Vídeň – Dvorní kostel Am Hof (Wien – Kirche Am Hof)

celkový pohled  •  Fotografie (11)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

chrámový interiér

kazatelna a varhany

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Am Hof patří bezesporu k největším a nejzajímavějším vídeňským kostelům. Má dlouhou historii i pozoruhodný architektonický vývoj … a přesto je pro mnohé návštěvníky někdejšího hlavního města monarchie „velkou neznámou“, k čemuž možná napomohl i nezvykle vysoký počet názvů, pod kterým byl historicky znám. Kromě onoho „dvorního“ Am Hof (překládá se jako U dvora nebo Na dvoře) se jedná např. o Kirche Zu den neun Chören der Engel (kostel Devíti kůrů andělských) nebo Jesuitenkirche (Jezuitský kostel). Dnes je někdejší klášterní kostel využíván zdejší početnou chorvatskou katolickou komunitou.

Tento sněhobílý kostel najdeme na stejnojmenném náměstí (Platz Am Hof č. 1), což znamená, že se nachází v prvním vídeňském obvodu (Innere Stadt). Zajímavé je, že z průčelního balkonu v roce 1782 pronesl papež Pius VI. velikonoční požehnání, aby z něj pak byl o 24 let později oznámen konec Svaté říše římské, které Habsburkové vládli déle než 500 let. V roce 1983 odsud oslovil dav také papež Jan Pavel II.

Původně na tomto místě stávala románská palatinská kaple sv. Jana z roku 1237. Na jejím místě postavili v letech 1386 až 1403 karmelitáni z lomového kamene gotický trojlodní sálový kostel, který v roce 1553 předali jezuitům. Když byl roku 1773 zrušen jezuitský řád, stal se tento svatostánek kostelem posádkovým, zasvěceným Devíti kůrům andělským. Tento název vychází z plátna na tzv. Albrechtově oltáři, který tvořilo 24 panelů z let 1437 až 1439 a který v současnosti můžeme vidět v Klosterneuburgu.

Budova kostela je architektonicky velice zajímavá. Snad žádná jiná sakrální stavba ve Vídni a okolí nespojuje tak odlišné styly jako Am Hof. Ten ve své podobě odráží dlouhou dobu výstavby i četné změny v průběhu staletí. Kostel stále obsahuje četné prvky typické pro gotiku (hrotitá okna, opěráky a žebrovou lomenou klenbu), na čemž nic nezměnil ani fakt, že od roku 1610 je chrámový interiér barokní a v II. polovině 17. století získalo barokní podobu také chrámové průčelí. Klasicistní úpravy pak pochází z roku 1789 a jejich autorem je Johann Nepomuk Amann.

Monumentální bílé průčelí vzniklo v roce 1662 zásluhou architekta Carla – nebo Giovanniho Battisty - Carloneho a má raně barokní styl (na jeho podobě se prý ale výrazně podílel také Philibert Lucchese). Carlonemu se podařilo kostel harmonicky začlenit do východní fronty domů, mezi kterými působí až světským – spíše palácovým - dojmem. Západní barokní průčelí charakterizuje pilastrový řád, lomené římsy, štít zdobený Pannou Marií – Královnou devíti kůrů andělských a čtyři sochy světců jezuitského řádu. Vlevo od vstupní části se naopak nachází průchod, který vede do úzkých dlážděných uliček za kostelem, kde můžete obdivovat viditelný přechod od gotiky k baroku.

Chrámový interiér je tvořen trojlodním „gotickým“ sálem se třemi páry štíhlých pilířů a kazetovou klenbou v jednolodním dlouhém chóru. Ve vstupní předsíni je umístěno dřevěné Ukřižování z 18. století a vlevo je vchod do Leopoldovy kaple z roku 1662 (v podobě z roku 1777). Ve výklencích jsou dřevěné sochy morových patronů (sv. Roch, sv. Šebestián) a pod varhanním kůrem na pilířích kamenné sochy Immaculaty a sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Sakristie je gotická, s křížovou žebrovou klenbou. V celkem devíti kaplích najdeme mnohá cenná díla pocházející převážně z 18. století.

Tím bychom měli základní informace vyčerpány a další řádky už budou spíše jen „snůškou“ bonusů a zajímavostí pro fajnšmekry.

Staviteli původního karmelitánského kostala údajně byli Lucas Schwendtner z Magdeburgu, Andreas Kellermeister a Andreas Schuestl z Petersfreythofu. Přestavbu interiéru ve stylu „jezuitského baroka“ vyvolal požár v roce 1607. Díky ní byly postranní lodě rozšířeny o celkem osm kaplí. Roku 1625 byla postavena vstupní síň kostela a v roce 1662 raně barokní průčelí s ustupujícím středním křídlem. Chór zůstal gotický. V roce 1763 byla postavena varhanní kruchta pro nové varhany s rokokovou skříní od varhanáře Johanna F. Ferstla a roku 1771 malá zvonička. V roce 1783 byl posádkový kostel Am Hof povýšen na farní.

V rámci Amannových klasicistních úprav bylo přestavěno kněžiště, a to včetně osazení kazetové půlkruhové valené klenby a nového hlavního oltáře. Hlavní oltářní obraz s námětem „Panna Marie obklopená devíti kůry andělskými“ pochází z roku 1789 a je dílem Johanna G. Däringera. Na období let 1814 až 1852 kostel opět získali jezuité, kteří zde v roce 1816 vztyčili tzv. Křížový oltář. Poté kostel vlastnila vídeňská arcidiecéze, která jej v roce 1908 vrátila do péče jezuitského řádu.

Součástí kostela jsou dvě krypty. Pod kněžištěm se nachází Chórová krypta (známá též jako Jezuitská), která je dlouhá asi 20 m, byla vybudována roku 1662 a pohřbeno v ní bylo kolem 90 jezuitů, včetně zpovědníka Marie Terezie Antona Khabese. Druhá krypta zv. Montecuccoliho se nachází v severní boční lodi a je zde pohřben např. zpovědník císaře Ferdinanda II. William Lamormain nebo jezuitský mučedník Karel de Boranga.

Na severní vnější zdi v nároží mezi chórem a lodí je dodnes zachována pozdně středověká, polygonální točitá schodišťová věž. V roce 1964 byla odhalena starší dlážděná podlaha kostela a středověké náhrobky (u jihozápadního pilíře lodi pak bylo zřízeno průhledové okno). V 16. století byl klášter přeměněn na obytnou budovu a kostel na sýpku (tehdy zmizelo veškeré vybavení, včetně zlatých a stříbrných nádob nebo bohatě vyšívaných rouch). Po roce 1625 byl chór obložen umělým mramorem a vyzdoben štuky. Na pilíře byly umístěny pseudorománské hlavice a okna byla částečně zazděna.

Nevelký hřbitov u někdejšího klášterního kostela byl funkční v letech 1422 až 1786 a spolu s ním byla zrušena také venkovní křížová cesta. Místo ní se zde hned objevily dřevěné prodejní „boudy“, které existují dodnes. V roce 1834 získal kostel oltáře sv. Jana Nepumuckého a sv. Leopolda i novou kazatelnu. V letech 1867 a 1880 proběhla úprava exteriéru.

Kostel je nejstarším jezuitským chrámem ve stylu římských jezuitských kostelů ve Vídni a představuje vrchol zdejší sakrální architektury 17. století. To platí i přesto, že jej v poslední třetině 18. století pro vojenské bohoslužby upravil Franz A. Hillebrand nebo že byl kostel během II. světové války (v letech 1944 a 1945) několikrát poškozen.

Autor: markyz63

Další články autora: 3907

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli