Škola v Plačicích

Obec Plačice původně vlastní školu neměla a až do roku 1900 byla přiškolena do Kuklen. Na stavbu školy se sice pomýšlelo již v roce 1864, ale prusko-rakouská válka roku 1866 realizaci projektu zabránila a ani čas po ní nebyl vhodným k podobným úvahám. Až v roce 1895 podaly Plačice žádost k zemské školní radě, aby jim bylo povoleno odškolení od Kuklen a zřízení samostatné školy. Roku 1896 byl obcí zakoupen statek čp. 15, byl zbořen a na jeho místě se mělo začít se stavbou místní školní budovy, ale povolení k výstavbě obdržela obec od zemské školní rady až v roce 1898. Tehdy došlo ke zvolení 1. místní školní rady a výběru vhodného plánu i jeho realizátora, přičemž projekt vyhotovil stavitel a geometr František Staněk z Pražského Předměstí. Vyučování zde bylo zahájeno 1. března 1899. Ke svěcení nové školy však došlo až v září téhož roku, což dokládá článek „Obnovy“ ze 7. září 1900:

„Z Plačic. (Svěcení nový školy). V pokročilé, uvědomělé obci Plačické konala se minulou neděli tichá avšak významná slavnosť; vysvěcena totiž a svému účelu odevzdána dvojtřídní nová škola, jež vyhovuje všem moderním a paedagogickým požadavkům. Plačice vzaly na sebe háv slavnostní; téměř každý domek ozdoben byl praporem. Slavnost sama počala o druhé hodině za výstřelů z hmoždíře; před školou pak zahráno několik zdařilých skladeb. Akt konsekrační, jejž předcházel mohutný chorál: „Anděl lásky“ zapěný precisně vůkolními pp. učitely za dovedného řízení p. řidícího učitele Novotného, vykonal veled. p. vikář Rychlík z Kuklen za assistence veled. p. faráře Kasky, pp. kooperátorů Krause a Paulusa a pastoralisty kněz. semináře Rösslera. Pan starosta Morávek, jenž největší má zásluhu o zřízení této školy, uvítav slov. p. c. k. místodrž. Radu Steinfelda, c. k. okresního inspektora Dunovského, veled. duchovenstvo, p. t. vůkolní učitelstvo, jakož i pp. starosty sousedních obcí, žádal důst. p. kooperatora Krause, by několik slov promluvil o významu školy. P. kooperator ujal se za hrobového ticha slova; ve své rozmluvě mezi jiným pravil, že člověk sice jest nejdokonalejší tvor na zemi, avšak bez pomoci ostatních zakrněl by jak na těle tak na duchu. Protož jest třeba, by rodiče nejenom o tělesný vývin svých dítek, ale i jejich duševní vzdělání pečovali, a toto vzdělání, poskytuje jim škola, jež jest svatyní, štěpnicí, kde do útlých srdcí učitel vštěpuje základy vědomostí. Národ náš jest malý a právě proto má každý seč jeho síly jsou přispěti hřivnou svou ku jeho zmohutnění, sesílení; a tudíž již ve škole má se vštípiti dítkám láska k rodné půdě, k vlasti, jakož i láska k Bohu a láska k bližnímu. Promluva tato, protkána hojnými citáty z Komenského, utkví zajisté dlouho v paměti všech přítomných. Po vykonaných ceremoniích zapělo bezvadně p. t. učitelstvo vložku: „Zpívej duše Pánu žalmy“. Na to tlumočil vřelý dík řídící p. učitel Novotný sl. místní školní radě a sl. obec. zastupitelstvu za oběť, s jakou zřízení školy spojeno bylo. Předmětem ovací byl sympatický p. starosta Morávek, jemuž p. míst. rada Steinfeld jakož i c. k. školní inspektor Dunovský gratulovali, uznávajíce jeho neúmornou píli a snahu o realisování myšlenky, postaviti totiž dávno želenou školu. Dobře pravil řidící p. učitel Novotný: Blaze škole která má dobré učitele, avšak třikrát blaze obci, jež má takového starostu, jako jest Plačický starosta p. Morávek. Hosté podepsavše se do pamětní knihy opouštěli Plačice přejíce hojného zdaru a rozkvětu nové škole.“

Škola byla postavena hned jako dvojtřídní, původně se vyučovalo v jedné třídě, ale již ve školním roce 1900/1901 byla škola dvojtřídní, neboť tou se škola stala 15. února 1900. Prvním řídícím školy byl František Novotný, který stál v čele školy až do roku 1926. Ve druhé třídě začal učit Václav Pour. Řídící učitel pobíral v roce 1900 roční služné 750 zl. (?), učitel 400 zl. Ve škole bylo z počátku kolem stovky žáků, v letech před 1. světovou válkou se jejich počet prudce zvýšil (97 žáků ve školním roce 1910/1911, 121 ve školním roce 1913/1914, vůbec nejvyššího počtu dětí bylo dosaženo ve školním roce 1917/1918, kdy sem chodilo 145 žáků). Škola však zůstala dvojtřídní.

V období 1. světové války došlo k jevu, který neměl v okolních vsích obdoby: ačkoliv byl učitel František Hlavatý již 6. září 1914 mobilizován, vyučování narušeno nebylo: obec, aby zabránila spojení obou tříd, vydržovala vlastním nákladem učitele Václava Zahálku a platila mu 50 K měsíčně. Ve druhé polovině války však byly obecní fondy vyčerpány, takže ke spojení dvou tříd přece jenom v červnu 1917 došlo, navíc ke konci války došlo k úplnému přerušení výuky, jež byla řádně obnovena až s novým čs. státem.

11. října 1919 navštívil Plačice prezident T. G. Masaryk, školní děti se účastnily jeho uvítání. Po první světové válce byl ve škole stále ještě vysoký počet žáků (132 ve školním roce 1919/1920), kolem poloviny 20. let však došlo k poklesu tohoto počtu, i tak měla škola vždy přes 50 žáků, takže k redukci tříd až do konce 2. světové války nedošlo. V roce 1940 došlo v souvislosti se zřízením újezdní měšťanské školy v Kuklenách ke změně dvojtřídní školy s 8 postupnými ročníky ve dvojtřídní školu s 5 postupnými ročníky. Tento stav se však udržel jen rok: ve školním roce 1941/1942 byly označeny měšťanské školy jako výběrové, přijímaly jen 30 % žáků vycházejících z 5. postupného ročníku, takže se 6.-8. postupný ročník do Plačic opět vrátil.

Po válce – díky odlivu obyvatelstva do po Němcích vysídlených Sudet – klesl radikálně počet školou povinných dětí. Škola byla proto ve školním roce 1946/1947 redukována na jednotřídní, ale o dva roky později zde byly opět dvě třídy s pěti postupnými ročníky. K přechodnému spojení obou tříd došlo sice ještě v roce 1949, ale až na tuto epizodu zůstala škola téměř až do svého uzavření školou dvojtřídní. Škola v Plačicích disponovala do roku 1945 dvěma nadacemi, zřízenými na konci 1. světové války, z jejichž úroků byly chudé děti každoročně obdarovávány šatstvem a obuví. Od roku 1948 nesla škola název „Národní škola“, název byl změněn v roce 1961 na „ZDŠ s 1.-5. postupným ročníkem v Plačicích“. Od roku 1952 byl ředitelem Eduard Seibert, vynikající šachista a nadšený propagátor turistiky, pod jehož vedením se děti z Plačic začaly tomuto sportu věnovat. E. Seibert začal také organizovat horské školy v Deštné v Orlických horách, díky čemuž se mezi žáky zpopularizovalo lyžování.

Počet žáků však neustále klesal, k jeho zvýšení nepomohla ani výstavba rodinných domků v Plačicích, takže osud školy v Plačicích byl pomalu jasný všem. Roku 1971 byl ještě vybaven a zařízen zdejší dětský útulek a v roce 1972 byl 5. postupný ročník převeden na úplnou Základní devítiletou školu do Kuklen. Ve školním roce 1975/1976 se ve škole učila již jenom jedna třída, v následujícím školním roce se zde neučilo. Žáci přešli na úplnou ZDŠ do Kuklen, ředitel školy Eduard Seibert odešel do důchodu a zde setrvávající mateřské škole do roku 1985 ředitelovala Božena Rambousková, za níž byla v roce 1982 dokončena rekonstrukce budovy. Od té doby zde sídlí jen dvoutřídní mateřská škola, která byla usnesením městského zastupitelstva z 29. října 2002 sloučena se ZŠ Kukleny (viz https://zskukleny.cz).