Ulm – Dóm Panny Marie I. – historie a popis (Münster Unserer Lieben Frau - Geschichte)

Fotografie (30)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Dóm v německém Ulmu bývá označován různě, ale nejčastěji se setkáte s pojmy Münster, velechrám nebo katedrála. Katedrálou v pravém slova smyslu sice nikdy nebyl, ale v každém případě se jedná o monumentální stavbu s nejvyšší kostelní věží křesťanského světa. Ta se tyčí do neuvěřitelné výšky 161,53 m.

Ulmský Münster je všeobecně považován za jedno z mistrovských děl světové architektury i dominantu a symbol tohoto stotřicetitisícového města. Nejedná se ovšem o stavbu ryze gotickou, protože Dóm byl postupně budován v letech 1377 až 1890. Jedenáct let po dokončení stavby velechrámu přestal být tento kostel největší stavbou světa, protože jej předstihla radnice ve Filadelfii.

Pro nás je velechrám přitažlivý už spojením jeho vzniku se stavební parléřovskou hutí. Za největší lákadlo velechrámu je však všeobecně považována ona věž, na jejíž horní plošinu vede celkem 768 schodů a z které bývají údajně vidět švýcarské Alpy, těsně následovaná krásnými chórovými lavicemi s vyřezávanými „misericordy“, které pocházejí z 15. století. Pro puristické žadatele původnosti je jistě potěšitelné zjištění, že Münster zůstal během II. světové války téměř nepoškozen.

Chrámový interiér je volně přístupný denně, a to od 10:00 do 17:00 hod. O něco kratší je možnost výstupu na věž, za kterou zaplatíte 7 € (snížené vstupné je za 4,50 €, rodinné za 18 €). Své peníze můžete odevzdat také v dómské prodejně ve vstupní části.

Tím bychom měli vyčerpány základní informace, ale stavba tohoto typu a významu si rozhodně zaslouží o mnoho více …

Je zajímavé, že tento velechrám, který byl schopen pojmout 20.000 věřících, vznikl vlastně „pouze“ kvůli bezpečnosti obyvatel Ulmu. Původní farní kostel se totiž nacházel mimo městské hradby a během častých válek byla jeho návštěva poměrně rizikovou záležitostí. Stavbou „katedrály" byli pověřeni slavní stavitelé své doby, tedy Parléři, von Ensingenové, Matthäus Böblinger a Burkhard Engelberg. Zmíněné chórové lavice jsou dílem Jörga Syrlina st., zatímco kazatelnu, hlavní oltář a vitrážová okna vytvořil Jörg Syrlin ml. No a v roce 1543 se veškeré práce zastavily pro nedostatek peněz (stavbu totiž financovali výhradně obyvatelé Ulmu, kterých tehdy bylo něco přes deset tisíc). Stavba chrámu pak byla znovuzahájení až v polovině 19. století. Nejprve byla stabilizována hlavní loď a následně dokončeny obě chórové věže dosahující výšky 86 m. Teprve v roce 1890 došlo k dostavbě vysoké průčelní věže. Celá stavba tak trvala více než šest století. V roce 1530 se kostel stal protestantským, ale do roku 1894 byl ve vlastnictví města.

Podstatné je, že se jedná o největší gotický kostel v jižním Německu i významnou kulturní památku. Jeho délka je 123,56 m a šířka 48,8 m. Centrální loď je vysoká 41,6 m, výška bočních lodí dosahuje 20,55 m. Udává se také, že západní věž „tlačí“ na základy hmotností 51.500 tun. Jako stavební materiál zde byl použit zejména pískovec (v neogotických částech také vápenec). Díky honosné kamenické výzdobě není téměř poznat, že vnější stěny jsou převážně cihelné. Paradoxně je tak Münster současně kamennou katedrálou francouzského typu i německým cihelným kostelem. Předpokládá se ovšem, že min. ve středověkou bylo cihelné zdivo použito z technologických a ne estetických důvodů.

Předchůdce stávajícího velechrámu byl mariánský kostel, písemně poprvé zmiňovaný v roce 1092. Poté, co byl zbořen, posloužil jako stavební materiál pro vznikající „katedrálu“. Nová stavba zaujala už velikostí svého chóru - délka 29 m a šířka 15 m.

V roce 1381 převzal stavbu Mistr Michael Parléř, který předtím působil v Praze. Jeho pokračovatelem byl v letech 1387 až 1391 Jindřich III. Parléř. V roce 1392 jej vystřídal Ulrich von Ensingen, který se předtím podílel na stavbě štrasburské katedrály a působil i v Praze. Ten také změnil plánovaný půdorys Münsteru. Roku 1446 převzal vedení stavby Ulrichův syn Matthäus, který do roku 1463 mj. dokončil klenby chóru a severní boční lodi. Po Matthäusově smrti „nastoupil“ do funkce „stavbyvedoucího“ jeho syn Moritz. Ten zaklenul střední loď a kostel se stal klasickou bazilikou (původně byl plánován jako halový).

Dalším stavitelem se stal Matthäus Böblinger, který pozměnil plány hlavní věže. Za jeho působení v letech 1477 až 1494 došlo k prvnímu masivnímu poškození a v roce 1492 dokonce různě vysoké klenby způsobí částečné zřícení budovy. Stavbu následně převzal Burkhard Engelber z Augsburgu a okamžitě nechal zpevnit základy západní věže, vybourat těžké klenby bočních lodí a nahradit je lehkými klenbami na štíhlých pilířích.

V době obrazoborectví – tedy v roce 1531 – bylo z tohoto kostela odstraněno více než 60 oltářů a byly zničeny reliéfy na kazatelně. Část oltářů byla odvezena do městského skladu a později některé z nich instalovány do vesnických kostelů v okolí. A když byla celá stavba v roce 1543 pozastavena, měřila hlavní věž asi 100 m a obě chórové věže přibližně 32 m.

Léta 1844 až 1890 jsou označována jako druhé stavební období. Práce tehdy postupně řídili Ferdinand Thrän, Ludwig Scheu a August von Beyer. Krom vzniku stabilizačních opěráků a neogotické trpasličí galerie došlo také k zamalování interiérových fresek. V roce 1885 pak byla zahájena dostavba hlavní (západní) věže, díky které získal Dóm v květnu roku 1890 svou současnou podobu. Během ničivých náletů na Ulm v letech 1944 a 1945 byl Münster poškozen jen lehce. Zničena vlastně byla pouze okna z 19. století a částečně klenba chóru (500 kg puma naštěstí nevybuchla), takže některá pískovcová klenební žebra byla nahrazena železobetonem (i díky tomu musel být velechrám v roce 2018 znovu rekonstruován).

Pro někoho může být důležitá informace, že je v „katedrále“ k dispozici poutnické razítko do pasu svatojakubské poutní cesty.

Autor: markyz63

Další články autora: 3891

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli