Chování na ferratě

V souvislosti s otevřením ferraty HZS v údolí Pivovarského potoka na Martinských holích v Lúčanské Malé Fatře si dovolím několik praktických zásad, protože v našem (česko-)slovenském prostředí je až moc často vidno, jak málo se umíme na těchto typech cest (na rozdíl třeba od Poláků) chovat. Obzvlášť mě fascinují "týpci" bez jištění ve stylu rychlé chůze a následného dlouhého odpočinku, kdy zablokují všechny kolem. Pro zájemce ale doporučuji nastudovat metodiku ČHS.

1) rozestupy mezi 2 osobami na lezeckém úseku (tj. jistíte se 3 body) jsou minimálně horizontálně 2 m a vertikálně 3 m (tj. na roztržený ferratový úvazek), doporučuje se víc. Totéž platí např. i na řetězech, ale na východ od Alp skoro nevidět...

2) mezi kotvením ocelového lana je vždy jen 1 osoba
(opět platí i na řetězech).

3) rychlejší přechází pomalejšího s jeho souhlasem, na vlastní riziko.

4) zásada 3 pevných bodů (v ruce obvykle držíme lano, někteří lezci se mohou pokoušet o "čisté" lezení vedle, což je nutné respektovat).

5) mít náležité vybavení (primárně sedací úvazek, ferratový set nebo jeho ekvivalent, boty a sekundárně rukavice, přilbu, odsedací smyčku a jiné pomůcky dle potřeby). Opět viz např. manuál ČHS, kde se varuje např. používat smyčku s karabinou a sedák... Takoví turisti moc dlouho po horách nechodí. Navíc dnes sedák a ferraťák váží dokupy pod 1 kg, takže vzít jej sebou rozhodně není zbytečnost a nevím, proč to někteří berou jako "ostudu".

6) osoby pod 45 kg nebo děti je vhodné dojišťovat krátkým lanem s osmou nebo jiným brzdným zařízením.

7) bezpečně, ne zbrkle! Tolerujte pomalejší, méně zkušené nebo prostě jen unavenější. Střezte se strkat jim ruce a nohy do míst podle vašeho názoru, raďte jen slovně a klidně.