Zřícenina hradu Zbirohy

Když navštívíme Malou Skálu, tak můžeme obdivovat nejen přírodu samou, nýbrž řadu historických pamětihodností, z nichž jedna se nachází na ostrohu pískovcového kopce, jemuž se říká Zbiroh či Zbirohy a dosahuje 452,5 m n. m., přičemž nejvyšší místo vrcholu má 455,6 m n. m. Nevíme, co bylo dříve, zda se kopec pojmenoval po hradu, nebo tomu bylo naopak. Stejně tak můžeme uvažovat o jeho původu a která verze jeho názvu bývala dříve. Nejspíše ta první a aby nedocházelo k záměnám se svým podbrdským jmenovcem, tak došlo k užívání pomnožného jména, o čemž máme první zprávy ze 17. století. Ale jako nevíme nic ohledně tohoto pojmenování, tak mnoho neznáme ani z historie samého hradu (pro zajímavost - řadí se k osadě Zbirohy, ke katastrálnímu území Besedice a k obci Koberovy), u něhož se mnohdy uvažuje, že vznikl jako mnohé další objekty v širém okolí jako jakási "strážnice" blízkých obchodních stezek a záloha těch pohraničních, více severněji položených.

Doboví autoři docházeli k závěru, že se v těchto místech nacházelo hradiště, z něhož se postupem času vybudoval hrad. Jako u mnoha jiných staveb tohoto typu, tak i zde je nejlépe nalistovat několikadílné dílo prof. Augusta Sedláčka "Hrady, zámky a tvrze království Českého", v němž se o tomto hradu dozvíme následující:

"ZBIROH HRAD.

Mezi Turnovem a Železným Brodem otáčí se Jizera klikatým tokem okolo hor vybíhajících z Kozákovského pohoří, vinouc se mezi skalisky a lesnatými stráněmi. U vsi Rakous teče dvakráte na způsob kliček vyhýbajíc se strmým horám po obou stranách stojícím. Na západní straně vypíná se Chocholka a proti ní přes řeku jest vysoký vrch vybíhající z hory Kozákovské ode vsi Mnichovky, jehož opyš nad Rakousy klínovitý tak jest povydán, že se řeka dlouhým tokem okolo něho otáčí a na konci té zatáčky nepříliš vzdálena jest od místa, kde ta zatáčka začínala. Na této vysoké hoře jsou zříceniny někdy přepevného, ale dávno již pustého hradu Zbiroha, který právě z té příčiny, že se na něm již dávno nebydlelo, ukazuje nám způsobu jednoduchého a prostého sídla, jak ještě bývalo v 15. století.

Dobrá cesta jde k němu od Maloskalského nádraží pěšinou na patě vrchu až k Dolnímu Zbirohu a odtud po boku hory jako pouhá pěšina a jen kouskem vozová cesta, tak že člověk tu neznámý snadno může zblouditi. Pak se zatáčí nahoru a vede okolo domků Horního Zbiroha až k poslednímu domku, nad nímž jest pole, které se za krchov vydává. Stará cesta ke Zbirohu jde na druhé (severozápadní) straně hory a byla způsobena toliko pro pěší a jezdce, tak že tu příjezdu na voze nebylo, a to dosti strmě do kopce. Nahoru přijdouce a ohlednouce se po hradišti snadno postihneme, že tento nevelký hrad měl tři oddělení, kteréž pojmenujeme předním, prostředním a zadním. Přední hrad k západu ležící jest nerovný a nyní prázdný, na němž jen některá malá stavení dřevěná stávala. Na severní straně na skále jsou zbytky polookrouhlé bašty, kterou lze jen z venkovské strany spatřiti, k jihozápadu zavřeno bylo toto oddělení skalisky s povrchu vyčnívajícími. Východně odtud jest prostřední hrad čili palác bývalých pánů Zbirožských, tak vysoko položený, že se k němu po strmém kopci přijde a jindy bezpochyby po schodech chodívalo. Tu spatříme stavení nepravidelného základu, pod nímž jsou tak zvané marštale, to jest sklepy pod zemí, velké, dílem ve skále vytesané a dílem klenuté. Přístupny jsou jen (poněvadž vchod ze strany vnitřní jest zasypán) z venkovské severní strany, kdež jest zeď k tomu účelu schválně prolomena. Staré na půl zasypané šíje vybíhají ze sklepů a pro ně není radno jíti na Zbiroh bez průvodce. Ve stavení na hoře stojícím lze pozorovati tři oddělení, ale kromě dotčeného vchodu do sklepů a okna s vyhlídkou na údolí Jizery nic pamětihodného. Od stavení toho spadá hora zase dolů do zadního hradu, který jest na severní straně sráznými skalami, jinde strmými stráněmi zpevněn. Jeho nejznamenitější a jedinou památností jest velká věž na skalných stěnách stojící, kterouž proto lid vtipně kazatelnicí nazývá, ana dno zadního hradu velice převyšuje. Základ stavení tohoto, z něhož viděti jen spodek na východní a jižní straně, jest čtverhran nepravidelný; široké jeho strany jsou tam, kde ještě zdivo hmotou svou odporujíc povětří zbylo, kdežto roh krátkých stěn se nadobro rozpadl. Na jižní straně velký kus skály nahrazuje stěnu, jak to i jinde vídáme, a na východní straně tohoto stavení, pod nímž na severní straně jest dotčený "krchov", spatříme jediný otvor, totiž střílnu. Zvenčí lze na stěnách skalních čísti všelijaké novověké nápisy na důkaz, že se Zbiroh přes svou vysokou polohu často navštěvuje. Pod věží k jihu jest nosatý výběžek, který bezpochyby oplotěn býval. Příkop na východní straně ve skále vytesaný, kterýž všechen hrad od ostatní hory dělil, činil tu přístup nemožným.

Dějiny nejstarší Zbiroha jsou nám neznámy, a to snad proto, že nebýval hrad náš sídlem samostatného panství, nýbrž s Rohozcem Hrubým býval sloučen. Jako čásť tohoto panství patřil v druhé polovici 14. století Markvartovi z Vartemberka a z Kosti, který roku 1388 počal v zemi loupiti. Potom král Vácslav rozhněvav se kázal obléhati hrad jeho Žleby, a tu Markvarta vzali královští do vězení a dobyli také ostatních dvou hradův, Rohozce a Zbiroha. 1) Není pochyby, že hrad s celým svým okolím ke královské komoře připojen byl, jako se stalo s Rohozcem. Další osudy Zbiroha jsou nám na několik desítiletí zase neznámy. Za časů husitských válek držel Zbiroh Ota z Bergova na Troskách a k tomu polovici Turnova. V listě daném r. 1439 na rychtu v Turnově vyskytuje se s ním v držení polovice Turnova Jan syn jeho, oba se dělíce o město s Heníkem z Valdšteina. 2) Na své polovici města Turnova prodal Ota r. 1440 plat Jindřichovi z Vartemberka. 3) Byliť pak tito páni poslední vůbec, kteří na našem hradě přebývali, an nedlouho potom zbořen byl. Po husitských válkách totiž na kolika hradech okolních zůstávaly posádky, jež z nich vypadaly do okolního kraje velké loupeže činíce. Okolní panstvo sebralo lid svůj r. 1442, takové posádky rozplašilo a sídla jejich bořilo.

Zbořený hrad zůstal Janovi z Bergova a na Chlumci až do jeho smrti. Roku 1458 byly všecky dědiny po něm na rozkaz krále Jiří jako odúmrť královská provolány v Mělníce a Jičíně a hrad Zbiroh s vesnicemi řečenými Mnichovka a Vraty daroval král Žofce a Dorotě z Bergova, sestrám již řečeného Jana, 4) proti nimž také nikdo neodpíral; tudíž jsou po právu dvorském zvedeny na panství Zbirožské (r. 1459). Teprve po zvodu připovídal se ke Zbirohu Hynek z Valdšteina a ze Skal a r. 1463 učinil se sestrami o něj nějakou smlouvu, čemuž rozumíme tak, že práva jejich koupil. 1) Pustina hradu dostala se opravdu k sousednímu panství Vranovskému či Skalskému, u něhož roku 1538 "Zbiroh zámek pustý" s polovicí města Turnova nacházíme. Tehda se pod hradem lidé usazovali a roku 1613 bylo tu již pět osedlých. Právě v těch dobách vzniklo na krátký čas ještě samostatné zboží Zbirožské. Bratří Jan Jiří a Jindřich Ota z Vartemberka, kteříž se byli dříve o panství své Rohozecké rozdělili, nyní se dělili r. 1613 o panství Skalské, při čemž k dílu Rohozeckému Jana Jiřího připadl hrad Zbiroh pustý s několika vesnicemi. Nedlouho potom vše to převrhly následky Bělohorské bitvy, a Rohozec i Skály s pustým hradem dostaly se jednomu pánu.

1) Staří letop. str. 4. 2) Archiv Turnovský. 3) Rel. tab. II. 190. 4) DD. 5, 23. a 16. fol. 84.; archiv č. III. 567. 1) DD. 23. str. 202 a 519."

Od té doby se mnoho se zříceninou hradu, jenž ještě v letech 1169 a 1190 nemohl stát, nedělo, sloužila pouze jako úkryt místním obyvatelům v dobách různých zmatků a válek, případně zdejší vrchnosti k zastávkám při loveckých dobrudružstvích či výletech na koňském hřbetě po kraji, když tu hodovala a odpočívala. Naopak místní poddaní využívali materiál z hradu ke stavbám svých vlastních stavení a stodol, a to zejména pak na přelomu 18. a 19. století, kdy náležely zdejší lesy spolu s ruinou Desfoursům, což dokazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL264018430).

Od 2. poloviny 19. století se zřícenina hradu stala jedním z míst, které se stalo hojně navštěvovaným, ať již různými spolky, tak školními výlety, což však mívalo mnohdy devastující účinky, o nichž můžeme nalézt zmínku v "Listech pojizerských", jež vyšly 18. července 1909: "Upozornění. V zájmu turistiky a ku pohodlí výletníků upraveny byly ku všem zajímavým partiím v našem okolí pěkné cesty. Avšak na Zbirohách snad vlivem počasí aneb a to spíše z uličnictví cesta na zříceniny jest ve velice bídném stavu. Schůdky jsou rozbity a zábradlí vylámáno. Zbirohy jsou hojně navštěvovány turisty, proto obracíme se na příslušné kruhy, aby pokud možno v nejkratší době o nápravu v té příčině bylo postaráno."

Po vzniku ČSR se dosavadní majitelé dohodli s Klubem čs. turistů na tom, že jeho správu převezme právě tato organizace, do jejíhož majetku se měl následně rovněž dostat, avšak 1. číslo "Sborníku okresu železnobrodského" z roku 1930 hovoří jinak: "K besedické myslivně čp. 22 připsán jest velký lesní revír panství hruborohozeckého, v němž jest zřícenina hradu Zbiroha, Kalich, Sokol a Suché skály", takže muselo jít jen o pouhý pronájem. Počátkem 20. let 20. století se přišlo s návrhem opravy hradu, jež se však nakonec neuskutečnila v plném rozsahu. Zmínku o tomto nalezneme v "Hlasech Pojizerských" z 26. června 1921: "Oprava hradu Zbirohy. Náklad na opravu Zbirohy rozpočten na 50.000 Kč. Stát udělí subvenci 25.000 Kč pod tou podmínkou, když klub turistů v Želez. Brodě, který přispěl 300 K, sbírkami opatří druhou polovici 25.000 K. Z příčiny té vznáší klub turistů prosbu, aby kdo k opravě této historické památky přispěti může, zaslal peněžitý dárek panu Hudskému, pokladníku klubu turistů v Železném Brodě. Dary budou v listech s díkem kvitovány." Vedle odborné konzervace hradních zdí byla zejména obnovena turistická stezka a informační tabule, jež měla projít další obnovou, když byla odstraněna v březnu 1924 a dodána do malířské dílny, avšak práce se protahovaly a o rok později byla zřízena nová informační tabule. Sama stezka však byla posléze díky značným dešťům opět ve špatném stavu, takže se stále uvažovalo, co s tím udělat. Stejně tak s hradem samým. Ku pomoci začal přispívat též roku 1928 vzniklý Okrašlovací spolek pro Besedice, Michovku a Zbirohy.

Ale jako byly majetkové i správcovské poměry stále nepříliš vyjasněné, tak se objevovaly problémy i později, čehož si všimly "Pojizerské listy" 31. prosince 1941: "Hrad Zbirohy se rozpadá? V poslední době bylo zjištěno, že zříceniny hradu Zbirohy nad Malou Skálou, který je, nebo má býti, pod dozorem a ochranou odboru KČT na Malé Skále, povážlivě schází. Jižní stěna hrozí sesutím a také klenby podzemních místností potřebují zajištění. Protože hrad Zbirohy je velmi četně navštěvován turisty, patří k pěkným koutům Maloskalska a jako turistická atrakce má dobrou budoucnost, je na místě, aby buď OKČT na Malé Skále, nebo ústředí zakročilo. Příkladem může býti úprava hradu Kumburku, který ležel rovněž dlouhá léta v rozvalinách a letos byl důkladně restaurován. Je také nebezpečí, že pro hrozící sesutí některých částí zdiva okres. úřad zakáže do zřícenin přístup, což by ovšem bylo na újmu celému Maloskalsku." První velký poválečný výlet na Zbirohy byl uspořádán turnovským odborem KČT 18. srpna 1946, to již byl dávno v rukou státu, neboť majetek Karla des Fours Walderode byl zkonfiskován na základě Benešových dekretů.

Později se pak stal jeho vlastníkem MNV a 17. června 1963 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-zbirohy-15025940). Po sametové revoluci zůstala zřícenina v majetku obecního úřadu v Koberovech, který se od počátku 90. let 20. století snažil o jejich stavební zajištění, což však nešlo bez dotací. Na závěr musíme dodat, že stejně jako Bezděz a jeho okolí je spojen s Karlem Hynkem Máchou, tak o Zbirozích naopak pěl poeta Antonín Marek, psal Josef Štefan Kubín a do svých cestopisných děl a různých črt je zařadil Václav Durych, ale zavítal jsem třeba i Václav Vladivoj Tomek a mnohé další výrazné postavy své doby, avšak zmínku o nich nalezneme též v dopisech Františka Boh. Tomsy, jenž vyrazil v roce 1844 z Prahy přes Poděbrady a Hradec Králové na Sněžku.