Švýcarsko - Walliské Alpy (3): Lanovkou na Klein Matterhorn, Matterhorn Glacier Trail

Švýcarsko - Walliské Alpy (3): Lanovkou na Klein Matterhorn, Matterhorn Glacier Trail  (08/2015)

Také v tento den jsme do Zermattu přijeli vlakem z Täsche, kde jsme nechali na velkokapacitním parkovišti auto, protože do Zermattu je vjezd motorových vozidel zakázán (více v předchzích článcích č. 1 a 2 - odkazy pod tímto textem).

Plán byl jasný: s pomocí lanovek vyjet z Zermattu až na nejvyšší možné místo za krásnými výhledy - na vrchol Klein Matterhorn, odtud sjet lanovkou zpět dolů na stanici Trockener Steg, a odtud jít pěšky trasou pod Matterhornem do stanice u jezera Schwarzsee, a lanovkou opět zpět do Zermattu.

Stanice lanovek (Zermatt ZBAG-lz), odkud se vyjíždí na Klein Matterhorn, je od nádraží v Zermattu vzdálená cca 1 km JZ směrem. Lanovky jedou už od 6,30 hod. Domlouvám se s paní u kasy, ale nějakou chvíli se nemůžeme pochopit. Nejprve chci jednosměrný lístek z Zermattu na Klein Matterhorn ale než stihnu pokračovat, ona mi vysvětluje, že nemůžu chtít jednosměrný, protože z Klein Matterhornu se dolů pěšky sejít nedá. To víme, je zde lyžařské středisko, vyhlídkový bod, ale nejsou zde běžné turistické trasy pro pěší - ty začínají až od stanice Trokener Steg.

Vysvětluji, že dále chci jednosměrný lístek z Klein Matterhornu na Trockener Steg, a dál už nic, protože půjdeme pěšky a lístky zpět do Zermattu si chceme koupit zase až ve stanici Schwarzsee, a ani nevíme, jak to budeme stíhat. Tato kombinace lístků na lanovky se buď neprodává, anebo je výhodnější zakoupit celý nějaký balíček, protože nakonec mi paní prodává lístek s názvem "Retour bis Schwarzsee inkl. Gletscherpalast" za 80 CHF, který zahrnuje lanovky Zermatt – Klein Matterhorn – Trockener Steg – Schwarzsee a vstup do jeskyně v ledovci na Klein Matterhornu.

Konečně sedíme v kabinkové lanovce, která jede nejprve do stanice Furi, tam se přestupuje na lanovku do stanice Schwarzsee a dál do stanice Trockener Steg. Jezdí tady ještě přímá lanovka z Furi na Trockener Steg, ale v jiné letní období. V Trockener Steg vystupujeme, procházíme krátkou chodbou a na venkovní rampě čekáme na velkokapacitní (100 osob) kabinu lanovky na Klein Matterhorn. Je to nejvýše položená lanovka v Alpách. Nahoru a dolů se střídají v protisměru 2 kabiny.

Kabina jakoby pluje vzduchem a přistane v nadmořské výšce 3 883 m n. m. v betonové stanici přilepené na skále. Jsme na Klein Matterhornu, bezkonkurenčním výhledovém bodě Walliských Alp a nejvyšším bodě Evropy vůbec, kam se dá pomocí lanovky a bez lyží dostat.

Lanovka na Klein Matterhorn byla zprovozněna v roce 1979 po mnohaletých správních řízeních a problémech, se kterými se museli stavbaři v tak extrémních klimatických podmínkách vyrovnat. V současné době jede lanovka nepřetržitě 300 dní v roce, protože ji nelze nahradit žádnou paralelní lanovkou, a její nezbytná údržba probíhá mimo hlavní zimní a letní turistickou sezónu, případně ve večerních hodinách.

Aktualizace rok 2018: Podle informací z internetu byla na Klein Matterhorn vybudována nová lanovka, která byla spuštěna v roce 2018. Viz. článek zde: Nová lanovka Klein Matterhorn 2018

Zájemců o Klein Matterhorn je hodně a jsou velmi rozdílní, od lyžařů a snowbordistů přes turisty s batohy, Japonce s tablety, zahalené postavy, až po madam s psíčkem v tašce. Jsou také rozdílně oblečeni a obuti, od zimních věcí až po tričko a sandály (tito se ale venku moc nezdrží).

Stojíme na výhledové plošině s křížem. Je úžasná viditelnost. Teplota je tu kolem nuly a také pofukuje chladný vítr (pro představu - dole v údolí Zermattu je v tento den kolem 28 °C). Odtud má Matterhorn úplně jiný tvar než při pohledu z Zermattu. Kdybych nevěděla... nepoznala bych. Vypadá jako vysoká trojúhelníková pyramida. Dole se pod skalami táhnou ledovce a lyžařské středisko s celoročním provozem. Kolem jen sníh a kámen.

Údolí Zermattu je zařezané v horách a město odtud není vidět. Zcela blízko je hora Breithorn a tak i vidíme na sněhu lidské postavy, které se ji pomocí sněžnic snaží zdolat. Stanice horského vláčku Gornergrat, kde jsme byli předešlý den, je odtud taková malá a zdá se o hodně níže položená. Vidíme hradbu hor Mischabel s nejvyšším Domem. Na druhé straně je Itálie. Kocháme se a fotíme.

Ještě zkusíme srpnový urolbovaný sníh a jdeme se podívat do ledovcové jeskyně. Atrakce to jistě je a pro některé také velmi zvláštní pracoviště – uvnitř jeskynního labyrintu vidíme pána pracovat s mini bagříkem. Hraje tu hudba a z ledu jsou vytvořeny různé atrakce včetně modelu vozu Audi.

Tak a velkokapacitní lanovkou jedeme zpět do stanice Trockener Steg (2 939 m n.m.). Odtud nás čeká cca 7 km dlouhá trasa s cca 600 m většinou pozvolného výškového klesání do stanice Schwarzsee (2 583 m n.m.). Všem tuto stezku naprosto doporučuji, jde se krajinou tvořenou ledovcem těsně pod magnetem celé oblasti - opěvovaným Matterhornem, a tak jej můžete vidět úplně zblízka a celou dobu. Tuto trasu, která má oficiální název Matterhorn Glacier Trail, ujde každý běžný turista bez problémů. Mapa Matterhorn Glacier Trail na mapy.cz: Matterhorn Glacier Trail (mapy.cz/turisticka)

Po cestě pořizujeme desítky fotek s Matterhornem, včetně jeho obrazu v ledovcových jezírkách. Téměř celou trasu se jde pustou krajinou bez vegetace, nutno upozornit na krásné zelené kameny (serpentinit), které se tu všude povalují. Vezměte si na památku jen malý kousek, jinak toho povlečete v batohu dolů tolik tak jako my, protože po cestě uvidíte stále krásnější a krásnější :-)

Stezka je značená červenými pruhy, které jsou nakresleny na kamenech na zemi, a na některých místech jsou značky opravdu obrovské, aby byly vidět i v mlze. My máme ale krásné slunečné počasí a tak se držíme trasy bez problémů. Ve špatném počasí bych se sem asi nepouštěla. Jednak by nebylo nic vidět a jednak by člověk mohl sejít lehce ze stezky a zabloudit. Sem tam někoho potkáme, ale žádná tlačenice. Většinu cesty jdeme vlastně sami.

Od ledovcových jezer scházíme do údolí ledovce Furgggletscher, naproti vidíme stezku po hřebínku skály, která míří na Matterhorn přes chatu Hörnlihütte. Přecházíme přes most nad bouřlivou říčkou vytékající z ledovce a pokračujeme do místa s názvem Hirli.

Tady už je čilý ruch, staví se nová stanice lanovky. V dalších letech už bude možné vyjet až sem, těsně pod Matterhorn. Což bohužel několikanásobně zvýší návštěvnost těchto míst. Dál už se jde chodníčkem v travnatém pásmu dolů k Schwarzsee. Jezero má opravdu hodně tmavou barvu. Kolem už je hodně lidí, tak jako všude tady okolo stanic lanovek, které jsou ještě v zeleném pásu hor.

Na louce fotíme protěž alpskou a vyrušíme skupinku svišťů. Nevím, jak se fotí takoví rychlí tvorové, ale my jsme to nezvládli. Svišti s hvízdotem utíkali na bezpečné a od nás hodně vzdálené místo.

Od Schwarzsee jedeme dolů lanovkou přes Furi zpět do Zermattu. Ve stanici Schwarzsee to po nás nechce žádný lístek a ani tu není pokladna, turnikety s pokladnou jsou až v dolní stanici ve městě.

Zajímavosti o Matterhornu (zpracováno podle knihy Ivo Petr – Švýcarské Alpy): Výstup na Matterhorn si mohou dovolit opravdu jen ti nejzkušenější, není přístupný běžnému turistovi, jedná se o velmi těžkou lezeckou túru a vzhledem k popularitě hory také s velkou koncentrací lezců.

Historie prvního výstupu na Matterhorn byla na konci tragická. Angličan Edward Whymper se po 7 neúspěšných pokusech zdolat Matterhorn spojuje v Zermattu s britskou výpravou vedenou Charlesem Hudsonem a dne 13. července 1865 se 7 mužů vydává zdolat kamenný zub. Z druhé strany se o totéž pokouší Ital Jean-Antoine Carrel.

Britům se opravdu podaří vrchol pokořit a jsou tam jako první. Ital Carrel dosud bojuje s mnohem obtížnější jižní stěnou. Po vztyčení vlajky následuje hodinový odpočinek a výprava začíná sestupovat. K sestupu používají všichni jedno lano. Poté co jeden z nich uklouzne, padá na ostatní a ti jsou strženi na zem.

Lano praská a 4 horolezci se zřítí do hloubi 1200 m. Tři zbývající muži, mezi nimiž je i Edward Whymper, slézají otřeseni dolů. Tragédie vyvolá velký rozruch a anglickou veřejnost zachvátí hysterie, královna dokonce uvažuje o zákazu horolezectví. Ital Carrel vystoupil na vrchol Matterhornu o 3 dny později a vlajka na vrcholu byla pro něj velkým zklamáním.

Dnešní klasická lezecká cesta na vrchol Matterhornu vede hřebenem Hörnli stopami prvních dobyvatelů. Ročně si Matterhorn, Italy nazývaný Monte Cervin, vyžádá kolem 20 lidských životů.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty do Švýcarska (2015):

• Švýcarsko - Walliské Alpy (1): Údolí Saastal a Mattertal (informace, turistické možnosti)
• Švýcarsko - Walliské Alpy (2): Zermatt - Gornergrat a kolem jezer na Sunneggu
• Švýcarsko - Walliské Alpy (3): Lanovkou na Klein Matterhorn, Matterhorn Glacier Trail
• Švýcarsko - Walliské Alpy (4): Okruh nad Saas-Fee (Felskinn, Plattjen)
• Švýcarsko - Walliské Alpy (5): Okruh nad Saas-Grund (Hohsaas - "18 čtyřtisícovek")
• Švýcarsko - Walliské Alpy (6): Kolem přehrady Mattmark
• Švýcarsko: Přehrada Emosson a výhled na Mont Blanc