Loading...
Třeboňská pánev je rozsáhlá sníženina v jižních Čechách, která se rozkládá především v okolí Třeboně. Na jihovýchodě zasahuje až ke státní hranici s Rakouskem u Českých Velenic, na severu dosahuje k Soběslavi a Bechyni. Na východě její hranici přibližně sleduje tok Lužnice, zatímco na západě ji od Českobudějovické pánve odděluje Lišovský práh. Průměrná nadmořská výška se pohybuje přibližně mezi 400 a 500 m.
Charakteristickým rysem Třeboňské pánve je rovinatá až mírně zvlněná krajina s rozsáhlými rybníky, mokřady a rašeliništi. Kvůli malému spádu řek, nedostatečnému odvodňování a špatně propustnému podloží zde vznikly rozsáhlé mokřadní oblasti. Třeboňská pánev je zároveň nejvýznamnější českou rybníkářskou oblastí. Mezi nejznámější rybníky patří Rožmberk, Svět, Horusický rybník, Dvořiště, Velký Tisý a Staňkovský rybník. Kromě Lužnice území odvodňuje také Nežárka, která se do Lužnice vlévá ve Veselí nad Lužnicí.
K nejvýznamnějším přírodním oblastem patří rašeliniště mezi Třeboní a Suchdolem nad Lužnicí a Borkovická blata mezi Soběslaví, Bechyní a Veselím nad Lužnicí. Významnými vodohospodářskými stavbami jsou Zlatá stoka a Nová řeka. V krajině se nacházejí také rozsáhlé lesní komplexy s oborami, například Jemčina, a řada chráněných území, mezi něž patří Stará řeka, Červené blato, Žofinka nebo Dračice. Z historických a turistických cílů stojí za návštěvu především Třeboň a další města a obce v okolí.
Mimořádná koncentrace přírodních hodnot vedla k tomu, že bylo Třeboňsko v roce 1977 zařazeno do světové sítě biosférických rezervací UNESCO. V roce 1979 zde byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Třeboňsko, která chrání rozsáhlou rybniční, lesní a mokřadní krajinu. Třeboňská pánev je díky svému převážně rovinatému charakteru vhodná pro pěší turistiku a zejména cykloturistiku. Oblast je oblíbená také mezi rybáři, vodáky a milovníky přírody.