Veřovické vrchy - PR Trojačka

Další přírodní rezervací, na kterou jsem na západním hřebeni Veřovických vrchů narazil, byla od Huštýna necelý kilometr vzdálená Trojačka. Do sedla pod stejnojmenným vrchem mne přivedla červeně značená tur.trasa doprovázená značením NS Veřovické vrchy. Obě pokračovaly vzhůru na temeno 710 m vysokého kopce a poté nad horní hranicí rezervace. Já si ale už doma naplánoval poněkud jiný postup: po zelené značce vedoucí do Mořkova jsem prudkým svahem sestoupil na zpevněnou vrstevnicovou lesní cestu a dal se po ní směrem vlevo. Krom jednoho úseku tato komunikace v podstatě stále kopírovala spodní hranici přírodní rezervace, kroutila se v četných úžlabinách a přes hřbety jako had a dala možnost si v pohodlí (aniž by se člověk musel trmácet do nepříjemně ukloněných srázů) udělat ucelený obraz o zdejším chráněném území.

 

PR Trojačka byla vyhlášena roku 1969, v roce 2004 byla na spodním konci v jednom místě její hranice posunuta dolů do údolí a v současnosti se rozprostírá na ploše 60.46 ha. Kromě té přidané plochy má podobu obdélníku o největší délce bezmála 1.5 km a v průměru dosahuje 300 metrové šíře. Od horního okraje a z nadm.výše 710 m její prudké svahy klesají až do nadm.výše 475 m.

 

Hlavním důvodem ochrany jsou smíšené lesní porosty s jedinci starými bezmála 200 let, enklávy suťových lesů a nebývale bohaté bylinné patro. Tak jako sousední Beskydy, patří i Veřovické vrchy do flyšového pásma a stejně jako na Huštýně jsou i hlavním stavebním prvkem Trojačky godulské vrstvy vystupující na povrch v podobě nízkých pískovcových lavic (prý se tu vyskytuje i jeden výraznější mrazový srub), které jsou doprovázeny vápnitými jílovci. Na méně svažitých svazích se lesní porost skládá z květnatých bučin, na těch strmějších roste suťový hvozd a oblast je bohatá na výskyt pramenišť.

 

Ze stromů převažuje buk lesní a hned za ním javor klen a smrk ztepilý. Dále tu roste lípa velkolistá, lípa srdčitá, jedle bělokorá, habr obecný, dub zimní, jasan ztepilý a místy i jilm horský.

Z keřovitých porostů je zde k vidění zimolez obecný a černý a lýkovec jedovatý.

Z bylinného patra zde roste např.měsíčnice vytrvalá, sněženka podsněžník, kyčelnice cibulkonosná, vraní oko čtyřlisté… a ve výčtu by se dalo ještě dlouho pokračovat, neboť těch druhů se zde nachází přebohatě. Za pozornost stojí i kapraď laločnatá, kapraď samec, vzácná kapradina Braunova a především velice cenná kapradina zvaná jelení jazyk!

 

Z obojživelníků je tu domovem mlok skvrnitý, čolek horský, skokan hnědý a ještěrka živorodá, z brouků např.střevlík hrbolatý a z pavouků snovačka žlutoskvrnná. Z ptáků kos horský, žluna zelená, strakapoud bělohřbetý, datel černý, holub doupňák, jestřáb lesní a krahujec obecný.

Z velkých savců je zde možno spatřit jelena evropského, srnce obecného či prase divoké.

 

Já bohužel na žádného živočicha většího jak já nenarazil, ba ani na toho rysa ostrovida majícího své teritorium nejen v oblasti Huštýna, ale i tady na Trojačce… a od konce rezervace mne už klesající lesní cesta po kilometru chůze přivedla ke křížovatce se silničkou, po níž vede červená tur.trasa na železniční stanici do Hostašovic.