soutěží ve veslování a kanoistice. Neodmyslitelně sem patří Martin Doktor, významný český kanoista, který má ve zdejší hospůdce u chatek i svůj osobní krýgl.
V čase našeho pobytu na kanálu trénovaly lodě dračí. Nekonečné údery bubnu určovaly tempo pádlování posádky.
Kvalitní asfaltka (5 250 m), obkružující kanál, nás nenechala v klidu ani po příjezdech z výletů. Řádili jsme po večerech na kolečkových bruslích i na kole nebo se jeli osvěžit (dírou v plotě z areálu) k nedalekému průzračnému písečňáku (snad jsme majitele moc nenazlobili). Koupání ve veslařské dráze je zakázáno, ani zde nám však nikdo nenabančil, když jsme se ocákali.
První výlet směřoval k Řípu. (ZDE trasa cesty) Z Račic jsme vyrazili do Předonína, přes Bechlín, do Krabčic, kde jsme na rozcestníku v Rovném (část Krabčic) odbočili na modrou a alejí (táhlým kopcem) se dostali k úpatí hory.
Říp (dle Wikipedie 455,2 m.n.m., dle místních infotabulí je nejvyšší bod ve výšce 459 m.n.m.) je dominantou Polabí, viditelnou z velké dálky. Tato vyvřelá stolová hora, vzniklá v době třetihor (stáří cca 25 000 000 let) se nachází mezi Labem, Vltavou a Ohří... v samém srdci Čech. Skládá se z čediče, obsahujícího mimo jiné nerosty i magnetovec a olivín (prý to trošku nahoře cvičí se střelkou kompasu, taktéž mobil je zbytečné vytahovat, málokdy se chytne signál). Říp, viditelný z veliké dálky, nám připomínal klobouk. Zelená kupa je pouze pozůstatkem sopky, stejně jako mnohé další vrcholy Českého Středohoří, které se zrodily vlivem vulkanické činnosti. Dříve byl Říp bez lesního porostu, nyní je téměř celý zalesněný. Nachází se zde hnízdiště ptactva, útočiště zvěře a na svazích rostou vzácné rostlinky. K „HOŘE“ (takový je význam slova Říp) se váže pověst o praotci Čechovi, popsaná prvním českým kronikářem Kosmou. S historií je spojená též románská rotunda sv. Jiří (zasvěcená dříve než Jiřímu, sv. Vojtěchovi), postavená na nejvyšším místě památné hory (zároveň na místě býv. dřevěného kostelíčka) v roce 1126, na památku vítězství Soběslava I. v bitvě u Chlumce. Říp se stal inspirací pro básníky a malíře, pořádaly se zde tábory lidu a poutě. Tradice poutí zůstala dodnes. Právě odtud byl v roce 1868 vyjmut jeden ze základních kamenů na výstavbu Národního divadla. V roce 1963 byla hora s rotundou vyhlášena národní kulturní památkou. Pro nás, Čechy, je Říp národním symbolem. Bylo bezva, že jsme jej zdolali, i když nejmladšímu cyklistovi (necelých 5 let) zůstanou vzpomínky asi jenom na pravou malinovou limonádu, kterou prodávali v kiosku před rotundou (sladkou odměnu za vyškrábání se na vrchol). Dostat se nahoru byl opravdu zážitek – slabší jedinci tlačili kolo před sebou a ti zdatní, kteří si troufli cca 800 m pruďák vyjet, se pěkně zapotili. Asi v půli cesty bylo možné z Mělnické vyhlídky kouknout do kraje na vesničky, město Mělník a v dáli na Kozákov, Bezděz a Ještěd. Za rotundou sv. Jiří jsme se úzkou lesní cestou s koly proklestili k místu, kde byl 10.5.1868 zvednut již výše zmíněný základní kámen na stavbu Národního divadla v Praze. Následovala vyhlídka Roudnická, odkud jsme spatřili Roudnici nad Labem, horu Sedlo, také Milešovku a zříceninu Hazmburk. Vyhlídku Pražskou jsme nějak záhadně minuli. (Cesta tam i zpět cca 25 km).
Dalším cílem cesty se stalo město Mělník. (trasa ZDE – délka výletu cca 43 km). Na rozdíl od Řípu byla cesta pohodová, nenáročná. Z Račic jsme cyklostezku s názvem 2. Labská jeli malou chvíli po silnici pro motorová vozidla do nedalekých Hněvic a mezi touto vískou a Horními Počaply jsme již odbočili vlevo na asfaltovou silničku, která kopírovala tok řeky Labe. Projížděli jsme kolem mělnické elektrárny, v Dolních Beřkovicích přibrzdili u zdymadla. Přibrzdit jsme samozřejmě museli i v hospůdce na pivku, o kousek dál zase na langoši. (Na kole jsou vždycky nejdražší zastávky).
Již zdaleka nás vysoko na kopci, porostlém vinicemi, vítal zámek, dominanta Mělníka, spolu s Chrámem Svatého Petra a Pavla. Město, ležící 30 km severně od Prahy, je proslaveno pěstováním vinné révy. Pokračovali jsme po cyklostezce pod mělnickým zámkem asi 2 km až do Hořína (název cyklotrasy 2. Labská se změnil v Hoříně na 2. Vltavskou), kde jsme zastavili na nádvoří barokního zámku Lobkowiczů z roku 1696. Brzy nás však kdosi vyhodil s výtkou, že stojíme na soukromém pozemku. Pokračovali jsme tedy k další hořínské památce – pro změnu technické - ke zdymadlu Hořín, jež je součástí plavebního vodního kanálu. Lidé si kanál někdy pletou s Vltavou. Z tohoto místa (i v odrazu vodní hladiny) vypadal mělnický zámek i kostel skvěle. Sjeli jsme k vodě a podél Vraňansko - hořického plavebního kanálu (který se cca po 850 m napojil na Labe) se vraceli zpět do Mělníka (ZDE trasa). Po mostě jsme se dostali na druhý břeh Labe a vyšlápli si kopec k zámku, abychom se pak z výšin pokochali výhledem na Říp, České středohoří a soutok Labe s Vltavou. Následovala krátká zmrzlinová zastávka na Náměstí Míru v historickém centru.
Příjemně překvapeni malebností města jsme ujížděli zpět do Sportcentra Račice, našeho útočiště, kde jsme večer zakončili ve venkovním posezení vinárny Medúza*, jež je součástí chatových ubikací veslařského areálu.
Poděkování* Zdeňku Francírkovi za péči.
Články související s pobytem v okolí:
Hrad Kokořín, Kokořínsko - Pokličky, Čertovy hlavy a další výlety