Sukorady

V této lokalitě se nacházelo osídlení již v době kamenné, což bylo potvrzeno nálezy různých kamenných nástrojů, zejména v 19. století, z nichž většina se nedochovala. Mezi Sukorady, Myštěvsí a Šaplavou býval hrad Vysoká, který byl poprvé připomínán v roce 1323 a jeho vlastník Suk měl podle lidových podání dát jméno Sukoradům. Dnes se zde nachází „Pustý les“. PhDr. Antonín Profous však tvrdí, že Sukorady mají stejný základ jako polské Sękorady a první část tohoto pojmenování pochází od staroslovanského slova „sąkъ“, což byl výraz pro mladou ratolest, sazenici či roub. Nevylučuje však ani pozdější odvozeninu od slova „suk“, protože se jedná o počátek větve, a tudíž de facto o stejnou věc. Proč je však spojen suk či větev s razením, to nevíme, třeba si při zakládání vesnice rychle a dobře se vším poradili. Zmíněný toponomastik však ve druhé části vidí pozůstatek německého slova „das Rad“ (kolo) a od něj vzniklého českého označení pro kolečko „rádl“.

První zmínka o této vsi pochází z roku 1382, kdy její polovina náležela Herešovi z Pecky, který zemřel v roce 1387 a tato část vsi spadla jako odúmrť na krále. Druhá polovina byla v majetku jeho bratra Mutiny, jenž zemřel již roku 1381 (někteří autoři hovoří již o roce 1380) a měla tak obdobný osud jako ta první. Nakonec byl tento díl postoupen králem jeho bratru Janu z Pecky. Za husitských válek zanikl zdejší kostel. Shořel a již nikdy nebyl obnoven. V roce 1437 měl jistý plat v Sukoradech Uzík z Bašnic, který seděl na Vysoké a téhož roku ho prodal Petru z Tuří. Ke konci téhož století vlastnili kmetcí dvůr v Sukoradech Vácslav a Markvart Uzíkové z Bašnic. Oba tyto díly koupí sloučil v roce 1499 Jan Krupý z Probluze, k nimž získal následně i samu ves. Roku 1521 koupil Sukorady a další vsi bašnického zboží Vojtěch z Pernštejna na Pardubicích. V roce 1542 prodal Jan z Pernštejna své bašnické zboží Zikmundovi ze Smiřic, čímž se Sukorady dostaly k hořickému panství. Roku 1604 bylo podle zápisu v zemských dskách 9 usedlostí a toto množství udává rovněž urbář hořického panství z roku 1632. Podle berní ruly z roku 1654 zde bylo 7 usedlostí osedlých a 3 usedlosti opuštěné nebo pusté. V roce 1717 bylo v Sukoradech 20 usedlostí. 27. června 1773 koupil zdejší krčmu František Kolář, a to od svého otčíma Tobiáše Vávry, jenž ji získal počátkem téhož roku. Součástí hořického panství byly Sukorady až do zrušení poddanství a přijetí prozatímního zřízení obecního.

V roce 1849 se staly Sukorady samostatnou politickou obcí. Roku 1865 byla postavena okresní silnice od Vinice přes Bašnici do Sukorad. V letech 1869 a 1877 byly podány žádosti o odškolení od Lískovic, odkud docházel do obce podučitel, který v zimě bydlel a vyučoval v čp. 1. Roku 1878 byla postavena škola, v níž se začalo vyučovat 21. listopadu 1878 (posvěcena byla 17. listopadu 1878 lískovickým děkanem P. Janem Vamberou). Náklad na ni dosáhl 5 500 zlatých. Prvním zdejším učitelem se stal Josef Jaroš. 27. června 1887 vyhořelo stavení čp. 29 a stodůlka s krytem chléva u čp. 53. V listopadu 1890 vyhořela stavení čp. 42 a 32. 2. června 1891 vyhořela stavení Václava Matějovského a Mikuláše Baudyše. 19. června 1896 vyhořelo stavení Josefa Matějovského. V roce 1896 byla ke škole přistavěna 1 učebna, protože škola se stala dvojtřídní. O 4 roky později byl ustaven Spořitelní a záložní spolek. Roku 1903 vznikl Hospodářsko-čtenářský spolek „Přemysl“. V roce 1905 byl vybudován podle plánu mistra zednického a tesařského Josefa Antoše z Nového Bydžova hřbitov. 9. února 1913 došlo k ustavení SDH. 1. dubna 1913 vyhořel místní dřevěný hostinec „U Baudyšů“. V noci ze 12. na 13. října 1913 shořel domek Jana Hrádka. Z front 1. světové války se nevrátilo 14 místních mužů.

Roku 1920 se stala zdejší škola opět jednotřídní. V roce 1921 bylo v Sukoradech 344 obyvatel a 77 domů a v osadě Kouty 46 obyvatel a 11 domů. V letech 1922-1923 došlo k elektrifikaci obce (Hospodářské strojní družstvo pro rozvod elektrické energie). Výnosem ministerstva vnitra ze 3. prosince 1923 č. 79.842/23 došlo k rozluce obce Sukorad na 2 obce – Sukorady s Kouty a Kanice. Roku 1923 byl u hřbitova a na louce pod vesnicí vysázen obecní ovocný sad. 23. ledna 1924 vyhořel špýchar Aloise Kvasničky. V roce 1926 byla opravena hasičská zbrojnice a obecní domek. Téhož roku bylo zřízeno obecní štěrkoviště. V roce 1929 se začalo se stavbou vodovodu v dolní části obce. Roku 1930 byl zaveden do obce telefon. 23. června 1931 vyhořela stodola u čp. 19. V roce 1932 byl pořízen nový obecní zvonek, který se stal náhradou toho, jenž byl zrekvírován za 1. světové války. Zároveň vzniklo Vodní družstvo, které začalo s melioračními pracemi o rok později. Roku 1935 byla mistrem zednickým Jindřichem Bezvodou z Ostroměře opravena školní budova. 26. června 1935 vyhořelo stavení čp. 65. V roce 1936 byla zřízena Civilní protiletecká obrana. Roku 1939 došlo k vybudování dětského hřiště. V roce 1940 byla v obci zřízena kanalizace, vydlážděna hlavní silnice a vybudována silnice do Lískovic. Koncem roku 1948 bylo zavedeno elektrické osvětlení ve škole. V roce 1950 byl zaveden místní rozhlas a o rok později zřízena konzumní prodejna č. 643 a zahájena stavba vodní nádrže. Tehdy rovněž došlo k rozšíření místního rozhlasu. 29. dubna 1951 vznikl přípravný výbor JZD, jež se rozešlo roku 1954. V roce 1954 byly zřízeny první chodníky a do obce začal zajíždět z Lískovic první autobus. O rok později byla zbourána obecní pastouška. Roku 1957 byla provedena generální rekonstrukce místního rozhlasu. 15. dubna 1957 bylo ustaveno řádné JZD, jež o 3 roky později začalo s odvodňováním sukoradských pozemků. V roce 1962 byl vybudován družstevní kravín pro 190 dojnic. Roku 1967 byla opravena školní budova. 21. září 1968 zajely do obce intervenční vojska Varšavské smlouvy, jež způsobily škody na obecním majetku ve výši 6 000 Kčs. V roce 1973 byl parkově upraven prostor u hřbitova a došlo k opravě interiéru školy. 16. ledna 1974 se uskutečnila slučovací schůze JZD Bašnice, Bříšťany, Milovice a Sukorady. 15. června 1975 zasáhla obec velká bouře s krupobitím. 30. dubna 1976 se Sukorady staly součástí Bašnice. V letech 1975-1977 byla vybudována nová prodejna smíšeného zboží. V roce 1977 byla místní lidová knihovna přemístěna z hasičské zbrojnice do školy, jež byla zrušena předchozího roku. V letech 1979-1980 bylo přemístěno a upraveno sportovní hřiště. 7. září 1980 byla otevřena zrekonstruovaná školní budova, a to pro účely MŠ. V roce 1980 byl odbahněn rybník v Koutech. V letech 1982-1984 byly v akci Z vybudovány chodníky. Roku 1983 byla vyasfaltována zdejší silnice. 20. května 1989 projížděl obcí cyklistický Závod míru. V témže roce došlo k rekonstrukci hostince. V noci z 10. na 11. dubna 1990 vyhořel dům čp. 40. 24. listopadu 1990 se Sukorady staly samostatnou obcí. Roku 1991 byla opravena márnice. V březnu 1993 ukončil činnost Český svaz žen. 15. ledna 1994 se definitivně uzavřel místní hostinec, původně známý jako „U Baudyšů“. V roce 2001 zanikla místní MŠ. Roku 2011 byl zprovozněn vodovod. 10. června 2013 obdržely Sukorady obecní symboly. 27. října 2018 byla vysazena Lípa Republiky.

Mezi nejvýraznější zdejší pamětihodnosti náležejí: socha sv. Jana Nepomuckého, jež byla vyzdvižena 10. května 1798 a opravena v roce 1842; dřevěná zvonička, která zde poprvé stála od 1. června 1809 (nově postavena 23. května 1891); kamenný kříž, jenž vznikl nákladem Františka a Kateřiny Kudrnovských na místě původního dřevěného a byl posvěcen 3. září 1882; barokní půlkruhovitá stéla s reliéfem Nejsvětější Trojice před hřbitovem, jež byla 24. října 1975 přemístěna na současné místo ze zahrady čp. 22, kde ležela celých 35 let; pomník padlým v 1. světové válce, který byl slavnostně odhalen 22. června 1930. Obec bývala známá řadou roubených staveb s omítnutou obytnou částí (s „kožichem“) a dřevěným štítem ze 3 částí, z nichž nejspíše ta nejstarší – čp. 2 – byla zbourána v roce 1992. Ze Sukorad pocházeli: plotišťský farní učitel Pavel Stuchlík (1790 Sukorady - 24. července 1863 Plotiště nad Labem), herečka Věra Ferbasová (21. září 1913 Sukorady - 3. srpna 1976 Praha) a rtm. František Kvasnička, pilot 5. stíhacího leteckého pluku, který zemřel 15. září 1948 po nepodařeném vzletu letounu, jenž narazil do zemního valu a vzplanul.

Sukorady na mapě