Slovensko – pohoří Poľana, Hriňovské lazy
Slovensko – pohoří Poľana, Hriňovské lazy (05/2022)
Pohoří Poľana patří z geomorfologického hlediska do Slovenského středohoří (Slovenské stredohorie). Tvar pohoří je netypický, kulatý – je to tvar pozůstatku obrovského vyhaslého stratovulkánu. Poľana je jedna z největších (vnější průměr sopky cca 30 km, vnitřní průměr kráteru cca 6 km, obvod kráteru 20 km) a nejzachovalejších vyhaslých sopek Karpatského oblouku a celé Evropy, a také nejvyšším sopečným pohořím na Slovensku.
V terénu je kráter již málo znatelný, je zarosten hustými lesy, ale při pohledu na leteckou mapu je zřetelně vidět. Pouze západní stěna kaldery byla časem narušena průrvou (Hrochotská dolina), kterou působením vodní eroze vytvořil potok Hučava. Pohled do kráteru je fyzicky možný ze dvou vyhlídek ze skalních výchozů na obvodu kráteru, které se nachází na červené turistické stezce – Rudné magistrále, ale vzhledem k zalesnění obrysy spíše tušíme a představujeme si, co zde probíhalo v období mladších třetihor.
Pohoří Poľanu vymezuje na jihu a západě Zvolenská kotlina, na severu údolí Hronu a na východě přechází plynule do Slovenského Rudohoří, části Veporské vrchy. Nejvyšším vrcholem pohoří je Zadná Poľana (1 457 m n.m.) a dalšími vrcholy na obvodu kráteru jsou Predná Poľana (1 367 m n.m.) a Kopce (1 334 m n.m.). Na bočním hřebeni pak vrcholy Vepor (1 277 m n.m.), někdy nazývaný také Lubietovský Vepor, a Hrb (1 255 m n.m.).
Smíšené lesy Poľany pokrývají 90 % plochy pohoří a jsou opravdu nádherné, horské smrčiny tvoří ve vyšších polohách pravé neprostupné pralesy. Bezlesá místa – horské louky (poľany) daly pohoří jméno, a správa CHKO se je snaží udržovat tak, aby nezarůstaly náletovými dřevinami. V lesích žije hojně medvěd hnědý a z roku 2022 je znám případ fatálního napadení člověka medvědicí, která bránila svá mláďata.
Ve vrcholových partiích Poľany není v současné době k dispozici žádné ubytování. Horský hotel Poľana, ke kterému se dá vyjet autem po silničce z Hriňové, je od roku 2012 uzavřen a pomalu chátrá. Megalomanský projekt 90. let 20. století, který se do zdejší tiché přírody vůbec nehodí, byl uzavřen kvůli špatnému technickému stavu – objekt tedy vydržel provozuschopný necelých 18 let. V provozu bývá pouze bufet v přízemí.
V severní části pohoří se nachází Chata pod Hrbom, která byla do roku 2022 uzavřena pro veřejnost a pro turisty zde nebyla ani možnost občerstvení. Následně objekt změnil majitele a od července 2022 by snad již měla být běžně otevřená. Také pod samotným pohořím není příliš mnoho možností ubytování, ani občerstvení, což dodává pohoří na atraktivitě z hlediska menšího počtu turistů.
Pro svoji mimořádně cennou krajinářskou i přírodní hodnotu je pohoří chráněno jako Chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace CHKO Poľana. CHKO zahrnuje kromě Poľany také část sousedních Veporských vrchů. Turistů je tady minimum. Nejvíce lidí se pravděpodobně vyskytuje v úseku od parkoviště k vodopádu Bystré a kolem hotelu Poľana, kam se dá vyjet autem. Mimo sezónu a víkendy je tu pusto - prázdno.
Na jih od Poľany se nachází rázovitý region Podpoľanie s hlavními středisky Detvou a Hriňovou. Oblast je známá svými vyřezávanými a zdobenými dřevěnými bránami a kříži. Dvě historické dřevěné brány najdeme přímo v centru Detvy a nejvíce detvanských křížů u Kalvárie vedle hřbitova. Kříže jsou však k vidění i roztroušené po celém Podpoľaní.
Mezi obcí Hriňová a kuželem Poľany se rozprostírají Hriňovské lazy. Jedná se o roztroušené pasekářské, vesměs obydlené chalupy s obhospodařovanými políčky, u kterých se zachovalo terasovité uspořádání. Místo sice občas naruší moderní stavba, která se sem nehodí a někdy i ruší romantický výhled, ale pořád se jedná o poměrně zachovalou člověkem historicky utvářenou oblast. Na terasách se v minulosti hojně sázely třešně. Právě období, kdy třešně kvetou, tj. nejčastěji na přelomu dubna a května, je oblast nejfotogeničtější. Dalším výborným obdobím je říjen, kdy se listí třešní zbarví do červených odstínů a v údolích se povalují ranní mlhy.
Letecká mapa pohoří Poľana na mapy.cz: Pohoří Poľana - letecká mapa
Turistická mapa pohoří Poľana na mapy.cz: Pohoří Poľana - turistická mapa
Turistická mapa pohoří Poľana na mapách hiking.sk: Pohoří Poľana - slovenská turistická mapa
1. Túra po hraně kráteru PoľanyMáme v plánu obejít celý obvod kaldery, přičemž závěr túry by po tolika kilometrech už neměl být do kopce, proto nezvolíme jako výchozí místo parkoviště u hotelu Poľana, ale lesnickou osadu v Hrochotské dolině – Kyslinky. Asfaltová silnička k výchozímu místu vede od obce Hrochoť kolem potoka Hučava a míjí přírodní zajímavost – Bátovský balvan. Zákonem chráněný obrovský balvan, který se uvolnil ze skal nad dolinou a zřítil se k potoku, je krásnou ukázkou aglomerátu, tedy slepence více různých materiálů. V jeho struktuře je pěkně vidět také tzv. sopečná bomba (těleso, které vzniká při explozi vulkánu).
Přijedeme až k zelené budově Lesní správy Kyslinky, o kousek dál (od mostku přes Hučavu za JZD) už je vjezd motorových vozidel zakázán. Na parkovišti u LS necháme auto a máme na výběr ze dvou turistických tras – žluté a modré. Obě vedou nahoru na hranu kaldery. Rozhodli jsme se pro žlutou, protože jsme nechtěli minout uzavřený hotel, abychom se seznámili s celou trasou.
Až po sedlo Príslopy vede žlutá společně se zelenou trasou, která se v Príslopech odpojuje a míří do obce Očová. V sedle se k nám připojil bílý ovčácký pes, který nás opustil až v lese pod Drábovkou, kde jeho pán kácel stromy. Je květen, všední den a lesní dělníci jsou vlastně jediní lidé, které za celou dobu na naší trase potkáme.
Příroda na Poľaně se teprve probouzí, nedávno tu ještě ležel sníh, a světle zelené lístky listnatých stromů se sotva derou ven. Žlutá turistická trasa vede někde od vrcholu Drábovka po chodníku, který vesměs kopíruje hranici Národní přírodní památky Zadná Poľana. Tu změnu hned poznáme, les není obhospodařován, ale ponechán přirozenému vývoji.
Je tu krásně, sice někde v houští za stromy tušíme ty hnědé chlupáče, dokonce mám s sebou rolničku, kterou mi kdysi koupil kolega v práci před cestou do národních parků USA. Nikde nikdo, jen ten prales a sem tam podmáčená louka, zpěv ptáků a první jarní kytičky, je to zvláštní a krásný pocit.
Národní přírodní rezervace NPR Zadná Poľana se rozkládá ve vrcholových částech Poľany. Významným prvkem ochrany je zde zachovalý přirozený výskyt horských smrčin na andezitovém podkladě na vůbec nejjižnější hranici jejich původního rozšíření v Západních Karpatech. Smrkové porosty jsou 160 – 190 let staré. V rámci projektu „Ochrana pralesov Slovenska“ byl v letech 2009-2010 v NPR Zadná Poľana vymapován jeden z největších pralesů na Slovensku (více o pralesích Slovenska na: https://www.pralesy.sk/)
Žlutá trasa nás dovede ke komplexu Horského hotelu Poľana s bývalou sjezdovkou. Je to takové divné liduprázdné místo, opuštěné budovy, chatky a vleky s pralesem za zády. Možná je to tímto mimosezónním obdobím, všedním dnem a ne příliš dobrým počasím, protože v nějakém článku na internetu jsem četla o letních hlučných pařbách na chatkách a samozřejmě také lze až sem vyjet autem, čehož lidé určitě o víkendech hojně využívají.
Kousek nad hotelem je kamenná mohyla Památníku SNP. To už jsme na červené trase nazvané Rudná magistrála vedoucí přes střední Slovensko v délce cca 240 km. Červená trasa prochází po hraně sopečného kráteru, který opouští až na turistické křižovatce Krížne a pokračuje pak bočním hřebenem Poľany k vrcholu Hrb, pod kterým překračuje hranici pohoří a pokračuje dál přes Veporské vrchy.
Procházíme přes horské louky – poľany, které střídají lesní porosty, přes sedlo Priehybina a míříme k vrcholu Zadné Poľany. Počasí se mění na vysloveně deštivé. Snad to k tomuto typu pohoří i patří, je tu taková ta zvláštní atmosféra – spojení pralesa s kapající vodou a mlhou. Klid, ticho, jen šustění našich pláštěnek.
Vystoupáme na vrchol, odbočujeme kousek směrem na východ, měl by tu být výhled, ale ten pomalu zarůstá stromy a navíc prší, takže skoro nic nevidíme. Poľana prostě výhledová není. Pokračujeme krásným lesem dál k vyhlídkám Katruška. Přestává pršet, ale je nám jasné, že výhledy příliš nebudou. U rozcestníku se oplatí projít obě odbočky k vyhlídkovým skalkám.
Východní vyhlídka Katruška míří k Veporským vrchům a do údolí Podpoľaní. Vidíme, že všude dál kromě Poľany svítí slunce. Katruška byla údajně Jánošíkova zrádná milenka, informace o pověsti je možné si přečíst na informačních tabulích. Západní vyhlídka (Zbojnícky tanec) by měla být tím nejlepším pohledem do kaldery sopky. Něco vidět skutečně je, ale také už jen přes špičky vrcholků vzrostlých smrků. Jakousi představu o rozsahu kaldery si vytvoříme, ale není to úplně to, co jsme očekávali. Kousek od rozcestí Katruška se nachází malý mohylový památník RČS – Lubilejný háj (1918 – 1928), stromy zde vysadili občané k oslavě 10. výročí vzniku Československa.
Pokračujeme k další vyhlídce do kaldery – Strunga. Ze dvou míst na skalce je možné opět pohlédnout do nitra sopky, ale výsledek je podobný jako na vyhlídce Zbojnícky tanec. Opět prší. Kolem Strungy je jeden z nejpěknějších pralesů na červené vrcholové trase. Dál už nebudou žádná vyhlídková místa.
Následuje rozcestí Kopce (Tri kopce), tady se připojuje modrá trasa z východního Podpoľaní z Lomu nad Rimavicou. Pokračujeme kolem Brusnianského Grúně až na rozcestí Jasenová. Tady naše putování po hraně kaldery končí a my se musíme dostat zpět k autu v Hrochotské dolině. Seběhneme po zelené k lesní asfaltové cestě, která vede k hájovně Sihla a dále k Lesní správě Kyslinky. Poslední cca 4 km po asfaltu nejsou nic moc, ale nějak ten okruh musíme uzavřít.
Celá trasa kolem kaldery Poľany je dlouhá téměř 21 km s převýšením 800 m, které se v podstatě nastoupá hned v začátku trasy. Lesy Poľany jsou fascinující, je to láska na první pohled. Mapa trasy kolem kaldery Poľany na mapy.cz: Poľana - mapa trasy kolem kaldery
2. Túra přes Ľubietovský Vepor
Od hlavního kráteru Poľany vybíhá směrem na sever boční hřeben Ľubietovského Veporu. Jedná se o pozůstatek ztuhlého lávového proudu, který zde vytvořil skalnaté bradlo, nyní porostlé hustým smíšeným lesem. Nejvyššími vrcholy této části Poľany jsou Vepor (1 277 m n.m.), někdy nazývaný také Ľubietovský, a Hrb (1 255 m n.m.). Oba vrcholy jsou chráněny jako Národní přírodní rezervace NPR Ľubietovský Vepor.
Vepory jsou v této oblasti dva, náš Ľubietovský, nazvaný podle obce Ľubietová, který patří do pohoří Poľana, a Klenovský Vepor (1 338 m n.m.) – druhá nejvyšší hora sousedních Veporských vrchů. Je v tom trochu zmatek a v některých dřívějších zdrojích se Vepor s Hrbem uvádí dokonce jako vrcholy patřící do Veporských vrchů. Název Vepor (Vepř) dostaly tyto horské vrcholy podle podlouhlého tvaru, připomínajícího kančí hřbet. Známější a s výraznějším tvarem, tj. také fotografovanější, je Klenovský Vepor.
Na výchozí bod naší túry přijíždíme přes obec Ľubietová a auto necháváme na uježděném místě za rančem Čelienec, na turistickém rozcestníku je ale název Včelinec. Z tohoto místa je nádherný výhled do krajiny podpořený jarní náladou – pasoucími se krávami pod rozkvetlým stromem. Dál jdeme po svých po modré turistické značce, která zkracuje cestu mezi zatáčkami silničky vedoucí do stejného místa – k Chatě pod Hrbom.
Chata je krásně umístěná na louce přímo pod vrcholem Hrb. Byla roky nepřístupná, majitel ji oplotil a umístil zde nápisy typu soukromý majetek, nevstupovat. Dnes už je chata v jiných rukou a od sezóny 2022 již zase přístupná všem turistům. Na příjezdové silničce k chatě není zákazová značka pro motorová vozidla.
Od chaty vede na vrchol Hrb (1 255 m n.m.) červená turistická trasa – Rudná magistrála, která prochází celým hřebenem Poľany. Stoupáme velmi pěkným pralesovitým lesem a svítí nám slunce. Zážitek není tak intenzivní jako za deštivého počasí včera na Zadné Poľaně. Už vidíme skálu Hrbu, kterou je nutné nejprve obejít z jihu tak, abychom se dostali nahoru. Od rozcestníku Hrb není nic vidět, ale když popojdeme kousek na hranu skály směrem na severovýchod, otevře se úchvatný výhled na ještě zasněžený hřeben Nízkých Tater.
Nenáročnou stezkou s malým převýšením pokračujeme stále krásným lesem přírodní rezervace na Vepor. Těsně před vrcholem zkoušíme vyšlapanou cestičku k okraji skály. Jsou zde výhledy směrem na západ a jihozápad k Ľubietové a k Ľubietovské Bukovině, ale slunce je proti nám a fotografie se na tuto stranu příliš nepovedly. Úplný vrchol Veporu je tvořen skálou zarostenou lesem bez výhledů.
Cestou z Veporu procházíme ještě kolem jedné vyhlídkové skály tvořené aglomerátem, ale výhled je za těchto světelných podmínek stejně špatný. A to už jsme na krásné louce – poľaně nad Veporskými skalkami. Je odtud pěkně vidět typický tvar Klenovského Veporu. V lesíku pod loukou je studánka, kde je možné nabrat vodu.
Původní plán byl dojít po červené až k rozcestníku Krížne a okruh uzavřít přes Ľubietovskou Bukovinu po zelené do obce Strelníky a odtud nějakými cestičkami zpět na Čelienec k autu. Je to ale celkem štreka (21 km) a ještě dnes se musíme vrátit domů, zkrátíme si tedy cestu dolů přes Veporské skalky.
Přírodní památka Veporské skalky je velmi zvláštní geologický útvar. I kdybyste si tudy nezkracovali cestu tak jako my, určitě obětujte čas a síly a sejděte se kousek dolů na ně podívat. Jde o ojedinělou skupinu skalních útvarů tvořenou sopečnými brekciemi vystupujících ve tvaru vějíře na jihozápadních svazích doliny potoka Hutná. Vypadají trochu jako sochy na Velikonočním ostrově. Nálety keřů v těsné blízkosti skalek byli nedávno odstraněny, a tak jsou skály pěkně vidět.
Kolem potoka sejdeme nejprve po velmi špatně znatelné pěšině a dále po lesní cestě a následně kolem chatové oblasti po asfaltové silničce až do místa Sýkorov hrb, kde podle mapy v mobilu odbočíme na polní cestu směrem na severovýchod tak, abychom se dostali co nejkratší cestou zpět k autu. Jdeme po cestě přes podhorské louky (Martinkovská) a lesíky až k budově bývalého kravína a odtud již jen krátkou cestou na Čelienec.
Trochu mě mrzelo vynechání Ľubietovské Bukoviny, viděla jsem fotografie a tento hřeben s nezalesněnou poľanou je velmi malebný a s pěkným výhledem. Nedá se nic dělat, jen to tady zmiňuji pro inspiraci, kdyby měl někdo na tuto oblast více času.
Jelikož kolem Veporských skalek nevede žádná stezka, nešlo trasu na mapě propojit, proto je zde trasa rozdělená do dvou částí: Poľana - mapa trasy přes Vepor 1 a Poľana - mapa trasy přes Vepor 2
3. Vodopád Bystré a vyhlídka Javorinka - Kešovka
Po příjezdu do oblasti Poľany jsme měli k dispozici odpoledne a rozhodli jsme se nemarnit čas a vrhnout se na kratší prohlídku asi nejznámějšího místa pohoří – vodopádu Bystré a dále to vzít přes vyhlídkové místo Javorinka - Kešovka zpět.
Vodopád Bystré, v místím dialektu nazývaný Bystrô, je vodopád na Bystrém potoku, který pramení kousek nad vodopádem pod jižními svahy Poľany. Vodopád padá z výšky 23 metrů, patří k nejmohutnějším na Slovensku a jarní období je pro prohlídku vodopádů vždy nejlepší. Samotný vodopád a jeho okolí bylo vyhlášeno Přírodní rezervací Pralesy Slovenska – Bystrý potok.
K vodopádu vedou dvě přístupové cesty po zelené turistické značce. Ze severu od parkoviště u hotelu Poľana a z jihu od parkoviště v údolí Bystrého potoka. Převýšení kolem vodopádu se překonává po ocelových schodech se zábradlím, které zde bylo instalováno v létě 2022. My jsme zde byli na jaře, a to se ještě lozilo po starém kovovém žebříku, který klouzal a pohyb po něm byl poměrně nebezpečný.
Z jižní strany se přijde přímo pod vodopád, ze severní strany od hotelu se musí sejít po zmíněných schodech, protože vodopád shora není vidět. My jsme přijeli od Hriňovských lazů, části Bystré – Vrátka a nechali auto na volně přístupném parkovišti. K vodopádu je to odtud cca 2 km do kopce kolem Bystrého potoka a téměř celá trasa vede nádherným lesem.
Po prohlídce vodopádu pokračujeme po zelené značce na sever a u lávky přes potok odbočíme vpravo podle mapy.cz na neznačenou lesní cestu, kterou si zkrátíme trasu na asfaltovou silnici vedoucí k hotelu Poľana. Po silnici pokračujeme směrem dolů až k rozcestníku Javorinka (1 050 m n.m.). V místě je posezení, ohniště a naučná tabule. Otvírá se již první výhled, ale pro ten pořádný, panoramatický se musí popojít směrem dolů na skálu Javorinka – Kešovka (860 m n.m.).
Jdeme dolů po pastvině Javorinka, užíváme si výhledy na Veporské vrchy, míjíme dřevěnou útulňu Javorinka (bývalá pastýřská salaš) a několik dalších dřevěných salaší, a přicházíme na skálu Kešovka. Toto místo je popisováno jako nejlepší panoramatická vyhlídka na Podpoľaní. Výhled je opravdu krásný, i když se v dálce chystá bouřka, vidíme nejen roztroušené domky a políčka na Hriňovských lazech, ale také Hriňovou s jejími komíny a vzdálenější Detvu. Výhled je dál na Veporské vrchy, Zvolenskou kotlinu a pohoří Javorie.
Z Kešovky se cestou necestou snažíme dostat dolů na silnici vedoucí na parkoviště, což se nám podaří a první etré do Poľany a Podpoľaní máme za sebou.
Trasa k vodopádu Bystré a přes skálu Javorinka – Kešovka na mapy.cz: Poľana - mapa trasy k vodopádu Bystré a na Javorinku
4. Na kole Podpoľaním
Na dovolenou do Podpoľaní jsme si s sebou nabalili také bicykly. V oblasti Hriňové a Detvy je mnoho možností jízdy na kole, ale hlavně jsme chtěli projet Hriňovské lazy, přes které vedou asfaltové silničky křížem krážem a pěší chůze není až tak efektivní, v té jsme se realizovali v lesích Poľany.
Ráno vyjíždíme z Hriňové, kde jsme ubytovaní a začínáme stoupáním na lazy. Vidíme holou skálu Javorinky, ze které jsme obhlíželi krajinu shora a projíždíme mezi políčky a staveními. Automobilový provoz je tady minimální. Zastavíme se u výrazného moderního kostela, který jsme pro jeho bílou barvu viděli z mnoha míst – Kostol Panny Márie Fatimskej.
Místo, které nesmíte minout, je Malčekova skala (744 m n.m.) – výborný rozhledový bod. Ze skály jsou vidět stupňovitá políčka na lazech, holá skála Javorinky a také zalesněné svahy Poľany. Další pěknou skálou je Melichova skala, ale až u ní jsme přímo nebyli.
Klikatící se silnicí s mnoha zajížďkami dorazíme až do Detvy, kde zajdeme na oběd ve venkovním posezení v Pivnici při studni. Zrovna tady probíhá řezbářská soutěž. Klidný oběd sice ruší zvuk motorových pil, ale je to zajímavá podívaná. V Detvě samozřejmě navštívíme také kalvárii se seskupením detvanských vyřezávaných křížů.
Dál pokračujeme cyklostezkou č. 2568 směrem na Korytárky a dále cyklostezkou č. 5564 na kopce z jižní strany údolí směrem na Košútku, lyžařské středisko nad Hriňovou. Z této trasy jsou také pěkné pohledy na Poľanu. Odtud sjedeme zpět do Hriňové.
Přibližná mapa cyklotrasy: Podpoľaní - mapa cyklovýletu
Závěrem: Poľana je pohoří pro milovníky přírody, kteří hledají spíše samotu, klid a nehoní se za atrakcemi. Lesy Poľany jsou úchvatné a kdo má rád taková ta zarostená tajemná místa s popadanými rozkládajícími se stromy, má nespočet příležitostí se tady pokochat. Je třeba být obezřetný vůči velkým šelmám, ale ty lesy tvoří jejich přirozené prostředí, nepatří lidem. Věřím tomu, že Poľana a její příroda dokáže být celoživotní srdcovkou.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další naše články z oblasti Slovenského Středohoří:
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Slovensko – pohoří Poľana, Hriňovské lazy
