Zlín - ulice Růmy

Milovníky populárního alkoholického nápoje asi zklamu: ulice se totiž nejmenuje po něm, ale po následku tragických událostí odehrávajích se za třicetileté války, kdy byla část zlínské osady nad kostelem vypálena a zpustošena. Původně se ulice jmenovala „Půstky“, „Nad Požáry“ a poté „Na Rumech.“ Od roku 1934 nese název „Růmy.“

Ačkoliv se nejedná o komunikaci přímo v centru města, je významná tím, že je ve své hlavní části v délce několika set metrů lemována těmi nejvýznamnějšími zlínskými stavebními počiny.

Ulice „Růmy“ začíná vysoko ve svahu na jižním okraji města u křižovatky s ulicemi Nad Ovčárnou V a VI. Od rozcestí pokračuje nad horním koncem náměstí T.G.Masaryka okolo Památníku T.Bati a gymnázia po vrstevnici nejprve východním směrem. Za „gymplem“ se stočí k jihovýchodu, prochází mezi dalšími vzdělávacími ústavy vystavěnými v klasickém baťovském režném stylu a velkým obloukem pod garážemi dospěje k další křižovatce s bezejmennými ulicemi. Odtud mění směr k severu a mezi vilkami a rodinnými domky s hezkými zahradami místy prudce klesá k městským lázním s parkovištěm a parčíkem. Tady po celkové délce 650 m ústí do ulice Hradská.

 

Na začátku Růmů – nad svažitým náměstím T.G.Masaryka, ulice prochází mezi nejzajímavějšími objekty. Nad parčíkově upravenou plochou rynku se vypíná Památník Tomáše Bati.

Vznikl v roce 1933 podle návrhu Františka Lýdie Gahury v duchu konstruktivismu a funkcionalismu. Jedná se o prostou, leč velmi působivou budovu s nosnou železobetonovou konstrukcí a pláštěm ze skla a oceli. Původně byla určena k propagaci vývoje Baťových závodů. Poté sem byla přenesena sbírka obuvi, strojů na jejich výrobu a další předměty. Muzeální expozice zabírala poslední dvě podlaží budovy. Přístupna byla až do 6.listopadu 1944, kdy na Zlín podnikly nálet americké bombardéry a těžce poškodily areál továrny i Památník. Roku 1948 byl opraven a přeměněn na „Dům umění“, do kterého se nastěhovala Filharmonie a krajská galerie. Na původní účel objekt upraven po sametu.

Už v době vzniku byl památník ze stran lemován vyššími, bývalými studijními ústavy. V tom západním dnes sídli Policie ČR, východní gymnázium zůstalo zachováno dodnes.

Od Památníku T.Bati se otvírá pěkný výhled přes klesající parkovou stráň rynku (pojmenovaném po „tatíčkovi“) na část náměstí Práce, sídliště Jižní svahy a Přední kopec nad Mladcovou. Na okraji parku zaujmou nové lavičky, mající podobu papírových vlaštovek, které jsme (my starší) po třídě házeli, když se učitel či učitelka otočili k tabuli.

Po obou stranách je náměstí T.G.Masaryka lemováno řadou bývalých chlapeckých a dívčích internátů, které i s podobou rynku navrhl nám již dobře známý F-L.Gahura. Osm budov postupně vznikalo ve třicátých letech minulého století a po dostavbě lokalita získala podobu vlastního samostatného městečka. Dnes tu nalevo (směrem dolů) vidíme Domov mládeže, soukromou školu, Střední a Odbornou vyšší školu a Hotel Garni. Napravo pak koleje, další ubytovací zařízení a úplně dole na úpatí svahu Obchodní akademii T.Bati.

Za gymnáziem ulice Růmy prochází mezi objekty dalších škol – jazykové, UTB fakulty technologické, SPŠ polytechnické a ISŠ technické. Za garážemi ulice mění podobu na vilovou čtvť a před jejím koncem dole pod kopcem stojí zajímavý komplex Městských lázní, vystavěných roku 1950 podle návrhu V.Karfíka.