Stavovské divadlo

Původně na místě dnešního Stavovského divadla, zvaného rovněž Nosticovo či Tylovo, stála v 70. letech 18. století dřevěná bouda pro pořádání letních divadelních představení. V letech 1781 - 1783 zde pak vyrostlo na náklad hraběte F. A. Nostitze - Rienecka nové kamenné divadlo, když projekt ve slohu barokního klasicismu dodal Antonín Haffenecker. Při kopání základů se nalezla malá nádobka s několika stříbrnými mincemi, což bylo pokládáno za dobré znamení. Hlavní průčelí s dvojicemi sloupů a vysoká půlkruhově zaklenutá okna byla patrně řešena podle klasicismu francouzského. Slavnostní otevření Hraběcího Nosticova Národního divadla se konalo 21. dubna 1783 Lessingovou hrou Emilia Galotti. Hrabě postavil divadlo Vlasti a Múzám, jak hlásá latinský název na budově: Patriae et Musis. Charakter interiéru je výsledkem řady zásahů a úprav ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století, původní výzdoba se v podstatě nedochovala. Zakladatel divadla byl velký vlastenec, německý Pražák, který si přál pěstovat v divadle německou činohru a operu, i když občas připustil i produkci českou. Tak se 20. 1. 1785 konalo první české představení Odběhlec z lásky synovské (autor Gottlieb Stefanie ml.) v českém překladu Karla Bully. První původní českou hrou bylo historické drama se zpěvy Břetislav a Jitka od Václava Tháma 10. 1. 1786.