Vyhnánov (Kohoutov)

Ohledně původu názvu této osady nejlépe hovoří dílo profesora Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž", v němž se o ní píše toto: "1. Vyhnánov, Wihnan (lid. Wienan), ves 8 1/2 km vsv. od Dvora Kr. n. L.: 1476 in Stanowiczich, ..in Wihnanowie, Prorubi v. i., DD. 5/348; 1512 Adam Zilvar z Pilnikova a na Břečtajně ..prodal ves Vyhnanov, AČ. 15, 434/165; 1615 ves celou Heržmanicze, ..ves Wyhnanow, ves Krabcžiczy, krčmy ve vsi Prorubj, druhá ve vsi Wyhnánowie, DZ. 137 J 18 a 137 K 13; 1654 Wýhnanowicze, Wýhnahnanowicze (!), BR. 12/543; 1665 (1636) Bukowska, Wyhnanj, u. Prohrub, DZ. 466 B 3´; 1713 Hft Gradlitz, ..Wiehnann, Prohrueb, TerF. 91; 1790 Hft Gradlitz und Heržmanitz: Wihnan, Schal. XV, 86; 1836 Wyhnan (Wyhnanow), Som. IV, 119; 1848 Vyhnanow, Wyhnan, PalP. 140."

V tomto díle dochází k závěru, že stejně jako u jiných Vyhnánovů, se jedná o odvozeninu od Vyhnánova dvora, tudíž od zakladatele, který se měl nazývat Vyhnán. Jiná teorie tvrdí, že zdejší lokalita byla osídlována za trest, že sem byli poddaní vrchností vyháněni. V některých dobových materiálech z 19. století se hovoří, že pojmenování této osady může být odvozeno od kovářské výhně.

S jistotou pouze víme, že první zmínka o její existenci pochází z roku 1476 (mnoho autorů slučuje Vyhnánov s Vyhnanicemi, pokud tomu tak bylo, tak je ves ještě starší, neboť v roce 1443 zapsal Prokop z Hustiřan a z Hořiněvsi svému strýci panoši Janovi z Vyhnanic 1 000 kop gr. praž. stř. na svém dědictví v Hořiněvsi) a v mnohém byla tato ves spojena s Běluní a Proruby (kromě kostela a školy, tím náležela do Kohoutova a předtím do Německé Brusnice, jež je dnes součástí obce Hajnice), čehož důkazem může být listina Jana Karlíka z Nežetic, kterou 2. července 1491 odevzdal vsi Vyhnánov a Proruby Janu Zilvarovi z Pilníkova. Později byl Vyhnánov v rukou Jindřicha Berky z Dubé, jenž ho koupil 26. dubna 1512 od Adama Zilvara z Pilníkova. V této smlouvě je též zmíněna existence zdejšího mlýna. 30. dubna 1519 koupil Vyhnánov Jiřík z Gersdorfu, který 17. února 1520 prodal heřmanické zboží s Vyhnánovem městu Jaroměři, jemuž náležela ves i s okolními lesy až do roku 1547, kdy došlo k zabavení tohoto majetku královskou korunou, aby ho v roce 1548 prodala Janu z Pernštejna a on téhož roku Janu Hostinskému z Valdštejna. V roce 1571 odkázal Jan mladší z Valdštejna heřmanické zboží svému strýci Vilému z Valdštejna. Jeho synovi Albrechtu z Valdštejna byl tento statek postoupen až roku 1607. Od něho ho získal Hanibal z Valdštejna, jenž ho v roce 1615 postoupil v dluhu 1 750 kop Mikuláši Gerštorfovi z Gerštorfu a roku 1618 prodal Hanuši Jindřichovi z Opperštorfu, jemuž byl zkonfiskován. V roce 1623 se Vyhnánov dostal do rukou Albrechta z Valdštejna, vlastníka hradišťského panství (již následujícího roku ho směnil s Marií Magdalenou hraběnkou Trčkovou, roz. z Lobkovic, za kopidlnské panství), v jehož rámci vydržela ves až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Původně šlo o zcela českou ves, která se postupem času zgermanizovala, a to zejména v období vlády Šporků. V roce 1843 bylo ve Vyhnánově 28 domů a 191 obyvatel.

O 6 let později se stal Vyhnánov samostatnou politickou obcí. Již tehdy bylo několik stavení odloučeno od vsi a připojeno ke Kohoutovu. Postupně klesala i zdejší česká menšina. Zatímco v roce 1880 bylo ve Vyhnánově 13 Čechů, tak o 10 let později jich bylo pouze 9. Zbytek činilo německy hovořící obyvatelstvo, i když kolikrát s příjmením, jež připomínalo jeho český původ. Od roku 1891 se jednalo o stavbě železniční dráhy z Hronova do Hořic, která nebyla nikdy realizována. V této souvislosti je zajímavé, že právě ve Vyhnánově byla původně plánována jedna ze železničních zastávek, následně v další projektované verzi přesunutá do Kohoutova (viz https://www.kralovedvorsko.cz/historie/prozrana-draha.html). Roku 1896 skončily v dražbě usedlosti čp. 13 a 21. V roce 1900 měla obec 30 domů se 150 obyvateli. O 3 roky později byli v obci tito živnostníci: pekař Franz Scholz, hokynář Johann Umlauf, obchodník dřívím Josef Teichmann, kramář Franz Scholz, mlynář Josef Teichmann, tkadlena Philomena Bartmann, obchodník se střižním zbožím Wenzel Kunert a hostinský Josef Hoffmann. 12. října 1908 se uskutečnila u královédvorského okresního soudu dražba hospodářství čp. 13-14 v Běluni s pozemky, kaple se zahradou ve Vyhnánově, hostinského zařízení a kostelních předmětů, přičemž celkový odhad činil 4 030,74 K. Roku 1913 byla nově vybudována silnice z Kohoutova do Vyhnánova. Z front 1. světové války se nevrátilo několik místních mužů, z nichž se mi podařilo dohledat trojici z nich - Theodora Jakobze, Josefa Mühla a Antona Otta, kteří prokazatelně pocházeli z tohoto Vyhnánova.

V roce 1920 došlo k zamítnutí žádosti na změnu hranic mezi Vyhnánovem a Harcovem vyloučením osady Běluně z politické obce Vyhnánova a jejím sloučením s politickou obcí Harcovem. O rok později bylo ve vsi 50 domů se 146 obyvateli. Roku 1928 nebylo povoleno zřízení zdejší společenstevní honitby, protože rozloha pozemků jednotlivých osad tuto místní obec tvořících, nedosahovala zákonem předepsané výměry. Jeho celkový katastr spolu s osadou Běluní měl totiž jen 378 ha. V roce 1930 byla opravena zdejší silnice. V červenci 1937 udeřil blesk do stromu a z něj sjel na střechu jednoho ze zdejších hospodářských stavení, jež lehlo popelem. V letech 1938-1945 byl Vyhnánov součástí Třetí říše. Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945-1946 se velikost obce smrskla tak (původní rozsah je vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 na této webové adrese: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA556018400), že se roku 1950 stala osadou obce Proruby a v roce 1961 byla přiřazena ke Kohoutovu, aby přestala jako osada existovat před rokem 1980. V roce 1946 převzala hospodaření s domy čp. 11, 12 a 14 jaroměřská lesní správa. O 5 let později byl podle Benešových dekretů zkonfiskovaný Teichmannův mlýn převeden do majetku národního podniku Československé státní statky v Praze. V té době byl však již nefunkční. V letech 1995 a 1998 došlo k několika vloupáním do zdejšího lomu. V roce 2000 byla odcizena soška klečícího anděla z kříže u zdejší kaple. Roku 2021 byla provedena rekonstrukce elektrického vedení.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit zejména: kapli sv. Anny s oltářem téže světice, vyučující Pannu Marii, z roku 1868 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-anny-12929101; v německých dobových dokumentech se však hovoří až o roku 1871, přičemž před ní tu původně stávala dřevěná kaple), jež je od 5. října 2004 památkově chráněna; kamenný kříž z roku 1863 v jejím sousedství, z něhož v roce 2000 zmizela soška klečícího anděla; hrázděnou hasičskou zbrojnici z 19. století a kříž u čp. 132 z roku 1899, k jehož obnově došlo v roce 2016. Na závěr musíme ještě dodat, že osada je známá již desítky let tím, že se zde konají závody v orientačním běhu. Kouzelná jsou rovněž jeho lesní zákoutí a okolí říčky Běluňky, jež dělí bývalý Vyhnánov od Běluně. Nejznámějšími zdejšími rodáky jsou: kantor v Olešnici v Orlických horách Wilhelm Hofmann (* 1880 Vyhnánov) a trutnovský učitel Josef Bartmann (* 1885 Vyhnánov). Zajímavou postavou byl též Karl Bartmann (* 14. listopadu 1894 Vyhnánov), který pracoval jako účetní a účetní dozorce, od roku 1938 byl členem SdP a od roku 1940 NSDAP. V roce 1943 byl zatčen gestapem v Karlových Varech, později vyloučen z NSDAP a kvůli svým "zneklidňujícím" horoskopům umístěn do koncentračního tábora Dachau.