Smutné Jánské Koupele.
Při letošním ročníku nejstaršího dálkového pochodu na Severní Moravě (4. dubna 2026), Bezručově Moravici, jsem se odvážil díky náročnějšímu tréninku běhu, který snad přinesl ovoce ve formě menších krizí a rychlejšího přesunu i doplnění dalších míst mimo trasu pochodu. Nikdy jsem nebyl v Jánských Koupelích a jen jsem o nich slyšel. Slyšel, četl nebo viděl v některých videích, že místo již zdaleka nemá punc lázní široko daleko známých. Rádo se říká, že příčinou současného stavu je jen chování majitelů pozemků a objektů na nich. Realita není zdaleka až tak jednoznačná a většinovou, ne-li úplnou vinu na stavu mají, očekávaně, památkáři. Je totiž těžko, když státní moc nakáže protichůdné požadavky a majitel je „povinen“ o majetek pečovat. Na druhou stranu památkáři nedovolí žádnou úpravu, protože se jedná o kulturní nebo dokonce národní kulturní památku. Proto mnozí majitelé objektů v Jánských Koupelích byli rádi, že toto neskutečné břímě prodali někomu jinému a udělali si život příjemnější.
Z toho co jsem pozjišťoval, jsem očekával, že místo příjemně působit nebude. Nicméně dobrodružná duše mi nedovolila se tohoto výletu vzdát. Čas nevyšel loni ani předloni, tak snad vyjde nyní. Trasa pochodu Bezručovy Moravice je velice zajímavá sama o sobě, ale každý ročník si ji snažím zpestřit „výpadem“ do míst v okolí. Jednou to byly třeba zaniklé lomy nebo štoly na pravém břehu řeky Moravice. Na druhou stranu je třeba šetřit síly, protože právě nedaleko těchto dolů a v případě štol i jejich okolí je vedeno občas vcelku „vzdušným“ terénem v solidní výšce nad řekou. Zahučet dolů určitě nikdo nechce, ale pro krásu místa se této cestičce, kde vede červená turistická značka, vyhnout nechci.
Podobně zajímavá cesta mě čeká ve směru ze Zálužné do Jánských Koupelí. Mám možnost si vybrat horní o něco delší, ale patrně i bezpečnější červenou turistickou trasu nebo kratší, ale mnohem zajímavější (tedy předpokládám to – po té horní červené jsem ještě nešel) zelenou trasu přes skalky nebo přesněji kolem nich. V mapách je označení, že může přinášet určitá rizika, nicméně tam, kde jsem šel já, respektive, kde vedla značená cesta se jednalo o úplnou pohodičku oproti nástrahám (zejména za ledu a sněhu) cesty Bezručovy Moravice mezi štolou nedaleko rozcestí „U Lhotky nad jeskyní“ a následujícího více než půlkilometrového úseku ve směru k elektrárně nad Podhradím (u Vítkova). Já jsem si ale od vodopádu v Zálužné zpestřil cestu výstupem a pokračováním po samotném skalním „hřebínku“ [4] nad řekou Moravicí. Tepová frekvence se zde velice snadno zvyšuje, ale místo je tak krásné, že si zaslouží samotný článek, který snad někdy dopíši.
Hřebínek je dlouhý jen asi 300 metrů, ale při pohledu dolů určitě nevypadá jako krtinec a případné uklouznutí je lepší nedomýšlet, následuje již příjemná cestička (i hřebínek je možné pohodlně obejít) k rozcestí „U Mokřinek“. Zde jsem si mohl vybrat pokračování do kopce po červené, ale já se vydal po silnici – nechtělo se mi stoupat. Při pohledu nyní do mapy si myslím, že lepší by bylo zvolit cestu po červené do kopce než údolím. Jen kousek před obcí Jánské Koupele vidím krásné skalní monumenty, jejichž výška je úctyhodná. Na vrchol skalek snad ani nevidím. Asfaltová cesta je těsně přilepená k prudkému svahu a na druhé straně omezená řekou Moravicí. Právě v jakémsi ostrohu nad ostrou zatáčkou se vypíná strmý skalní hřeben na jehož vrcholu by se měla nacházet vyhlídka, možná ne nepodobná té nad Švédskou skalou v Oderských vrších. Nevadí, pokud bude čas, tak třeba prozkoumám při nějaké z následujících „Bezručových Moravic“.
Od zatáčky je to na místo už jen kousek a za značkou obce mě zaujmou dva objekty. Přiznám se, že jen těžko budu popisovat k čemu měly vlastně sloužit. Říká se, že by zajímavým místem měl být bazén. Kde se má nacházet jsem netušil a i pár dní po procházení zdrojů informací na internetu jsem si nebyl jistý, kde přesně by to mělo být. Na pravé straně rozpadající se bouda, která snad mohla být autobusovou zastávkou, ale kdo ví. Už nyní mě objímá vcelku stísněný pocit a to netuším, že se jedná teprve o předehru toho, jak daleko mohou dojít klacky házené památkáři pod nohy lidí, kteří měli snahu obnovit historii místa. Nemohu tvrdit, že zašlost místa mají na svědomí jen památkáři, druhou neméně významnou roli mají i ti, kteří si z místa udělali skládku. Sprejeři s nacistickými symboly se zde také vyřádili do sytosti. Je to velice zajímavý pocit, když se vstupuje do míst, kde netuším, kdo z lidí na místě jsou majitelé nebo jen my, kteří jsme se šli sem podívat. Nechci být jako sup, který se slétává nad mršinou (která by v tomto případě již mnoho nevydala) a ani jako čumil. Netuším, že první objekt, patrně z novější doby, je ještě ten „kulturnější“. Vstupuji dovnitř (zvědavost dobrodruha mi nedá) a pod nohama mi křupe sklo od flašek především alkoholu. Zdi posprejované, ale vypadají, že mají ještě nějakou dobu chuť držet pohromadě, což se o dalších objektech již říci dát nebude. Nejprve si myslím, že se jedná o onen bazén, ale nějaký malý. Je třeba se dívat před sebe, kolem sebe, ale hlavně pod sebe. V betonové „podlaze“ se nachází nezakryté otvory k nějakému potrubnímu systému. Místo bazénu by to mohla spíš být čistička nebo něco, co rozvádělo léčebné prameny dále. Uprostřed menších komor jsou kovové, již výrazně rezavé „nálevky“ v jejichž středu mohla být trubka s ventilem vedoucím pramen ven pro použití návštěvníků, kdysi proslulých lázní. Nyní mohu jen hádat o co se jedná. Po chvíli projíždí auto a tak doufám, že to nejsou majitelé nebo policajti. Schovávám se dovnitř, aby na mě nebylo vidět. Netuším ani v nejmenším jak to zde chodí a tento nejistý pocit nemám ani trochu rád. Vycházím ven a projíždí auto. Dělám jako, že nic. Vozidlo zastavuje o pár desítek metrů dále u budovy, jak později zjišťuji, kdysi honosného pavilonu Pavla.
Vyjdu ven a přijíždí další. Dělám jako, že nic, že jsem vevnitř ani nebyl. Na opačné straně, blíž ke konci skalní „hradby“ vidím něco jako bývalou dřevěnou autobusovou zastávkou, ale opět netuším co to za svých časů mělo být. Na „Pavlu“ jen nakouknu zvenku, protože to vypadá tak, že je zde někdo místní nebo někdo z majitelů a něco zde upravují, vyklízí. Pokračuji tedy dále ke slavným pramenům s altánky. Jejich stav je ještě horší než jsem viděl na fotkách z internetu. Nejdříve přicházím k altánku ze dřeva v tmavě hnědé barvě, jehož některé části drží jen silou vůle. Opět je to jen pouhá předehra k tomu jak si čas bez údržby může vzít svou daň. Za altánkem pramene Marie se rozprostírá „bažina“, protože vody vyvěrají všude jinde než v místech, kde by měly – v altáncích. Pokračuji ke zděnému bílému altánku pramene Pavla a na jeho dně vidím stojatou vodu olejovitého charakteru přecházející od oranžovo hnědé až do žabincově zelené. Zdi posprejované. Smutný pohled. Vracím se zpět a odbočku „Bezručovy Moravice“ bych už bral jako ukončenou. Potkávám lidi, kteří zde byli naposledy před možná třiceti, čtyřiceti lety, v době kdy místo vzkvétalo. Prý, že zde byla široko daleko nejvyhlášenější tančírna i „hospoda“, kde se chodilo na zábavy. Asi si přesně neuvědomím, který objekt přesně to byl, ale rozhodně to zde žilo. Naznačili mi, že další objekty jsou ještě výše. Teprve tam se míra zkázy ukazuje v plné síle.
Jsem ochoten vstoupit do kdejakých „pootevřených“ štol nebo jeskyní, ale zde to bylo jako u jednoho nejmenovaného pralesa, ke kterému by mi stačilo dojít snad jen stovku kroků, ale nějaká zvláštní úcta k místu mi to nedovolila. Svah zahalený mlhou měl své zvláštní kouzlo, které jsem nechtěl ani trochu narušit. Tam to byl zvláštní vznostný pocit, zde je pocit zcela opačný. Mnohokrát jsem si říkal, jestli mi stálo za to sem jít a jestli se zde ještě někdy vypravím. Spousta budov vypadá jako by měla při sebemenším vánku úplně spadnout. Není mnoho míst kam bych nelezl a silně cítil, že to, co je nade mnou, může právě nyní spadnout. Tento nepříliš příjemný pocit například mám u známé jeskyně Velké Volářky [1] pod západní sjezdovkou Radhoště, kde bych se malým otvorem, musel prosoukávat zešikma dolů. Ač se nejedná o vůbec velkou jeskyni a nad oním vstupem je tak maximálně metr až metr a půl kamení, tak mám u ní takový zvláštní nepříjemný pocit.
V Jánských Koupelích je pocit jiný. Ne, že bych nemohl vstoupit, ne že by to na těch pár minut minut nevydrželo pohromadě, ale že už každý další krok a skoro i dech je na to, co budovy musely zažít, už příliš moc. Drží se silou vůle posledního stébla, které zde už snad ani není.
Místo určitě zajímavé, ale pro větší průzkum musí být člověk i jiná povaha než jsem já.
ZATÍM NA MĚ ŽÁDNÉ MÍSTO, ANI HISTORICKY MNOHEM VZDÁLENĚJŠÍ, TAKTO SMUTNĚ NEZAPŮSOBILO. CHTĚL JSEM ZAŽÍT ATMOSFÉRU MÍSTA, ALE UZNÁVÁM, ŽE NA MĚ JE JIŽ POMĚRNĚ HODNĚ SILNÁ. PŘEDEVŠÍM PROTO, ŽE TO TAKHLE SKONČIT NEMUSELO A ŽE VINA NENÍ ZDALEKA JEN NA MAJITELÍCH! ŽE SE JEDNÁ O VÝZNAMNÝ VÝSLEDEK ČINNOSTI ORGÁNU, KTERÝ SE MÁ O PAMÁTKY SPÍŠE STARAT, NEŽ JIM ŠKODIT.
Jediný objekt, který zde stojí a vypadá, že nad vším tím chátráním vyhrává, je komín. Kdybych byl „komínářem“ [7] - [11] - další ne zcela košér zábava, podobně jako je URBEX [12], atd., tak bych jej popsal více. Jiní je ale v databázi komínů uvedli [11]. Vypadá jako jediné místo o které by se člověk v místě bývalých lázní mohl opřít.
Pokud pavilon Pavla vypadá zepředu od hlavní silnice, ještě jakž takž, tak pohled zezadu je mnohem horší. Asi by bylo na velmi dlouhou dobu současný stav popisovat slovy, lepší je asi se podívat přímo na některá videa, které jsem našel na internetu. Nad Pavlou se nachází další objekty o kterých netuším k čemu sloužily. Jejich stav je stejně žalostný. Při pohybu v těchto místech je třeba se dívat úplně všude, především tedy pod nohy. Není ani trochu těžké při malé nepozornosti propadnout někam, kam člověk nechce a to třeba i o několik pater. Zde většinou naštěstí „jen“ dvou. Pokud si historie a čas bere budovy dávné koksovny a dolu „Svaté Trojice“ [26], [27] ve Slezské Ostravě a i tam je třeba se dívat i pod nohy, tak v Jánských Koupelích je tato pozornost ještě mnohem důležitější.
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:
[1] https://youtu.be/vK_k9KKd3rI … krátký pohled na Velkou Volářku je od přibližně 51 minuty.
[2] https://www.youtube.com/watch?v=i1bvCI8jfp8 … Velká Volářka z roku 2024.
[3] https://www.youtube.com/watch?v=jexhub_B_zA … první budova v Jánských Koupelích.
[4] https://www.youtube.com/watch?v=iNOLLvOR8Jo … hřebenová cestička „Pro odvážné“ ze Zálužné k rozcestí „U Mokřinek“ před Jánskými Koupelemi.
[5] https://www.youtube.com/watch?v=dWGYpLsrqeM … nejkrásnější úsek „Bezručovy Moravice“.
[6] https://www.youtube.com/watch?v=1WL6HFuxDrs … cesta ze Zálužné do Jánských Koupelí.
[8] http://koda.kominari.cz/ … databáze komínů.
[9] https://www.respekt.cz/tydenik/2008/23/svisle-dedictvi … článek o komínářích.
[10] https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/lezeni-na-kominy-vasen-pro-kterou-se-dycha.A060929_100128_igcechy_tom … zde je i slovníček odborných výrazů.
[11] http://koda.kominari.cz/?action=karta&cislo=10061 … „dokumentace“ komínu v Jánských Koupelích od Denisy.
[12] https://www.mapotic.com/urbex-3/3012660-janske-koupele … URBEXácká mapa.
[13] https://urbex.cz/2018/06/janske-koupele/ … krásné fotky smutného místa i ty historické.
[14] https://www.youtube.com/watch?v=zyAqWgNrgkA … video Jánských Koupelí z nadhledu.
[15] https://www.youtube.com/watch?v=ybYsdmZxjoU
[16] https://www.youtube.com/watch?v=pP2zvoQ9Dpc
[17] https://www.youtube.com/watch?v=gLNd8ugohU8
[18] https://www.youtube.com/watch?v=CR3MuChAvIk
[19] https://www.youtube.com/watch?v=dXJuHhhD5s8 … S krásnou poznámkou a pravidlem URBEXu – nic neměnit, nic si nebrat a nechávat v původním stavu. Jako by tam člověk ani nevstoupil.
[20] https://www.youtube.com/watch?v=zuaLILPPR1o
[21] https://www.youtube.com/watch?v=EQl0aey0rac
[22] https://www.youtube.com/watch?v=wkxb2EUHxwQ
[23] https://www.youtube.com/watch?v=HZPoP32gLm4 … knížka o Jánských Koupelích.
[24] https://www.youtube.com/watch?v=JHANNyWXNSE
[25] https://www.youtube.com/watch?v=9qe3f0oDX-8
[26] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-pozustatky-davneho-dolu-a-koksovny-trojice-lehky-uvod/detail … důl Svaté Trojice – úvod.
[27] https://www.turistika.cz/mista/zanikajici-technicka-historie-ostravy-cast-ii-zbytky-koksovny-sv-trojice/detail … důl Svaté Trojice, díl druhý.
Přidat do oblibených uživatelů
Staré Těchanovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Smutné Jánské Koupele.
