Salaš - kaple sv.Jana Nepomuckého, hřbitov a Pomník padlým

Vypíná se v nadmořské výšce 278 m ze svahu lučiny nad obecním úřadem, od něhož je po cestě vzdálena 150 metrů. Orientovaná kaple byla na půdorysu obdélníka vystavěna za první republiky v roce 1933. K obci se obrací vysokým štítem se vstupním schodištěm chráněném před špatným počasím střechou v podobě oblouku. Nad vchodem je stěna průčelí po stranách členěna dvěma kulatými okny a úplně nahoře ukončena stříškou chránící sochu Krista na kříži. Kapli kryje sedlová střecha. Nad vstupním štítem yvstupuje věžička s otevřeným zvonovým patrem, směrem k obci umístěným ciferníkem hodin, která je završena jehlancovitou plechovou střechou. Vchod byl za mé návštěvy otevřený a přes mříž si bylo možno prohlédnout interiér, nad jehož oltářem je umístěna socha sv.Jana Nepomuckého.

 

Nad kaplí se nachází hřbitov. V něm jsou pohřbena i těla nešťastných obětí „Salašské tragédie“, ke které došlo pouhých 24 hodin před osvobozením obce rumunskými vojáky, nuceným předvojem Rudé armády.

 

 

29.dubna 1945 do obce přišlo čtyřicet ozbrojených a různě oděných mužů vydávajících se za partyzány. Někteří hovořili rusky a vyzvali salašské občany, aby s nimi odešli do lokality Vápenice (asi 1.5 km ve žlebu severně od obce), kde jim budou vydány zbraně. Protože v té době partyzáni skupiny Olga v oblasti opravdu působili a měli základnu na Tománkově hájovně, dvacet salašských mužů těmto domnělým partyzánům uvěřilo a vydalo se s nimi. (Ve skutečnosti byli příchozí příslušníky protipartyzánského Komanda 43 složeného z Němců a Vlasovců.)

Po příchodu na Vápenici dostali Salašané příkaz usednout do kruhu a velitel neznámé jednotky jim začal předvádět manipulaci se zbraní. Na jeho pokyn pak členové komanda zahajíli na sedící muže palbu. O útěk se pokusili jen dva Salašané, ten první byl hned zastřelen. Zato Františku Mlýnkovi, prchajícímu do prudkého lesního svahu, se kulky jako zázrakem vyhnuly a on jako jediný masakr přežil. Chvilku poté, co fašisté ukončili střelbu, na místo dojela na kole jedna salašská žena. Suroví vrazi ji shodili z kola na zem, brutálně ubodali a zohavené tělo hodili do potoka. Tím se navýšil počet salašských obětí na číslovku 20!

Skuteční partyzáni, kteří se právě nacházeli nedaleko odtud sice střelbu zaslechli a poté na fašisty zaútočili... jenže to, co se předtím stalo, už nešlo odestát.

 

Po válce byl mužským obětem masakru na Vápenici zbudován Památník a u potoka zřízen pomníček i zavražděné ženě.

 

 Níže u cesty vedoucí loukou v Salaši ke kapli sv.Jana Nepomuckého je umístěn Pomník obětem 1. a 2.světové války. Sestává z obdélné mramorové desky se jmény padlých, doplněné po stranách reliéfem květů a truchlící ženy se šátkem na hlavě. K pomníku z cesty odbočuje vydlážděný chodník lemovaný záhony květin.