Slovinsko – Julské Alpy (7): Dolina Triglavských jezer, Zasavska koča, Korita Mostnice a Slap Savica
Slovinsko – JulskéAlpy (7): Dolina Triglavských jezer, Zasavska koča, Korita Mostnice a Slap Savica (07/2023)
Po roce jsme se opět vrátili do slovinských JulskýchAlp. Tentokrát byla hlavním cílem Dolina Triglavských jezer s přespáním na Zasavské koče v sedle Prehodavci. První den po příjezdu jsme ještě stihli projít část kaňonu řeky Mostnice (Korita Mostnice) a ubytovat se v kempu Danica v Bohinjské Bistrici (v restauraci u kempu mají vynikající bohinjské pstruhy - Bohinjska postrv). Druhý den jsme se brzy ráno vydali z malého parkoviště za planinou Hebet přes pastevecké planiny Viševnik, Pri jezeru, Dedno polje a Ovčarija k chatě Zasavska koča na Prehodavcih, kde jsme přespali, a další den jsme se vraceli k autu Dolinou Triglavských jezer, čímž se okruh uzavřel. Čtvrtý den ráno jsme se v kempu sbalili, prohlédli si vodopád Savica a jeli domů.
1. DEN: KORITA MOSTNICE
Mostnica je horský potok, který vyvěrá v závěru údolí Voje, protéká údolím a v úseku od chaty Planinska koča na Vojah po Hudičev (Ďáblův) most frčí zalesněným terénním zářezem dlouhým cca 2 km nazývaným Korita Mostnice. V obci Stara Fužina se Mostnica vlévá do potoka Ribnica a po cca 1 km se jejich vody společně vlévají do Sávy Bohinjky.
Auto je možné zaparkovat na velkém nezpevněném parkovišti Stara Fužina 8 se závorou a parkovacím automatem (3 Euro/hod., cena se pravděpodobně mění podle sezóny/mimosezóny). Od parkoviště pak pokračuje placená asfaltová silnice dále do hor na planiny Blato, Hebet, Vogar a Voje (pojedeme po ní následující den na výchozí místo naší túry).
Korita Mostnice začínají u historického kamenného jednoobloukového mostu Hudičev most (Ďáblův most) z roku 1777. Po cca 350 m u dalšího mostu přes Mostnici s názvem Ukčev most je umístěna budka výběrčího, vstup je zpoplatněn 3 Euro/osobu (pouze hotovost). Stezka prochází kolem koryta Mostnice až k Češenjskému mostu, kde přechází na druhý břeh potoka a pokračuje k chatě Planinska koča na Vojah. V místech, kde je tok Mostnice méně zařezaný do skály, můžeme v jeho dně pozorovat kruhové díry vytvořené říčním proudem, který do nich vtéká a vytéká a dál je modeluje. Nejznámějším skalním útvarem v toku Mostnice je Slonik (Slůně) v horní části koryta, který svým tvarem připomíná sloní chobot.
Zpět na parkoviště se od chaty vracíme nejprve kousek stejnou cestou a od Češenjského mostu pak druhém břehu říčky. Kdo má více času může od chaty Planinska koča na Vojah pokračovat ještě dále do malebného údolí Voje a k vodopádu Mostniški slap v závěru údolí. U chaty je také možné zaparkovat, příjezd je po výše zmíněné placené silnici, a funguje zde restaurace s venkovním posezením.
Procházka kolem Mostnice je nenáročná s minimálním převýšením. Modrozelená barva křišťálové vody ve více či méně zařezaném kaňonu působí malebně a jako výplň volné chvíle v oblasti Bohinjského jezera nebo jako výlet s dětmi je možné jej doporučit.
Mapa okruhu Korita Mostnice: Mapa Mostnice
2. DEN: PŘES PLANINY VIŠEVNIK, PRI JEZERU, DEDNO POLJE, OVČARIJA A PŘES HŘEBEN ŠTAPCE – VRATA K CHATĚ ZASAVSKA KOČA NA PREHODAVCIH
Druhý den brzy ráno projíždíme přes Starou Fužinu, v automatu u parkoviště bereme lístek pro vjezd na placenou silnici směr Planina Blato (20 Euro/den). Míjíme rozcestí k Planinske koči na Vojah, na dalším rozcestí nepokračujeme k Planině Blato, kde je možné také zaparkovat, ale odbočíme směr Planina Vogar. Míjíme malé parkoviště u Planiny Vogar a pokračujeme k Planině Hebet. Na konci této silnice je rozšířené místo, kde je možné zaparkovat. Už tady stojí jedno auto, tak se přidáme. Místo ale není jako parkoviště označeno a je možné, že slouží také jako překladiště při těžbě dřeva (nadmořská výška 1 352 m, GPS: 46.295662, 13.841127).
Turistická stezka prochází řídce zalesněnou vápencovou krajinou a pod nohama se nám rojí tisíce, možná miliony mravenců, takže se nelze ani na okamžik zastavit. Míjíme ústí jeskyně, která je součástí jeskynního systému Brezno pri Gamsovi glavici, a asi po 2,5 km se před námi otevře výhled na Planinu Viševnik, travnatý malebný průsmyk s několika dřevěnými salašemi, a na obzoru vykukuje typická silueta Triglavu. Na planině sezónně funguje občerstvení Bregarjevo zavetišče, které provozují členové turistického klubu z Lublaně.
Z Planiny Viševnik pokračujeme dále k Planině pri Jezeru. Ano, mohli jsme jít kratší cestou "Čez Krištofojco", ale planinu s jezerem chceme vidět. Pastevecké planiny zde spojují typické turistické chodníky nižších partií JulskýchAlp, tj. úzké balvanité pěšiny, na kterých si člověk musí neustále dávat pozor, aby chybně nešlápl a nezvrtnul si kotník.
Planina pri Jezeru je malá dolina, které dominuje ledovcové jezero s tmavou vodou lemované štíhlými smrky. Zvláštností jezera je, že nemá přítok ani odtok vody. V letních měsících je na planině v provozu chata Koča na Planini pri Jezeru, která byla postavena na místě bývalé turistické chaty, která lehla popelem v roce 1981. V chatě je možné se ubytovat, občerstvit a mimo sezónu je otevřen zimní bivak pro nouzové přespání.
Využíváme občerstvení na chatě a dále pokračujeme po pohodlné širší cestě na Planinu Dedno Polje. Tato planina je velmi malebná s rozházenými salašemi na travnatých plochách mezi závrty a s pasoucími se kravami. Jedna ze salaší láká turisty na kyslo mleko, tedy kyšku.
Na Planině Dedno polje se nám stala taková věc, že jsme místo na původně plánovanou stezku Za Kopico odbočili na stezku vedoucí přes Planinu Ovčarija a přišli jsme do sedla Štapce. Nevím, jak se to stalo, ale nakonec jsem byla ráda. Díky tomu jsme pak dále šli po hřebeni sedlo Štapce – Tičarica – Kopica – sedlo Vrata s krásnými výhledy a bohatou alpínskou květenou.
Planina Ovčarija je jiná než předchozí tři popisované, je mnohem rozsáhlejší, pustější a je zde jen pár od sebe vzdálených salaší a žádné občerstvení. Na obzoru se tyčí již bezlesé vrcholy JulskýchAlp. Kamenitá pěšina dále pokračuje v klečovém pásmu až do sedla Štapce. Z tohoto sedla je možné sejít krkolomnou stezkou do doliny Triglavských jezer. Kousek za sedlem už kleč končí a my pokračujeme bezlesým pásmem s travnatými ostrůvky s nádherně kvetoucími rostlinami, včetně alpské protěže.
Hřeben Štapce – Vrata je méně frekventovaný a dobře schůdný po úzkém bezproblémovém chodníku, snad kromě posledního krátkého úseku mezi Malou Zelnaricou a odbočkou k Velké Zelnarici, který vede v suťovisku. I když jsme nevystoupali na žádný z vrcholů tohoto hřebenu, výhledy na rozlehlou dramatickou krajinu centrálních JulskýchAlp i na souvislý hřeben Bohinjských hor za námi byly i přímo z této stezky. Od Malé Zelnarice je již v dálce vidět cíl naší dnešní cesty, Zasavska koča na Prehodavcih, a také kousek Jezera v Ledvicah v dolině a na obzoru krásný rozeklaný hřeben s vrcholy Razor a Škrlatica.
Od sedla Vrata se jde dál kamenitou nehostinnou, ale pro centrální část JulskýchAlp typickou krajinou, k rozcestníku Prehodavci x Hribarice, kde narazíme na skupinku odpočívajících samic kozorohů s mláďaty. Následuje krátké nepříjemné suťovisko, v brzkém létě často se sněhem, a zajímavé pohledy zpět na Velikou Zelnaricu a do závěru doliny Triglavských jezer se Zeleným jezerem a malým Jezerem pod Vršaki. Dále procházíme kolem Rjavo jezero a pak už jen vystoupáme k chatě, našemu dnešnímu cíli (celkem 14,3 km, celkové převýšení 1280 m).
Zasavska koča na Prehodavcih je položena v sedle Prehodavci v nadmořské výšce 2 069 m n.m. v opravdu nádherném místě, na bývalém stanovišti vojenské strážnice z období 1. světové války. Od chaty je dechberoucí výhled na okolní hory, a to jak při západu slunce, tak v ranním slunci. Vidět je většina hlavních vrcholů JulskýchAlp – Kanin, Bavški Grintavec, Jalovec, Mangart, Razor, Pihavec až po mezi skalisky vykukující Triglav.
Nocleh na chatě jsme měli rezervovaný dopředu online přes aplikaci slovinského svazu turistů (Planinska zveza Slovenije): https://pzs.si/koce/34/. V této databázi je přehled o otevírací době turistických chat a po zadání termínu také, kolik je na zvolené chatě volných míst k přespání. Pokud je požadovaný termín plně obsazený, je možné stránku sledovat, zda se někdo neodhlásí, nebo se online zapsat do pořadníků náhradníků. Vzhledem k tomu, že hlavní budova chaty byla již obsazená, zamluvili jsme si nocleh v bivaku, který se nachází jen kousek od chaty. Bivak byl vybudován na pozůstatcích starého betonového vojenského bunkru v roce 2013, na patrové palandy se sem vleze 24 osob, deky jsou k dispozici. Večer obdivujeme barevný západ slunce a pak chvíli sedíme v hlavní budově, než se přemístíme do bivaku. Venkovní kadibudka je umístěna níže pod chatou a k návštěvě příliš neláká. Ráno si v chatě dáme snídani a pokračujeme v naší cestě.
Mapa od Planiny Hebet k Zasavske koči na Prehodavcih: Mapa na chatu Zasavska koča
3. DEN: Z CHATY ZASAVSKA KOČA NA PREHODAVCIH DOLINOU TRIGLAVSKÝCH JEZER ZPĚT K AUTU
Ráno je u chaty kouzelné s krásnými výhledy na okolní horské velikány. Od chaty pak míříme do Doliny Triglavských jezer (Dolina triglavskih jezer) nazývané také Dolina sedmi Triglavských jezer, krasového vysokohorského a ledovcem tvarovaného údolí. Celá tato trasa je velmi dobře upravena, naprosto bezproblémová a vede opravdu překrásnou přírodní kulisou, kdy v jinak vesměs vyprahlých vápencových skalách JulskýchAlp je tady možné v jednotlivých výškových stupních obdivovat sedm smaragdově zelených ledovcových jezer seřazených pěkně za sebou.
Prvním jezerem doliny je Jezero pod Vršacem, které se nachází ještě nad chatou Zasavska koča na Prehodavcih, vzniklo na jižním úpatí hory Zadnjiški neboli Vodnikov Vršac a leží v nadmořské výšce 1993 m. Hydrologicky se od ostatních Triglavských jezer liší tím, že jeho vody nestékají údolím Triglavských jezer do Bohinjského jezera, ale opačným směrem k řece Soči. Toto jezero se zpod sněhové pokrývky často objevuje až koncem léta.
Dalším jezerem je Rjavo jezero (Hnědé jezero), kolem kterého jsme předchozí den přišli k chatě. Jezero leží v kotlině v nadmořské výšce 2002 m a výška jeho hladiny značně kolísá. Jméno dostalo jezero podle hnědě zbarveného břehu, což je důsledkem právě kolísání jeho hladiny.
Prvním jezerem, kolem které dnes procházíme, a třetím v pořadí Triglavských jezer, je Zeleno jezero. Toto jezero je z triglavských jezer nejplytčí, má hloubku pouze do 2 m a v létě může vysychat. Díky obsaženým řasám má mírně nazelenalou barvu. Leží ve výšce 1983 m, kvůli kolísání hladiny vody má proměnlivý tvar a je s největší pravděpodobností napájeno výhradně dešťovou vodou.
Po chvíli se před námi otevírá pohled na další jezero doliny, a to Jezero v Ledvicah, nazývané také Veliko jezero, Ledvička nebo Ledvica. Toto jezero ve tvaru ledviny leží v nadmořské výšce 1830 m a je v Dolině Triglavkých jezer největší. A podle mě i nejkrásnější. Má nádhernou smaragdově zabarvenou vodu a kolem rostou jednotlivé modříny, které místy tvoří malé porosty. Stezka vede přímo kolem jezera a je dostatek příležitosti se jeho krásou pokochat. Za jezerem se nám poštěstí uvidět sviště a na travnatých úsecích kvetou svými fialovými kvítky orchideje a další alpínská květena. Je tu nádherně.
Blížíme se k chatě Koča pri Triglavskih jezerih, ubývá holých vápencových skalisek a přibývá vegetace. Nad chatou je vytvořena malá umělá vodní nádrž nazvaná Močivec, která slouží jako zásobárna pitné vody pro chatu. Chata je už v obležení, místo je poměrně dobře dostupné, populární a je hojně navštěvováno. Občerstvíme se a nabereme vodu.
Páté a Šesté triglavské jezero v Dolině triglavskih jezer je známé Dvojno jezero nacházející se pod chatou v nadmořské výšce 1 669 m a tvoří jej dvě vodní plochy propojené úžinou, která může v sušších obdobích vysychat. My jsme tu v době, kdy je úžina zavodněná. Východně od jezer leží morénový hřeben, který chrání Dvojné jezero před zasypáním sutí zpod sedla Štapce. Jezero čelí antropogennímu znečištění, které způsobuje turizmus, blízká chata a člověkem zavlečené zlaté rybky, které likvidují přirozený jezerní plankton. Ryby jsou v rámci projektu obnovy ekologické stability jezera postupně loveny a z jezerní vody odstraňovány. Ještě obejdeme Dvojno jezero z jižní strany, odkud je asi nejpěknější pohled na vodní plochu s turistickou chatou na pozadí.
Sedmým triglavským jezerem je Črno jezero, které se nachází nad masívem Komarča v nadmořské výšce 1325 m. Kolem tohoto jezera nepůjdeme, protože se vracíme nejbližší trasou k autu. Opět se noříme do lesa. Teď už jen dokončit túru stezkou kolem skalního masívu Prodi zpět na Planinu Ovčarija, odtud na Planinu Viševnik (před Planinou Viševnik je krátký nenáročný skalnatý úsek zajištěný lanem) a stejnou cestou jako předešlý den zpět k místu, kde na nás čeká naše auto (12,9 km, stoupání 179 m, klesání 870 m).
Mapa od Zasavske koči na Prehodavcih přes Dolinu triglavskih jezer zpět na parkoviště za planinou Hebet: Mapa Dolina Triglavskih jezer
4. DEN: SLAP SAVICA
Poslední den se zastavujeme u Bohinjského jezera a opět musíme konstatovat, že je stále stejně krásné, tak jak jej známe. A ačkoliv jsme zde již byli vícekrát, doteď jsme neviděli vodopád Savica (Slap Savica), který se nachází na řece Savica pouhé 4 km od jezera západním směrem. Vodopád je dobře dostupný z velkého placeného parkoviště u chaty Koča pri Savici (5 Euro/auto/3 hodiny) po zpevněném chodníku se schody (cca 890 m, převýšení 120 m), který v roce 1971 postavilo Turistické sdružení Bohinj. Vstup k vodopádu je placený (4 Euro/osobu), otvírací doba je od 8,15 do 20 hod.
Vodní tok Velike Savice, který je napájen vodou z Doliny triglavských jezer a zpod Pršivce, se hluboko v podzemí rozděluje na dva proudy a takto také vytéká z jeskynního tunelu na povrch a tvoří dvojramenný vodopád vysoký 78 m. V roce 1916 postavila rakousko-uherská armáda přímo pod vodopádem vodní elektrárnu Savica a malou přehradu, ze které vede potrubí k elektrárně. Elektrárna sloužila pro zásobování týlu Sočské fronty a po modernizaci v letech 1988 - 2007 je stále v provozu.
Na konci turistické stezky k vodopádu se nachází vyhlídkový dřevěný altán a pamětní deska návštěvy rakouského arcivévody Jana, syna císařovny Marie Terezie, který byl velkým milovníkem Alpa v roce 1807 navštívil vodopád Savica. V roce 2004 požár, který vypukl na masívu Komarča nad vodopádem, vyhlídkový pavilon zničil a ten musel být obnoven.
Turistická stezka je kousek za altánem uzavřena kovovou brankou v úzkém skalnatém místě. Za branku se dál již nesmí. Vzhledem k tomu, že se k výhledu na vodopád do tohoto místa vleze maximálně jeden člověk a kvůli popularitě vodopádu se zde obvykle tísní ne jeden, ale zdaleka více lidí, doporučuji návštěvu vodopádu uskutečnit mimo letní sezónu, anebo alespoň hned po ránu. Ranní nebo dopolední návštěva je vhodnější také kvůli světlu od východu, ke kterému je vodopád otočen.
Mapa stezky ke Slapu Savica: Mapa Slap Savica
Text: Alexandra PrejdováFotografie: Jan Prejda
Další naše články z JulskýchAlp:
Další naše články z Julských Alp (r. 2014):
- Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
- Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
- Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
- Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
- Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ukanc
Půjčovna autPříspěvky z okolí Slovinsko – Julské Alpy (7): Dolina Triglavských jezer, Zasavska koča, Korita Mostnice a Slap Savica
