Zderaz (Smiřice)

V místech dnešní Zderazi, jež měla získat svůj název od osobního jména Zderad, bylo živo již v době kamenné, což dokazuje řada nálezů. Na poli mezi cukrovarem a Zderazským dvorem pod železniční tratí byla roku 1888 odkryta polykulturní osada, kterou prozkoumal konzervátor Ludvík Šnajdr. Nalezl zde zbytky staveb z období neolitu, lužické kultury, slezskoplatěnické kultury a laténské kultury. Nějaké střepiny a kamenné nástroje se odsud dostaly do pardubického muzea. V roce 1893 bylo vyoráno několik kamenných nástrojů a bronzový prsten, což byl původně zbytek plochého náramku. Rovněž na polích, jež patřily k Zderazi, se našly různé bronzové a železné předměty a v písečníku, který byl otevřen v letech 1857-1858 u strážního domku č. 33, byly objeveny úlomky nádob a kamenných nástrojů. Ředitel škol ve Smiřicích Petr P. Skořepa daroval královéhradeckému historickému muzeu zlomenou a nedovrtanou kamennou sekyrku a úlomek jiné, mnohem silnější. Roku 1961 bylo při stavbě silnice objeveno 5 nástrojů z pazourku z období mladého paleolitu. Další předměty byly nalezeny např. v roce 1991 a tak bychom mohli pokračovat, protože zdejší archeologické objevy by daly snad přímo na sepsání monografie.

Ves Zderaz (původně též Zdaraz) byla poprvé zmíněna roku 1411 jako majetek Petra z Habřiny, jinak z Hustířan, který tehdy zřídil kaplanství v kostele sv. Václava na Chloumku a věnoval mu 6 kop úroku ze vsi Zderazi s 5 pruty rolí, luk a lesů na konci vsi Habřiny s chalupou. Z toho vidíme, že tehdy byla příslušenstvím Habřiny. Podle dohody mezi městem Hradcem Králové a Vladíkem Bavorem z Hustířan z roku 1516 museli lidé ze Zderazi opravovat most a 1 prut dlouhou cestu od něho k Lochenicím. S Habřinou získal Zderaz po roce 1533, od Aleše Rodovského z Hustířan, Mikuláš Trčka z Lípy a připojil ji k smiřickému panství. Někdy na přelomu 16. a 17. století ves zanikla, protože její obyvatelé se nechtěli navrátit ke katolicismu a raději odešli do exilu a v urbáři smiřického panství z roku 1619 se připomíná již jen poplužní dvůr, který měl za Jana Rudolfa Trčky z Lípy 1 200 korců orné půdy. Při dělení otcovského majetku mezi syny Matyáše hraběte z Gallasu 2. října 1661 připadla Zderaz k Hoříněvsi, kterou získal starší František Ferdinand, naopak Smiřice zůstaly mladšímu Antonínu Pankrácovi. V roce 1849 byl do dvora zřízen vodovod. Jak tehdy dvůr vypadal, to nám ukazuje indikační skica stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA396018400). 2. července 1866 tábořily u Zderazi 4 pluky pruských husarů. V následujícím desetiletí došlo k částečné přestavbě dvora, což nám prokazuje reambulace stabilního katastru z roku 1876 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_6246_4). 6. listopadu 1889 vypukl ve dvoře požár. Stejně tak 20. září 1893 a 28. srpna 1895. Roku 1903 měla Zderaz 502,93 ha pozemků. O rok později byla obnovena vyhořelá stáj. V roce 1910 se objevila rozsáhlá kritika zdejšího hospodářského správce, který zaměstnával stále více dělníků z Haliče a ty domácí šikanoval a byl na ně hrubý, navíc se mezi nimi objevily případy skvrnitého tyfu. Nebyla to však jediná špatná věc, co dvůr postihla, neboť 31. května 1913 zapálil blesk kolnu na nářadí.

Po vzniku ČSR se stal ze Zderazi státní hospodářský dvůr, který náležel pod Správu státních lesů a statků ve Smiřicích, a to proto, že od roku 1882 náležel nejvyššímu c. a k. fondu rodinnému. Postupně se zmenšovala rozloha jeho polností, a to díky pozemkové reformě. Ještě roku 1914 měla Zderaz 472,5 ha rolí a 132,5 ha luk, ale v roce 1920 měla 389,5 ha rolí a 120,6 ha luk. 11. května 1919 uhořel při požáru dvora neznámý člověk, jehož identitu se nepodařilo nikdy zjistit. V letech 1935-1936 byly pravidelně zapalovány žhářem stohy slámy, jež patřily dvoru. V roce 1938 došlo ke změně správce Zderazi, když odsud po 11 letech odešel vrchní správce Ing. Otto Sklenička.

Pod státní správou fungoval dvůr rovněž za německé okupace a krátce po osvobození. 1. června 1948 byla zrušena vrchní správa státních statků ve Smiřicích a vzniklo z ní ředitelství státních statků a rybníků ve Smiřicích a Zderaz byla jedním z jeho hospodářství, jež bylo bráno pomalu za vzorné a jeho hospodařením se mnozí tehdejší činitelé chlubili. 18. července 1949 přišla silná bouře s velmi vydatnými srážkami. Blesk tehdy zapálil stodolu zderazského státního velkostatku, jež shořela i se zásobami usušeného jetele a vojtěšky. Téhož roku byla za dvorem zahájena stavba velkovýkrmny prasat, jíž se začalo říkat Gigant (základní kámen byl položen 1. září 1949). 1. ledna 1952 byla osada Zderaz se státním statkem a velkovýkrmnou vepřů Gigant a státním cukrovarem odtržena od Rodova a připojena ke Smiřicím, jež se o tuto změnu snažily již před mnoha desetiletími.

Zderazský statek pak patřil pod různé subjekty, jež často měnily svoji strukturu i názvy. Od roku 1988 spadal pod Státní statek Smiřice, státní podnik, jehož hospodaření však bylo stále ztrátovější, objekty podléhaly chátrání a neodvratné zkáze a nakonec byl zrušen, a to sloučením se Státním statkem Jeneč, státní podnik. Když areál získala v letech 1998-2013 existující firma Old Pine Store a. s., měl zderazský statek své dny již sečteny. Budovy totiž byly již jen na demolici a co k něčemu bylo, to bylo odsud odvezeno a prodáno. V letech 2011-2012 byla část Zderazi zbourána a na jejím místě byl zřízen sběrný dvůr, který je v provozu od září 2013. Majitelé zbytku Zderazi se nadále střídají, např. vyfotografované místo je ve vlastnictví firmy Industrial Center CR 5 s. r. o. V budoucnu jistě na tomto místě průmyslové zóny vyroste něco jiného, protože i tento zbytek po zderazském dvoru zmizel v letech 2021-2022 beze stopy (srovnáním leteckých měřicích snímků z let 2020 a 2022 uvidíme rozdíl mezi předchozím a současným stavem, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2020.JARM57.00882&bz=-639085.46,-1033999.47 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2022.JARM57.00267&bz=-639085.46,-1033999.47). Nechejme se tedy překvapit, co to bude a kdy se tak stane. Zda půjde o místa pro bydlení, nebo naopak o další průmyslové nebo skladovací areály, jako vznikl nedávno kousek odsud.