Rybníčky Dudák a Kratochvílka ve Lhotě pod Libčany

Lhota pod Libčany patřila již od nepaměti mezi místa, kde se velmi projevoval velký nedostatek vody, což bylo řešeno množstvím různých nebeských rybníčků, jež byly většinou soukromým majetkem. První z nich se zde objevily již v průběhu 17. století, ale můžeme uvažovat o tom, že byly ještě staršího původu. V 18. století jich bylo po vsi rovných 8, což nám dokazuje mapa I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).

Později se jejich počet ještě navýšil, což vidíme v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Antona Czernyho a geometra 4. třídy Karla Hartla (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR242018400), v níž se dokonce dopočítáme čísla 23, z nichž se většina nacházela na obecních pozemcích a rovněž obci náležela. Někteří z hospodářů je používali nejen k závlahám a napájení dobytka, nýbrž i k vlastní spotřebě, což se projevilo již v roce 1832, kdy zde onemocněla řada lidí na choleru, a tak byla roku 1840 opravena a opětovně vybudována obecní studně u Božích muk, která byla v roce 1827 zřízena jako dřevěná a roku 1853 nahrazena kamenným křížem.

Tehdy však byly návesní rybníčky zahrnuty mezi močály, kterých bylo na území obce celkem 1 jitro a 1 300 čtverečných sáhů a k nim nutno ještě připočítat 328 čtverečných sáhů písníků. O 5 let později bylo v katastru obce zaznamenáno 1 ha, 4 ary a 30 m2 jezer bez rákosu, v jejichž ploše byly zahrnuty i návesní rybníčky. Jejich počet se prakticky nezměnil až do období před 1. světovou válkou. Tento stav je zakreslen v reambulaci stabilního katastru z roku 1875 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3623_2).

Samy rybníčky se po vzniku SDH v roce 1884 staly rovněž nádržemi s vodou pro hašení, přičemž nové stříkačky byly pořízeny v letech 1875 a 1884. 20. února 1876 došlo kvůli prudké oblevě k zatopení návsi, a tak musely být některé ze zdejších rybníčků následně opraveny. K další úpravě došlo v letech 1878-1879, kdy byly obě cesty obcí upraveny na silnici. Roku 1899 byla zasypána výše jmenovaná obecní studně. Po elektrifikaci obce v roce 1911 byly na elektrických sloupech dokonce zřízeny zásuvky, do nichž mohly být zapojeny elektrické motory stříkaček, aby se voda z rybníčků lépe a snadněji čerpala, pokud by došlo k požáru.

Později se však obec rozhodla na tom, že vlhká a blátivá náves bude upravena do mnohem lepší podoby (poprvé byla upravena spolu se silnicí roku 1892), a tak se začaly rybníčky rušit. Jejich zavážení probíhalo v období světové hospodářské krize a krátce po ní, zejména v letech 1933-1936, přičemž některé rybníčky byly přebudovány v kamenem vyzděné požární nádrže (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1937.PREL01.08605), které obdržely své názvy po svých vlastnících či podle toho, u které nemovitosti byly zřízeny.

Jednalo se o Kratochvílku u čp. 55, Dudák (U Dudků), Pelikánku a Šrajerku, která z nich byla největší a zavezena byla někdy v letech 1965-1967, neboť ve vojenské topografické mapě v měřítku 1 : 10 000 z roku 1965 od J. Dlouhého byla ještě zanesena a v katastrální mapě z roku 1967 již po ní není památky. V té době totiž fungovalo nové koupaliště, jež bylo zařazeno rovněž mezi požární nádrže. V době sucha však v rybníčcích mnohdy voda chyběla, a tak se musela stejně používat voda ze studní. Příkladem budiž zápis obecního kronikáře za rok 1953, v němž stojí toto: "Vodní nádrže, které v době letn. sucha zcela vyschly, byly na závadu hygieně (zápach z bahna). Hasičský sbor v případě požáru by byl zcela bez vody." V roce 1958 byl v rámci akce Z upraven rybníček Dudák. Na druhou vodní plochu došlo až v následujícím desetiletí, aby byly později na obou konány jen udržovací práce. V letech 1964-1965 byl naopak přebudován rybníček před Pelikánovými, z něhož se stala též požární nádrž.

Do dnešní doby se z těchto nádrží dochovaly v původním stavu pouze Kratochvílka o ploše 403 m2 a Dudák o výměře 843 m2, jež jsou majetkem obce a různými úpravami od 90. let 20. století vhodně doplňují parkovou úpravu obce. Kratochvílka je navíc již několik let ozdobena dřevořezbou vodníka. Zbylé dvě před Pelikánovými a u bývalé družstevní sušárny se již od původního stavu radikálně liší.