Studánka "Ve skále" - nečekaná krása.

Turistické cíle • Pramen

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Jedno z nejúchvatnějších míst, které jsem u Ostravy našel. Občas se člověk projde jen tak, bez většího cíle. Občas najde něco zajímavého zcela náhodou a občas se jen pohrouží do „četby“ nejdobrodružnějších knih se jménem mapy. A jedním z těchto případů byl ne zcela přívětivý zimní den, kdy fúkalo a ani v nejmenším se mi nikam nechtělo. Nicméně, nesmí si člověk nechat LENIVOSTÍ určovat pravidla a tak jsem se přece jen rozhoupal něco podniknout. Kam ale, když se člověku moc nechce? Někam blízko, abych měl šanci na návrat. Západní svah [2], [3] nad řekou Opavou pod hošťálkovickým vysílačem je krásný, ale v zimě na sněhu nebo spíš ledu jsou úzké cestičky v x-desítek stupňů velkém svahu pro běh (nejen pro ten) dosti nejisté. Po adrenalinu jsem ten den až tak netoužil. Pohled v mapě jsem zamířil na místa, která jsem zatím jen obcházel. Cílem byla studánka „Ve skále“ západně od Vřesiny (ostravské Vřesiny). Jaká byla přesně cesta už netuším, ale patrně kolem hvězdárny za kolejemi VŠB do údolí potoka Porubka. Pokud bychom před potokem odbočili doleva a šli tak sto, dvě stě metrů, zahlédli bychom opět po levici „portál“ seismické štoly [4], [5] ve svahu, kde jsou umístěny měřící přístroje určené především pro detekování a měření záchvěvů v OKR (Ostravsko-karvinském revíru). Lesem se dá pokračovat nejrůznějšími cestičkami, jedna z možností nás může zavést i ke sluneční stezce v Porubě a na mnohých hodinách je již výrazně vidět práce času. Některé už jsou dokonce odstraněny. Jedna z nich ovšem stále ještě vypadá dobře a je umístěna na hranici lesa a pole s výhledem na vřesinský kostel svatého Antonína. Možností jak se k ní dostat je více, vedle varianty pro drsňáky s přebrodění Porubky někde od seismické štoly, je možnost se na druhou stranu dostat suchou nohou přes mostek lesní cesty, která je pomyslným pokračováním ulice “K Planetáriu“. Zvlněnou krajinou stále pokračujeme kupředu západním směrem až do té doby, než se připojíme k cyklostezce „W“. Zde odbočíme doleva a pokračujeme touto cestou až na konec lesa. A právě v místech kde les končí a připojuje se na cestičku kolem pole (i kolem lesa) se ony sluneční hodiny nachází. Pak už se stačí jen připojit na zelenou turistickou značku a kolem motokrosové dráhy pokračovat po ulici „Pohoří“ kolem zajímavých malých skalek (lůmků) vytvářejících nevšední zátiší až za Vřesinu. U potoku „Meznice“ přejdu hlavní silnici do Dolní Lhoty a mířím na kopec Podhumní. Stále stoupám a na odbočce u jedné ze studánek vypadající, že už v ní moc vody není, odbočuji doleva.

Pak už je třeba využít cit pro terén a vydat se po poli k tomu správnému místu. Měly by se v tom směru nacházet další dvě studánky a ta poslední je ona „Ve skále“. Je mrazivý den a pěkně pofukuje. Dostat se k lesu je pro mě cestou do příjemnějších míst. Z hlediska větru a zimy určitě. Odbočku do těchto míst jsem bral jen jako doplněk k výletu.

Nenapadlo mě, že studánka „Ve skále“ bude v tak zajímavém místě. I výraz skála dával naděj na zajímavé místo, ale nebylo to až tak moc o „skále“. Osobně bych toto místo se skalami nesrovnával, skutečné skály by se mohly cítit uraženě. Toto značení je trochu přehnané. S klidným svědomím mohu oblast označit jako hezkou roklinku. Sestup do ni, ani stoupání nahoru není vždy úplně jednoduché.

MÍSTO, KTERÉ BYCH ZDE ABSOLUTNĚ NEČEKAL.

Další otázkou je jak vzniklo. Jedná se o práci přírody nebo lidské ruky?