Zborovice - kostel sv.Bartoloměje

V kronikách je starý kostel zmiňován již LP 1374. V průběhu třicetileté války ale farnost zanikla a nová svatyně s využitím původního gotického jádra vystavěna ve druhé půli 17.století. Farnost obnovena až 1737 na popud hraběnky Maxmiliany Beatricie z Rottalu, která kvůli nemoci nemohla dojíždět na mše svaté do kostela v blízkých Zdounkách. V té době získal zborovický kostel přestavbou barokní podobu a byl navíc rozšířen o dvě postranní kaple, sakristii v patře s emporou, věž zvonice a k ní přiléhající vížku s vřetenovým schodištěm. Ve „století páry“ prošel svatostánek ještě několika úpravami.

Kostel stojí na okraji návsi ulicového typu hned u hlavní silnice. Jedná se o orientovaný objekt zbudovaný na půdorysu kříže s obdélnou chrámovou lodí zakončenou čtvercovým odsazeným kněžištěm s půlkruhovým uzávěrem. K hlavnímu vstupnímu průčelí se přimyká vysoká hranolová věž zvonice zakončená jehlancovitou helmicí.

Nejvýraznějším prvkem hlavního oltáře je velký obraz patrona chrámu – sv.Bartoloměje, autorem soch světců umístěných pod sloupovím oltáře se stal Ondřej Zahner. Při vstupu se nalevo nachází boční oltář sv.Kříže se sochou ukřižovaného, okolo jehož hlavy se vznášejí čtyři hlavičky andílků. Pod oltářem je několik dřevěných skultur svatých. Na pravé straně chrámové lodi je k vidění druhý boční oltář zasvěcený Panně Marii Bolestné. Dnes na něm visí obraz Piety a z původní výzdoby se zachovalo pouze několik štukových sošek putti.

 

Kostel je mimo bohoslužby uzavřen, ale mně při obdivování jeho venkovní podoby potkala šťastná náhoda. Když jsem se zrovna motal u hlavního vchodu, vyšla z něj stará paní a ještě než dveře zamkla, poprosil jsem ji, zdali bych nemohl dovnitř do předsíně alespoň na chviličku nakouknout. Protože spěchala, stačil jsem vyblýsknout jen dva obrázky interiéru, ale byl jsem vděčný i za to!

Na zadním parčíkově upraveném prostranství se vzrostlými stromy za chrámem jsem si ještě prohlédl dvě barokní sochy sv.Floriana a sv.Jana Nepomuckého, které sem byly převezeny z okolních rozcestí. Sochám opodál sekundoval pěkný kamenný kříž.

Když jsem pak za humny po zpevněné cestě procházel okolo potoka Lipiny do středu obce, naskytl se mi na část chrámu z dálky docela zajímavý pohled. Díky tomu, že je od západu obklopen patrovými budovami, v mezeře mezi nimi vystupovala a žlutě zářila jen vysoká kostelní věž!