Valašskoklobucké Masarykovo náměstí

Turistické cíle • Náměstí

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Jen 5 km od Brumova-Bylnice (a skoro třicet od Zlína) se v údolí říky Brumovky (tady se jí říká Klobučka) rozkládá město Valašské Klobouky s počtem obyvatel překračujících v tisících číslovku pět.

Sídlo se připomíná již ve 13.století a jeho originální název prý vznikl ze zcela prozaického důvodu: páni z brumovského hradu ve zdejší, tehdy ještě naprosté divočině, totiž rádi lovili, a když se honem dostatečně povyrazili, poseděli u pramene dobré pitné vody. Aby to místo nemuseli pokaždé pracně hledat, pověsili nad studánku klobouk jednoho z lovců. (V místě legendární studánky se dnes nachází městská kašna.)

Městem se tehdejší Klobouky stali už v 16.století a kromě jiných privilegií obdržely také právo hrdelní a možnost pořádání trhů. Sídlo prosperovalo hlavně díky svému soukenictví, plátenictví a barvířství. Po příchodu kmene Valachů, který se díky své natalitě brzy stal ve městě národní většinou, se mu začalo říkalo „Klobúky.“ Přídomek Valašské nese až od roku 1885. Před koncem 19.století pak město postihl strašlivý ničivý požár, kterému podlehla víc jak polovina zdejších roubených domů (pod náměstím se dodnes zachovaly poslední tři) a poté už zde všude vyrůstaly jen domy zděné.

Hlavní rynek nese název po „tatíčkovi“, je svažitý a rozkládá se vysoko nad údolím říčky. Má zhruba tvar čtverce o stranách delších jak sto metrů a je blokem domů se starou radnicí a miniparčíkem se sochou sv.Jana Nepomuckého rozdělen na dvě části. Spodní plochu z valné části vyplňuje autobusové nádraží a další parčík, tu horní část s kašnou zase okupuje parkoviště.

Masarykovo náměstí je nejdůležitější součástí historického jádra města a narazíme zde na několik památných objektů. Tím nejhodnotnějším je Stará radnice, dnes sídlo muzea. Její jádro dodnes pamatuje časy „zlatého“ období renesance, ten zbytek pak už jen historii od konce devatenáctého století, kdy byla radnice přestavěna. Muzeum nabízí návštěvníkům k vidění expozice „Pravěk jižního Valašska“ a „Ten klobucký súkeník, to je dobrý řemesník“, která se věnuje zdejším tradičním řemeslům. Před radnicí stojí starý pranýř, který patří k nejlépe zachovaným u nás.

Na horním konci rynku je k vidění nejstarší dochovaný dům celého města. Byl vystaven krátce po ukončení kuruckých nájezdů v roce 1722, nese číslo popisné 105 a v jeho přízemí sídlí velké knihkupectví. V průjezdu domu je umístěna galerie a prstíkům hudebně nadaných návštěvníků je zde volně k dispozici i klavír.

V jihovýchodním rohu náměstí stojí tzv.Červený dům, který už víc jak dvě století nezměnil barvu své fasády. Bydleli v něm (a vystavěli si jej) mistři soukeničtí – bratři Tomaštíkovi.

Do ulice trčící kamenné korýtko, kterým občas ven vytékala červená barva, dalo svého času vzniknout fámě, že se jedná o sídlo klobuckého kata a že je tou tekutinou čerstvá lidská krev! (Což by se dalo pochopit někdy v předminulém století, ale přísahám, že já slyšel tohle tvrzení od rodných spoluobčanů ještě začátkem třetího tisíciletí!)

Červený dům je součástí muzea, nachází se v něm expozice řemesel a krom dalších zajímavostí je tu v soukenické jizbě k vidění i zachovalý a dodnes funkční tkalcovský stav.

Dalším zajímavým objektem je nedaleký, tzv.“Hornův dům.“ Dnes slouží jako nová radnice a v jeho interiéru se dochovalo původní schodiště s bohatou štukovou výzdobou.

Je zde k vidění i oblíbený motiv architekta Huberta Gessnera – sloup veřejného osvětlení. Tento pán (jinak ve své době slavný architekt a valašskoklobucký rodák) projektoval po tom strašném požáru před koncem 19.století i jiné zdejší zděné domy.

(Nová radnice začala svému účelu sloužit až po velké rekonstrukci po „sametu“, před ním byl tento krásný dům zvenčí notně zchátralý, v přízemí se nacházelo železářství a soudruzi radní sídlili ve velkém objektu, který dodnes „zdobí“ severovýchodní cíp náměstí.

Před budovou radnice stojí barokní Mariánský sloup, jehož donátorem se stal Tobiáš Tomaštík. Kromě Madony jej zdobí skulptury sv.Floriána, sv.Vendelína, sv.Tekly a archanděla Rafaela se svatým Tobiáškem, patronem to poutníků.

(Místní začali Tobiáškovi říkat zkráceně Dobš, čímž si obyvatelé Valašských Klobouk vysloužili od vedlejšího konkurenčního sídla přezdívku Dobši. Aby to Brumovjanům nebylo líto, Klobučané jim obratem přiřkli přízvisko Kajetáni... a bylo vymalováno!)

Klobucký rynek se v současnosti proslavil tradičním Mikulášským jarmarkem, na který se odevšad sjíždí na tisíce lidí. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že tahle velká sláva díky bohatému programu, všudepřítomným čertům a hlavně mnoha stánkům s rozličným tovarem i občerstvením stojí (až na ty davy) za to a určitě ji s ženou zase brzy navštívíme...

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.141, 18.008)

Poslední aktualizace: 19.1.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet