Štíty – místo hradu kostel

První zmínky o Šilperku, tedy dnešních Štítech pochází z doby konce vlády Přemysla Otakara II., r. 1278. Jednalo se o osadu umístěnou pod hradem nebo tvrzí, která patřila Protivenu ze Zábřeha a Doubravic. Nicméně na správu městečka dohlížel jistý Ješek ze Šilperka, který si přivydělával občasným loupení pocestných (dodejme, že oblast n rozhraní tří horopisných celků, Hanušovické vrchoviny, Orlických hor a Zábřežské vysočiny i dnes nepřekypuje hmotnými statky, pomineme-li krásy okolní přírody. Snad i proto bylo panství původním správcům odňato a přiděleno do správy Šternberků, jejichž osmicípou hvězdu můžeme na štíteckém znaku vidět dodnes.

Jak bylo naznačeno, městečko, od r. 1334 město bylo položeno poblíž nějakého hradu či podobného opevnění. Hrad se nacházel v prostoru mírně předsunutého ostrohu výběžku hřebínku, která se táhne dál zhruba k severozápad na Rýdrovice a dál se zvedá víc k severu na hřeben masivu Bukové hory a Suchého vrchu (Bukovohorská hornatina). Díky tomu můžeme říkat, že jsou Štíty vlastně v Orlických horách. Na území hradu, který byl pobořen husity v r. 1424, dnes najdeme zdravotní středisko, faru a obytný dům a hlavní dominantu města, kostel. V 16. století měl být hrad z části obnoven, ale po 30tileté válce byl rozebrán a materiál použit k obnově města, stavbě kostela i opravě radnice. Jediné co se z hradu dochovalo jsou zřejmě erby nad vstupem do radnice. Podle nich měl na hradě bydlet Jan Žalkovský i jeho paní. Z česky psaných údajů na znacích se to dá celkem snadno přečíst. A to byl Šilperk později v podstatě německy mluvícím městem.

Nejzajímavějším „dědicem“ hradního areálu tak zůstal bezesporu kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Opačně orientovaný kostel (kněžiště je na západní straně) byl postaven v polovině 18. století (1755). Jak už to bývá, stavbu předcházel nějaký starší kostel, zničený při jednom z velkých požárů. Výsatvbu nového zaštiťoval tehdejší majitel panství Václav Lichtenštejn. Umístění v horní části náměstí s podpůrnou zdí a schodištěm dodávají stavbě na monumentalitě.

Vnější hladká fasáda je členěná pilastry a bočními pilíři. Závěr kostela je půlkruhový. Průčelí tvoří volutový štít z kterého vyrůstá mírně předsunutá hranolová věž bez ostrého rozhraní. Nejnižší části zdiva jsou obloženy kamenným obkladem, omítky jsou laděny do okrových odstínů, pilastry a polosloupy i jemná římsa pod střechou jsou bílé.

Vstup do interiéru tvoří obdélníkový pískovcový portál.

Interiér je jednolodní s kombinací pruských a valených kleneb. Kostel je denním světlem osvícen polokruhovými okny. Meziokenní prostory jsou členěny efektními políři členěnými ozdobou hranolových polosloupů. Kostel je bohatě zdoben obrazovou i sochařskou výzdobou. Hlavnímu oltáři dominuje výjev Nanebevzetí P. M. Vedlejší oltáře jsou zasvěcené Janu Nepomuckému, sv. Antonínu a sv. Rosalii. Ze sochařských prací stojí za zmínku sv. Alžběta a sv. Máří Magdalena, pozoruhodná je i křtitelnice. U nás méně častým světcem je pak sv. Ambrož. Některá díla jsou dílem místních nebo okolních umělců (Ignác Tomášek z Jedlí, řezbář a Jan Umlauf malíř z Mlýnice). Patrně největší újmu dostal kostel i město při masivním požáru r. 1889. Popelem lehla velká část náměstí, škola, fara a značně postižen byl i svatostánek. Odnesly to střechy lodě i věže a valná část interiéru. Celkovoou takřka současnou podobu dostal kostel roku 1912 díky sbírce místních i daru knížete Johanna Lichtenštejna.

Kostelní kruchtě vévodí velké varhany s údajně krásným zvukem od fy Rieger z Jägerndorfu, tedy Krnova.

Tři původní kostelní zvony z l. 1762–66, padly za oběť požáru, dnešní dva novodobé pochází z dílen zvonařky Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova z r. 1926.

Do kostelního areálu můžeme zahrnout i jetelový kříž před vstupem do kostel a kalvárii u jeho závěru.