Ruiny loveckého zámečku Hochbergů na úpatí Waligóry

Původně se na jihovýchodním úbočí hory Waligóra (něm. Heidelberge) nacházel pouze les, což lze vidět již v dochovaných mapách z 18. století. Vzhledem k tomu, že do těchto míst zavítávala vrchnost dost často na různé lovecké hrátky a vedle toho si užívala i jinak, zaujalo ji právě toto místo tím, že byl odtud krásný výhled. Oficiálně se uvádí, že s plánem přišla Maria Teresa Oliwia Hochberg von Pless, známá též jako Daisy Hochberg von Pless, která se 8. prosince 1891 vdala za Hanse Heinricha XV. hraběte z Hochbergu, který vystřídal snad vše, od služby v císařské armádě přes lovecká dobrodružství až po práci na ministerstvu zahraničních věcí, po níž následovala delší diplomatická kariéra. Ve skutečnosti za ním stál právě její manžel, který měl tuto lokalitu oblíbenou již dávno před tímto sňatkem. Údajně měl těmito místy jezdit již jako dítě a i později, kdy se jako mladík snažil naučit vše, co bylo mladému šlechtici k jeho životu potřebné, aby později přebral rodové majetky po smrti svého otce Hanse Heinricha XI. hraběte z Hochbergu, k čemuž došlo v roce 1907.

K vybudování loveckého zámečku však došlo až teprve poté, kdy se Daisy, milující jinak pobyt na zámku Książ a na loveckém zámečku v Promnicích, rozhodla odloučit na nějakou dobu od svého muže, protože jejich společný život nebyl procházkou růžovým sadem, nýbrž pravým opakem, alespoň tak to viděla ona sama, jíž nebyl již samotný okázalý životní styl Hochbergů příliš po chuti. Inspirovala se stylem jiných loveckých zámečků v kraji, do jejichž stylu chtěla přinést prvky z rodné Velké Británie, kde také oslovila jednu z architektonických firem, aby zhotovila návrh domu. Samotné plány pak vypracoval architekt a stavitel Otto Christian Heinrich Bäppler z Frankfurtu nad Mohanem, jenž v souladu s návrhy investorky navrhl šindelem krytý hrázděný dům se složitými, vzájemně prostupujícími tvary, jehož stavbu řídil mistr zednický a tesař A. Grosser. Vedle něj vznikla ještě další budova, známá dnes jako ovčín, která se nacházela přibližně 100 m od zámečku (viz https://polska-org.pl/523730,Rybnica_Lesna,Palacyk_mysliwski_Hochbergow_dawny.html).

Prameny se však rozcházejí v tom, kdy byl tento objekt postaven, což je řešeno mnohdy tím, že se píše, že byl vybudován počátkem 20. století, a to ještě před 1. světovou válkou, případně se píše o období let 1900-1914 (viz https://www.youtube.com/watch?v=bI50Hhnmd0k). Jisté je pouze to, že již existoval v době rozvodu obou manželů, tj. 4. prosince 1922 a zmiňován je v několika turistických průvodcích z přelomu 10. a 20. let 20. století. V té době však již nejspíše nebyl pravidelně využíván, neboť kněžna pobývala v zahraničí a do zámku Książ se vrátila až v roce 1935, kdy však již nemohla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu zajíždět do tohoto loveckého zámečku a nakonec 29. června 1943 zemřela. Již tehdy měl být objekt využíván k různým účelům, přičemž naposledy ho obhospodařovali příslušníci SS, aby po přičlenění těchto území k Polsku, začal náležet polskému státu.

Stejně jako je přesně neznámé období vzniku těchto budov, tak neznáme ani čas, kdy se z nich staly pouze ruiny, které zde můžeme dnes vidět. Z lidových vyprávění víme pouze to, že oba existovaly ještě v období 2. světové války, kdy se zde cvičili esesmani. Podle jedněch pramenů zanikl zámeček s ovčínem koncem 2. světové války, když se těmito místy přehnala fronta. Další hovoří o tom, že byl zapálen a zničen až po jejím ukončení, aby nebyl vzhledem ke svému položení opěrným bodem werwolfů a jiných nekalých živlů, kteří ho měli používat jak k úkrytu, tak k umístění mrtvých schránek. A pak musíme zmínit i to, že někteří lidé tvrdí, že zanikl až později, kdy se o zámeček nikdo nezajímal a on podlehl skáze, že z něj zůstaly pouhé zbytky přízemních zdí. Vzhledem k tomu, jak tyto ruiny vypadají, tak se mi zdá pravděpodobná verze, že byl zničen při dobývání těchto míst Rudou armádou nebo krátce potom, kdy se zde začala zabydlovat polská státní moc a zdejší německé obyvatelstvo se tomu vzpouzelo a i přes odsun se sem vracelo, aby se dostalo ke svému původnímu majetku. A těch vyprávěnek jsou kolikrát hory, protože kde nejsou relevantní informace, tak vzniknou různé legendy, které se posléze vryjí do paměti jako kdyby byly skutečností!

V poslední době jsem však objevil i jinou, mnohem zajímavější zmínku, kde se hovoří o tom, že plány tohoto objektu vznikly v roce 1916, práce byly zahájeny roku 1921, ale tento letní knížecí byt neměl být úplně dokončen a nakonec dokonce v letech 1923-1924 rozebrán (viz https://www.ridiger.pl/dom-letni-ksieznej-von-pless-na-waligorze-heidelberge/), takže tu opět máme záhadu, kterou sotva vzhledem k nedostatku archiválií dostatečně vyřešíme, avšak text Tomasze Jurka o rozebrání obou objektů v polovině 20. let 20. století vypadá dost pravděpodobně a vzhledem k tomu, že pak nastala hospodářská krize a další následné věci, tak se již nedokončilo úplné rozebrání dvojice těchto budov a to, co tehdy zbylo, je možno shlédnout ve stejném stavu ještě dnes (viz https://sciezkawbok.wordpress.com/2015/08/26/na-zboczu-waligory/), přičemž část staviva mohla být využita i na nedaleké Ondřejské boudě (pojmenována po 29. prosince 1942 zemřelém valbřišském drogistovi a předsedovi tamního spolku "Gebirgsverein Waldenburg" Andreasi Bockovi; něm. Andreas-Baude, pol. Schronisko PTTK "Andrzejówka"), otevřené 21. října 1933 (viz https://old.cotg.pttk.pl/encyklopedia_tresc.php?id=47&szukaj=).