Zahnašovice - pamětihodnosti a zajímavosti obce

Zahnašovice leží v širé rovině u potoka Ludslávky asi 3 km jihozápadně od Holešova. Město ale kvůli dálnici D49 vedoucí nad vsí nevidět, zato lze odtud dobře pozorovat nepříliš vzdálené pásmo Hostýnských vrchů. V Zahnašovicích dnes žije 315 obyvatel a katastr obce má rozlohu 568 ha. Ves je v análech poprvé připomínána již Léta Páně 1141. Patřila k ní „Skála“, kde se lámal kámen na stavbu zahnašovických domů a také „Hliník“, v němž se těžila hlína pro výrobu cihel vepřovic. Dnes se na této lokalitě nachází hřiště. Východně od průmyslového areálu na spodním okraji obce leží dva rybníky. Jeden z nich býval využíván v létě ke koupání a v zimě se na něm bruslilo a hrál hokej.

V obci mají společenský sál s kapacitou 200 osob a samostatný salonek vhodný na různé rodinné oslavy a jiné akce, do nějž se vejde na 50 lidí. Obec v kraji proslavila místní „Zahnašovická krojovaná hanácká kapela“, kterýžto soubor ale dnes už neexistuje.

K místním tradicím stále patří stavění a kácení máje, masopust a také např. „Slivkošt.“

Z památek zde můžeme spatřit několik kamenných křížů a plastiku sv.Antonína s posezením umístěnou poblíž dálnice, kam místní rádi chodí na procházky. Na návsi stojí novodobější kostel, u nějž si můžeme prohlédnout sochu Panny Marie Svatohostýnské.

 

 

Chrám Navštívení Panny Marie je dominantou nejen návsi, ale i širého okolí obce. Mně jeho štíhlá a vysoko se nad rovinou vypínající hranolová věž posloužila jako maják, když jsem do Zahnašovic kráčel spletí polních cest od Třebětic. Kostel byl zbudován na výzvu olomouckého biskupa J.Stavěla roku 1938. O historii výstavby svatostánku se bohužel na stránkách obce nic nedozvíte a marné je i hledání u strýčka „Gůgla,“ což mi tedy připadá dosti divné. Znám totiž spoustu daleko menších obcí, které jsou na své pamětihodnosti patřičně hrdé a nezapomenou se o nich na netu podrobně zmínit...

Zahnašovický kostel je přitom pěknou neorientovanou stavbou se vstupním průčelím obráceným směrem k jihu na náves. Průčelí je tvořeno trojúhelníkovým štítem s velkým kulatým oknem a nad ním se tyčí vysoká věž zvonice s věžními hodinami, zakončená nahoře jehlancovitou střechou. Chrámová loď je kryta plechovou sedlovou střechou, půlkulatý úzávěr chrámu s kněžištěm střechou zvalbenou (rovněž z plechu) a k presbytáři je přilípnuta přízemní sakristie.

Na příjemné a parčíkovitě upravené návsi mne zaujala na trávě stojící májka a na jejím spodním konci vývěska „Mysliveckého sdružení Doubrava.“ O něco dál jsem minul starobylé stavení, v němž se dle „kamenných“ názvů o přízemní interiéry dělí obchod s potravinami a hostinec.

Mezi další zajímavosti patří místní hřbitov, rozkládající se na spodním konci obce mezi průmyslovým areálem a silnicí do Ludslavic. Čelní strana hřbitova je chráněna asi dva metry vysokou zdí. Na ní se rytmicky střídají sloupky ze světlých cihel se stěnami vyplněnými klasickou červenou cihlou a tyto stěny jsou přizdobeny reliéfními kříži. Po obou stranách od vstupu na žalov je zeď zkrášlena rozsáhlými kresbami biblických motivů, jenž jsou provedeny černou barvou na bílém podkladě.