Suchá (Nechanice)

Zdejší lokalita byla osídlena již v pravěku. Na poli rolníka Hlavatého z čp. 42 byly roku 1952 objeveny pozůstatky neolitického sídliště kultury s vypíchanou keramikou. O rok později byly nalezeny stopy dalšího neolitického sídliště na kopci Boru. Naopak v roce 1990 byly objeveny v obci stopy středověkého osídlení, jež mohly pocházet z místní tvrze.

Pojmenování měla obdržet od svého položení, neboli od suchého místa nad Bašnickým potokem, i když někteří autoři tvrdí, že bylo odvozeno od toho, že tento potok často v létě vysychal. Pokud otevřeme knihu "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" od prof. Antonína Profouse, dozvíme se pouze toto: "5. Suchá (v Suché, do Suché, suskej), ves nad Mlýnským potokem 3 1/2 km sev. od Nechanic: 1384-99 decan. Gradic.: Sucha, RDP. 91; 1410 Maynussius de Suche dc. Czaslaw in Suche munitione .. (censum intabulat), RT. II, 66."

První zmínka o této obci pochází teprve z roku 1384, kdy byl zdejší kostel jmenován jako farní. Ten však byl mnohem starší, neboť již v roce 1366 byl podán do Suché kněz Jakub na místo rezignovavšího plebána Machka. Sám profesor August Sedláček ve svém legendárním díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého“ píše o rané historii Suché toto: „SUCHÁ. K západu od Sadové jest ves Suchá. V starých dobách sedělo tu několik vladyk najednou. Tak na př. připomínají se r. 1366 jako pánové podační Albert, Setěch, Ješek, Vernák (?), Bohuněk vladykové a Lida vdova. Majnuš ze Suché připomíná se r. 1395 a zemřel před r. 1408, zůstaviv vdovu Dorotu a syna Majnuše jinak Čáslava neb Čeňka Majnuše, který se v letech 1408-1419 jako patron zdejšího kostela připomíná. Sestra Majnušova Eliška vdána byla za Diviše z Kasalic, on pak s mateří svou prodal r. 1410 plat na tvrzi Suché. Mezi přívrženci krále Jiříka připomíná se r. 1468 Aleš ze Suché. Na počátku 16. věku patřila Suchá k Nechanicům, později k Petrovicům.“ Před rokem 1521 prodal Jan z Valdštejna nechanické zboží Mikuláši Pecingarovi z Bydžína, který zemřel před rokem 1529. Po něm nějakou dobu spravovala tento majetek vdova Markéta Kokořínská z Klinštejna, neboť její děti nebyly v té době zletilé. 15. února 1538 došlo k dělení nechanického zboží, přičemž její druhý syn Bedřich obdržel vsi Petrovice, Lodín, Suchou, Nerošov a díl Lubna a platy v Sobětuši a Třesovicích. Během 17. století zanikla zdejší tvrz. Později byla Suchá připojena k panství Sadová, jež od roku 1829 náleželo hraběcímu rodu Harrachů. Koncem 18. století byla založena zdejší škola. Důkazem toho je listina z 23. března 1797, v níž se stvrzuje celý roční příjem učitele v Suché ve výši 54 zlatých 25 krejcarů. Do roku 1845 se vyučovalo v pronajímaných místnostech ve staveních čp. 41, 1, 4, 52, 12, 11 a 21. V roce 1835 tu žilo 344 obyvatel v 55 domech a roku 1843 341 obyvatel v 55 domech. V roce 1845 koupil František hrabě Harrach usedlost čp. 46 za 3 000 zlatých a dřevěné stavení dal následně upravit na školu. Prvním známým správcem školy byl Václav Hylmar a po něm do roku 1867 jeho stejnojmenný syn.

Roku 1849 se stala Suchá samostatnou politickou obcí. V červenci 1866 proběhly u obce boje prusko-rakouské války. Její dobývání měly na starosti pruská 1. a 2. jezdecká divize. V roce 1877 byla najata další místnost pro učebnu a byt pro učitele v čp. 57. Zároveň bylo staré školní stavení zbořeno a na jeho místě postavena nová jednopatrová budova. Roku 1878 se stala škola dvoutřídní a zároveň byl nad vsí zřízen nový hřbitov. V roce 1885 byla nově postavena silnice ze Suché do Lodína. O 10 let později byla vybudována rovněž silnice k Třesovicím. Roku 1893 bylo vedle silnice vysázeno kaštanové stromořadí. V roce 1896 byl vystavěn obecní domek čp. 66. Náklad na něj vyšel na 1 700 K. Zároveň došlo k ustavení SDH, který o rok později obdržel vozovou stříkačku. Roku 1899 byl zrušen školní plat a usneseno ho vybírat ve formě školní přirážky. V roce 1900 tu žilo 378 obyvatel v 65 domech. O 2 roky později byla při obecní kůlně a hasičské zbrojnici postavena obecní mostní váha a došlo k zřízení obecní knihovny. Roku 1907 byla ustavena Hospodářsko-čtenářská beseda. V témže roce vzniklo Meliorační družstvo I s vodoprávně upravenou plochou cca 90 ha a Meliorační družstvo II s plochou cca 118 ha. K melioraci těchto pozemků došlo v letech 1911-1913 nákladem 120 000 K. V červenci 1908 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Suchou. Roku 1914 byl zvětšen na východní straně místní hřbitov. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 zdejších mužů.

V roce 1922 vybudoval hostinský a obchodník František Šťásek nový hostinec. Roku 1923 vznikl zábavní odbor SDH. V roce 1924 došlo k založení Hospodářského strojního družstva pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech. Roku 1925 vznikla Jednota divadelních ochotníků a místní škola byla zredukována na jednotřídní. V noci na 5. září 1927 vyhořel domek kováře Boh. Mádla a sousední dílna koláře Pavlíčka. V roce 1929 vzniklo Meliorační družstvo III. 4. července téhož roku zasáhla obec známá větrná smršť, ale na rozdíl od jiných obcí tu nenadělala tolik škod. V následujícím roce začal František Bělina provozovat autobusovou linku Sadová-Suchá-Petrovice-Nový Bydžov a obec se stala členem Pastvinářského družstva ve Stýskale u Kunčic, a to s podílem 1 000 Kč. 19. dubna 1931 vyhořelo stavení čp. 4. 24. srpna 1931 se přestěhovala místní záložna do vlastního, nově postaveného domu čp. 86, jehož projekt i provedení měl na starosti mistr zednický Josef Bednář z čp. 20. V noci ze 2. na 3. září téhož roku byla vyloupena pokladna zdejší záložny. Ztratilo se z ní na 5 000 Kč. V roce 1933 byl proměněn obecní štěrkovník na hřiště pro mládež. 5. května 1933 vyhořelo stavení čp. 51 a stodola při čp. 50. 8. července 1933 vyhořelo stavení čp. 80. V témže roce byla zbořena stará harrachovská hájenka čp. 65 v lese k Nechanicím. Roku 1934 bylo zřízeno nové hřiště, jež spravoval agrární dorost. V roce 1937 proběhla rekonstrukce veřejného osvětlení, do obce byl zaveden telefon a došlo k přístavbě obecní kůlny. 21. června 1937 založil správce zdejší školy na obecním rybníku koupaliště. Za německé okupace nesla obec pojmenování Dürr. Roku 1940 měla ves 89 domů a 334 obyvatel. Ke konci války se skrývalo v obci množství uprchlých sovětských zajatců. Ti odjeli 5. května 1945 s partyzány, aby zlikvidovali německou autokolonu u Mokrovous a druhého dne odzbrojili německou posádku v Nechanicích. 8. května 1945 projeli obcí po zuby ozbrojení Němci. Následujícího dne se objevili v Suché první rudoarmějci. Roku 1946 byla založena DTJ. 1. prosince 1947 byl zahájen provoz v MŠ. V březnu 1947 se díky rychlému tání sněhu rozlil po okolí místní rybník. V témže roce vyhořelo čp. 70. Roku 1948 se díky sjednocení tělovýchovy stala z DTJ TJ Sokol. Vedle toho bylo založeno Družstvo pro zřízení prádelny, jež byla v provozu od 25. ledna 1949. 26. května 1949 bylo ustaveno JZD, jež si v roce 1961 změnilo název na JZD Vpřed Suchá a k 1. lednu 1975 bylo připojeno k JZD Nechanice. V roce 1949 byla stodola Ludvíka Rychtery z čp. 48 přebudována na garáž pro autobusy. Roku 1952 byl uveden do provozu místní rozhlas. 1. května 1953 začala Suchá patřit k poštovnímu úřadu ve Stračově, protože ten nechanický byl již v jiném okrese. V témže roce byla opravena a rozšířena obecní váha na návsi. 27. dubna 1953 vyhořel dům čp. 22. Roku 1955 byla po adaptaci hostince Václava Šulce čp. 1 otevřena prodejna smíšeného zboží Jednoty a opravena školní budova. V následujícím roce byla zahájena výstavba kanalizace a vyasfaltována část silnice obcí. Roku 1958 byla opravena střecha kostela. O 2 roky později byl zregulován Bašnický potok a zrekonstruováno a rozšířeno veřejné osvětlení. V letech 1961-1962 proběhla generální rekonstrukce školy, která byla uzavřena k 1. září 1963. Následně zde byla umístněna kancelář MNV, kinosál a místnost pro fotokroužek. V roce 1964 byla zrekonstruována silnice obcí. V letech 1965-1966 vznikla nová autobusová čekárna a roku 1966 byla dokončena rekonstrukce a přístavba hasičské zbrojnice. Od 1. ledna 1986 je Suchá součástí Nechanic. 24. května 2013 byla v místním kostele slavnostně otevřena kampanologická expozice.

Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je od 19. února 2007 památkově chráněný novogotický kostel Nejsvětější Trojice z let 1885-1887, jenž byl vysvěcen 23. října 1887. Z těch dalších musime dále jmenovat: kamenný kříž z roku 1864, který stával před domem čp. 42 a v roce 1950 byl přemístěn k pomníku padlým v 1. světové válce z roku 1920 a hřbitovní kříž z roku 1878 od hořických sochařů bratří Jiříčků. Nejvýznamnějším místním rodákem byl Ludvík Rychtera (* 1. května 1877 Suchá), který byl od roku 1909 starostou zdejší hasičské župy, jež byla na počest pojmenována právě po něm – Rychterova.