Sobotín – Válečný pomník i čarodějnický

Sobotín, německy Zöptau byl vždy velkou obcí, v předminulém století rozmnoženou navíc i faktem přítomností jedněch největších železáren rakouské monarchie. Však v době nejvyšší prosperity v nich pracovalo kolem 2000 lidí. Železárny sice ztrácely konkurenceschopnost po té, co se k tavení začalo používat černé uhlí, takže na přelomu 19. a 20. století už podnik ztrácel na velikosti a významu. To ovšem neznamenalo nic proti tomu, aby ještě v dobách Velké války (tedy 1. světové) nebylo dost místních, kteří by bojovali za stařičkého mocnáře a jeho rodinu.

Takže i v Sobotíně najdeme pomník věnovaný památce padlých a pohřešovaných z let 1914–18. Pomník najdeme na důstojném místě poblíž kostela sv. Vavřince. Podstavec pomníku tvoří vyzděná kamenná mohylka, na které je umístěn jen hrubě opracovaný blok žuly o rozměrech 272x150x160 cm. K pomníku vedou od procházející uličky čtyři kamenné schody.

Na vrchní straně zarovnané čelní stěny je válečný kříž o průměru 30 cm, pod ním je bronzová deska rozměru 80x105 cm s úvodním nápisem

„1914 – 1918 / Ihren im Weltkriege gefallenen un gestorbenen / Söhnen zur Erinnerung die Gemeinde / ZÖPTAU – STETTENHOF.“

Z toho i nelingvista zřejmě pozná, že pomník nevzpomíná jen na oběti sobotínské, ale i štětínovské (Stettenhof/Štětínov je místní částí Sobotína ve směru k Vernířovicím.

Následuje 50 jmen padlých a ztracených. V drtiví většině jde o ryze německá jména, pouze Eduard Šepčík vypadá díky interpunkci česky).

Jako i jinde v Sudetech neměl pomník zcela jednoduchý osud. Deska byla po roce 1945 rozbita a obnovy se pomník dočkal až po roce 1989.

Pomník není u zadní části farního kostela zcela osamělý, opodál (asi 5 m) najdeme menší skromný pomník z nedávné doby. Jde o jeden z pomníků čarodějnických procesů z poslední třetiny 17. století na velkolosinském a šumperském panství. Právě v tomto kostele byla na květnou neděli 1678 přistižena vernířovická žebračka Marina Schuchová při uschování hostie. Poněkud horlivý kostelník a ještě horlivější farář celou záležitost nahlásili do Velkých Losiny. Andělína Sibyla Gallová, rozená Žerotínová byla rovněž poněkud pověrčivější a zřejmě i bigotnější. Následovaly nechvalně proslulé čarodějnické procesy, kterým na obou panstvích padlo za oběť cca 100 osob.