TURISTIKU PODPORUJÍ
61 482 turistů a cestovatelů
110 628 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
1 369 544,- odměny za články

Město Blansko nabízí kvalitní turistickou infrastrukturu, bohatý kulturní život i množství sportovních zařízení. Je ideálním výchozím bodem pro výlety do Moravského krasu.  V této významné krasové oblasti už bylo objeveno přes 1 000 jeskyní. Jen několik jich je zpřístupněno veřejnosti a navštívit tak můžete  Punkevní jeskyně s propastí Macocha (hloubka 138 metrů), Kateřinská jeskyně a mnoho dalších přírodních památek. 

Turistika Blansko  Doporučujeme
Tipy na výlety Blansko Chaty a chalupy Blansko
Turistické cíle Ubytování Jižní Morava
Pěší trasy / Cyklo trasy Okružní trasa Moravský kras
Jižní Morava
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Jižní Morava
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Vesnice
Městečko
Město
Osada
Samota
Městská část
Hlavní město
Přístav
Místní část
Náměstí
Ulice
Městys
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Hrad
Zámek
Zřícenina
Trosky
Kaple
Klášter
Pomník
Kříž
Chata
Muzeum
Bouda
Kostel
Památník
Měšťanský dům
Salaš, koliba
Letohrad
Farma
Hřebčín
Zámeček
Tvrz
Skanzen
Hradiště
Rotunda
Statek
Dům, budova
Chrám
Hřbitov
Hradby
Lapidárium
Kašna
Socha
Boží muka
Hrádek
Panský dvůr
Rychta
Pevnost, opevnění
Radnice
Drobné památky
Mešita
Synagoga
Příroda vybrat: vše / nic
Hora
Kopec
Štít
Vrchol
Jezero
Potok
Pleso
Rybník
Vodopád
Propast
Minerální pramen
Jeskyně
Krasový útvar
Údolí
Skalní útvar
Jezírko
Řeka
Říčka
Pohoří
Údolí, dolina
Kaňon
Sedlo
Travertíny
Planina
Hřeben
Louka
Pramen
Kámen
Zahrada
Rašeliniště
Slatě
Památný strom
Přírodní park
Ostrov
Sopka
Pobřeží
Poušť
Park
Rokle
Přírodní památka
Vodní nádrž
Studánka
Soutěska
Tůň
Pláž
Poloostrov
Bažina, mokřady
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Lázně
Rekreační oblast
Koňská stezka
Aquapark
Letovisko
Koupaliště
Ledovec
Ski areál
Golf
Půjčovna lodí
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Potápění
Zábava, atrakce
Půjčovna kol
Vinařský cíl
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Tipy a novinky vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Rudické propadání - malá "velká" jeskyňářská maturita, část první.

Turistické cíle Jeskyně

Fotografie (17)  • Foto: TomášNejedlý

     Přesně týden zpět od okamžiku, kdy začínám psát tento článek (neděle 1.8.2021 11h50) jsme se již s malou skupinou v počtu sedmi kusů (místní jeskyňář, já a dalších pěti lidí, mezi nimiž byl i jeden mladý zástupce „slabší poloviny lidstva“) vraceli proti podzemnímu proudu Jedovnického potoka, v hloubce odhadem necelých dvouset metrů pod povrchem, nahoru. Jestli jsme byli již za slavnou „Chodbou vzdechů“, příměji pojmenovanou „Kurva chodbou“ nebo jestli jsme již byli za soustavou lanových traverzů, těžko odhadovat.

 

      Začnu ovšem popořádku, jak jsem se k této nevšední prohlídce, ještě nevšednější jeskyně dostal. O možnosti vím už několik let, ale doba na její uskutečnění nějaký čas dozrávala. Asi se především jednalo o výmluvu, že spoje z Ostravy do Rudic, abych zde byl před devátou ráno, jsou více než komplikované. Spíš ty spoje byly jen ubohou výmluvou, že mám trochu obavy (možná trochu víc :-))) ) z náročnosti trasy. Nic podobného jsem do předešlé neděle nelezl, ale nakonec roky „hlodání“ této myšlenky v mé hlavě udělali své. Jak už to tak u mě bývá zvědavost nakonec přece jen vyhrála a já rozhodně nelituji. Problém nyní bude o zážitku napsat, protože ani má slova (nejsem žádný dobrý spisovatel :-))) ) ani fotky nebo videa nedokáží dostatečně popsat NEPOPSATELNOU atmosféru místa a samotného okamžiku. No, pokusím se….

 

      Situaci si na začátku zjednoduším tím, že se pokusím uvést pár citací ze zajímavých knížek, někdy jen tenkých sešitů, jindy poctivých mnohasetstránkových děl.

 

     Například v úvodu dech beroucí dobrodružné Pecoldovy knížky je napsáno toto:

 

    „V lidské mysli je podzemí spjato především se silami pekelnými, s hady, štíry a dračími slujemi. To všechno tam je! Ovšem pochopitelně v poněkud přeneseném slova smyslu, v názvech jeskynních útvarů, chodeb a sálů, kde v záři reflektorů prochází jedna turistická výprava za druhou po betonovém chodníku. Pak zhasne na okamžik světlo a snahu průvodce přiblížit návštěvníkům atmosféru neobjevené jeskyně zhatí řev vystrašeného dítěte.

Realita expedice do jeskyně nepřístupné veřejnosti je trochu odlišná. Každá jeskyně je jiná, každá je jinak zajímavá. Některé leží v dalekých exotických krajích, jiné jen nedaleko za humny. Jsou jeskyně, které se zapsaly do historie lidstva unikátními archeologickými nálezy nebo skvělými prehistorickými malbami, a jsou jeskyně, které slouží jako vodní zdroje pro celá rozsáhlá území. Speleologie se dotýká množství vědních oborů, vyžaduje fyzickou zdatnost, speciální výbavu, ale přináší taky tu úžasnou sílu prožitku, který žene už po staletí všechny badatele. Někdo objeví novou zemi, někdo novou jeskyni a někdo třeba hranice svých vlastních schopností.

O to všem jsou Cesty do podzemí.

    Příjemnou četbu Vám přeje Lumír Pecold“ [5]

 

     To se autorovi knížky bez nadsázky podařilo a kdo měl to štěstí si sám nějakou nevšední jeskyni prolézt, tak má zážitek z četby ještě silnější. Kdo ne, tak mu doporučuji exkurzi do Rudického propadání. Jak se píše na stránkách speleologické skupiny ZO-ČSS 6-04: „…je velká šance stát se totálně vlhkým ...“ a to jak při neúspěšném pokusu především na lanových treverzech nebo při větší „nešikovnosti“ a únavě i jinde v podzemním řečišti Jedovnického potoka. A pokud ne z tohoto důvodu, tak se dá čekat, že i v klasické jeskynní teplotě kolem 8 stupňů se pořádně zapotíte. Jde se poměrně svižně a na nejrůznějších místech si člověk vcelku „mákne“. Kde nejsou takové obavy a stres aby dotyčný neudělal chybu – na dlouhých žebřících nebo traverzech, tak tam se pokouší při postupu trochu odpočívat, ale dlouho mu to není platné – za chvíli přijdou další „rozehřívačky. :-))))

 

     Krásný citát, který se mi velice líbí je uveden v sešitu vydaném „sousední“ speleologickou skupinou ZO-ČSS 6-01 Býčí skála. Jeskyni Býčí skála jsem měl to štěstí také před nějakou dobou, v době otevřených dveří navštívit a zážitek to byl velice silný. Zajímavostí je, že společný systém Rudické propadání a Býčí skála je po „Amatérce“ druhým nejdelším jeskynním systémem u nás.

 

     Ve výtisku „Býčí skála – Jeskyně a člověk – příroda a kultura“ je nádherný citát:

 

      „Speleologie je duševní choroba, která se nedá léčit. Pokud je člověk opravdu speleologem, je toto postižení trvalé. Údělem speleologa je v jeskyni dřít. Za veškerý pokrok na světě může 0,1 % lidí. Speleolog s velkým S patří mezi ně.“ Jiří Svozil, předseda ZO ČSS 6-01 Býčí skála [4, str. 63]

 

     Nebo další kniha „Podzemní Everesty – Petr Hipman“ se o „vzniku“ jeskyňáře píše například toto:

 

    „Od narození až do smrti se v labyrintech lidské mysli křižují klikaté cesty poznávání nepoznaného. Jednou, již velmi dávno, přistoupil člověk ke skále a uviděl chodbu ztrácející se ve tmě. Mocný proud touhy zaburácel řečištěm jeho duše a člověk tažený nesmírnou silou (touha znát a vidět je někdy silnější nežli touha vlastnit) vykročil chodbou. V tu chvíli se zrodil jeskyňář.

    Nepoznané má rozměr nekonečna. Jeskyňaření je proto nevyčerpatelným pramenem hledání. Jeskyňáři budou stále znova a znova pátrat v útrobách skalních masívů a kousek po kousku skládat střípky poznání z míst, kam se – tak jako na nebetyčné vrcholy himalájských osmitisícovek – většina z nás nikdy v životě nedostane.“ [6]

 

     Pod toto se mohu s naprosto klidným svědomím podepsat. Musím také varovat, že se dotyčnému, jeskyněmi „nezasaženému“ může stát, že jej „zasáhnou“. Pak již ovšem není cesty zpět! Pokud jej neodradí ani všemožné nástrahy, má to „sečtené“. :-) Pocity, kdy sám prochází hodiny a hodiny lesem, kdy jen podle nějaké poznámky ve staré knize nebo v nejlepším případě mapě s přibližným určením místa prochází nepřístupné svahy a najednou se mu před očima v mlze, v okamžiku kdy už vše vzdává, v místě kde by nic takového vůbec nečekal, „otevře vstup do země“, je nepopsatelný. Právě v okamžiku, kdy už vlastně „vše balí“ a smutně si přiznává, že “Dneska ne… Možná nikdy…“. V okamžiku, kdy už je nejvyšší čas se vracet, aby člověk dojel včas domů… Žasne a nevěří svým očím. Někdy mezi skalami, v tomto případě třeba vůbec ne. Vstup se otevírá v zemi naprosto běžného lesa – vůbec nic nenaznačuje, že by zde nějaká jeskyně měla být. Začíná mrholit, ale v atmosféře „VELKÉHO OBJEVITELE“ si toho ani nevšimne. A přestože to není zdaleka první jeskyně kterou našel, duch místa a okamžiku jej zcela pohlcuje. Otvor v zemi ani ne malý ani ne velký volá další, napoprvé snad nepatrnou, ale v dalších okamžicích již neodolatelnou výzvou: „Jak to asi vypadá vevnitř?“ Toto je další silný háček na „rodícího se“ jeskyňáře. Chvíli přemýšlí, odolává, uvědomuje si všechny nástrahy i to, že již vlastně měl být několik hodin na cestě zpět a ne tady „meditovat“! Možná odolá, možná také ne… Ale i pokud pro tento okamžik odolá, tak je již v hloubi jeho mysli uloženo něco, co jej s největší pravděpodobností někdy „dostihne“. :-))) Právě v tomto nevšedním, tajuplném okamžiku se zrodil další jeskyňář, i když to zatím ještě neví. Přijdou další „objevná“ místa v naší úchvatné krajině, ale ty již budou jen formovat jeho směr. Až nadejde ten okamžik „křestu ohněm“. Najde odvahu do temné díry, kam mnohdy nevidí ani na dno vstoupit. Pootevře vrátka, oddělá traverzu a vstoupí. Ač to není úplně košér ani z hlediska právního, ani z bezpečnostního, síle zvědavosti jde jen málokdy odolat. Nebo je možné využít oficiálně příležitosti jako je tato. I když osobně si myslím, že zdaleka není Rudické propadání vhodné jako ta úplně první „nepřístupná“ jeskyně. Pár desítek kilometrů západně bych nejdříve doporučil spíš jeskyni „Královu“ nedaleko Tišnova na vrcholu „Květnice“.

 

     Ve speleokurzu tahat kýble nebo žebříky nebudete, ale určitě uvidíte, že pro poznání tajemných míst budete muset být ochotni nemálo ze svého pohodlí obětovat „pro poznání“. Taktéž budete muset, často již na začátku trochu (a nebo i více) bojovat se svým vlastním strachem. Leze se bez jakéhokoliv jištění a hloubky v některých místech jsou značné. Pokud by někdo měl obavy je vhodné to říct již v budově jeskyňářské základny nedaleko větrného mlýnu. Na zpáteční cestě po několikahodinovém velmi silném zážitku v podzemí jsem se na tuto problematiku zeptal.

 

    „Jestli někdy nechtěl být někdo při sestupu jištěn?“

 

    Odpověď byla: „Ano a tak, jsem ho (ji) jistil...“

 

    Mezi řádky jsem ovšem pochopil, že to asi bylo jen velice výjimečné.

 

     Nejprve bylo nutné se do malé skupiny jedinců dobrodružné povahy, jimž s největší pravděpodobností „obyčejné“ výlety nebo prohlídky veřejnosti přístupných jeskyní již neposkytovaly ten ryzí zážitek (který není zadarmo) a hledají něco zvláštního, co by jich bylo hodno. Bylo třeba napsat jeskyňářům mail a zjistit podrobnější informace o exkurzi. Protože skupiny jsou malé a zájem patrně relativně velký je třeba si domluvit volný termín. Protože jsem chtěl jít do míst, která jsem neznal, tak jsem se snažil zjistit i podrobnější informace, možné nástrahy, které na účastníka čekají. Odpověď zněla:

 

     „Jedná se o takovou vysokohorskou turistiku pod zemí...“

 

      „Člověk nesmí trpět strachem z výšky, hloubky nebo úzkých prostorů“ … toto bych přeložil spíš ve smyslu, že asi každý nějakou míru strachu (pocitu rizika) mít může (naopak by bylo asi velmi nebezpečné kdyby žádné obavy neměl), ale nesmí jej ochromit.

 

     „K sestupu se používá 13 žebříků, z nichž ten nejdelší – poslední měří 17 metrů, celková délka asi 110 metrů.“

 

      Úzkým místem je plazivka „Chodba vzdechů“, jinak řečená „Kurva chodba“ o délce přibližně 60 metrů.

 

     Určitě je dobré na stránkách uváděnou podmínku „DOBRÉ FYZICKÉ KONDICE.“ třikrát zarámovat. Četl jsem krásné články, kde je uvedeno něco v tomto smyslu:

 

     „Průstup Rudickým propadáním byl snažší než jsem čekal – když toto řeknu já jako absolutní sportovní antitalent, neočekávám, že by někdo na tradiční „zážitkové“ trase mohl mít problém“ [9, v závěru článku].

 

     No…, na druhou stranu bych určitá rizika na lehkou váhu nebral. Ano, když jsem to zvládl já i mnoho dalších, tak mohu také tvrdit, že je to pohoda, ale pokud zde někdo leze poprvé, tak může mít pocity klidně smíšené a „míra odhodlání“ se může zmenšovat. :-) Takže v tomto s autorem stránek na internetu zcela úplně nesouhlasím, i když jeho články jsou velice poutavé a již před mnoha lety i pro mě velice zajímavé a čtivé. Záleží s jakou skupinou dotyčný jde, kolik má příležitostí na odpočinek a také jak „čerstvý“ k jeskyni přichází. To v mém případě nebylo zcela optimální – z domu jsem v Ostravě vycházel po jedné v noci a kostrbatými vlakovými spoji a nakonec i autobusem a po několika kilometrech pochodu ze Křtin do Rudic, jsem určitě nebyl tak odpočatý jako jiní. Na druhou stranu, podařilo se mi s energii šetřit jak se dalo a tak jsem u větrného mlýnu v Rudicích nebyl až tak moc unavený jak bych mohl. Situace mohla být mnohem mnohem horší! Asi zvědavost, odhodlání a touha po poznání neznámého udělala své, což se projevilo po úspěšném sestupu i výstupu a po několika hodinách v jeskyni. Byl jsem potom rád, je jsem si sedl vedle skály u stromu a pro ten okamžik již nic nemusel a ostatní také moc nespěchali… :-)

 

    Byl jsem unavený, úplně vyšťavený, ale také úplně šťastný – splnil se mi dlouho plánovaný sen.

 

    K tomu všemu ovšem postupně. Určitě bych doplnil, že sestup, prolezení jeskyní ani výstup nahoru nemusí být úplně pro každého – uznávám, že asi patřím spíš k opatrnějším lidem, než těm kteří touží po adrenalinu. Sám bych se jej klidně i vzdal – adrenalin beru jen jako skvělou vymoženost mnoha živočichů včetně člověka, aby unikl z nebezpečí a PO KRÁTKOU DOBU BYL SCHOPEN VYDAT MAXIMÁLNÍ VÝKON PO VŠECH STRANÁCH – JAK FYZICKÉ, TAK HLAVNĚ PSYCHICKÉ.

 

    Myslím, že jakákoliv forma vytrvalostního sportu, běh, dálková turistika, horolezectví budou jako trénink jen k dobru. Podle mě třeba nebyl nejobtížnější ten nejdelší, poslední žebřík, ale ten nad ním, který je mírně převislý a dává zabrat hlavně rukám. Doporučuji i vycházení velmi strmých a dlouhých svahů – posilování nohou. Co by si v mém případě zasloužilo nejvíce pozornosti je posilování rukou, proto také uvádím jako optimální způsob cvičení všeho, horolezectví. Zkušenosti z něj ovšem nejsou v jeskyni až tak bezpodmínečně nutné – lahůdkou jsou lanové traverzy, jeden kratší lanový žebřík, který pomůže k nástupu na jednu část lanových traverzů a je skutečnou třešničkou na dortu ohledně koordinace všech možných a hlavně „nemožných“ pohybů žebříku i lana. Pro mě, jako menšího člověka je sranda i přiblížení se do míst, kde je horní lano už výš než dosáhnu. :-) Zde jsou upevněna dvě svislá lana jichž je možno se chytnout v obtížnější části a později zase pokračovat s horním lanem dále. Někde se musí člověk na lanech otáčet, přeručkovávat a překračovat. Vše se mi dařilo nezvykle mnohem lépe než jsem čekal a byla to skutečná zábava.

 

     Vrátím se k úplnému začátku. První volný termín byl až v neděli 25.7.2021, tak jsem se hned přihlásil a poslal i vyplněnou závaznou objednávku do které je třeba doplnit telefonní číslo (pár dní před terminem se vše ještě telefonicky potvrdí nebo upřesní) a jména účastníků ve skupině. Já jsem šel sám, tak jsem uvedl jen sebe. Říkal jsem si, že těch pár dní vydržím a navíc i pátek z hlediska spojů z Ostravy někam k Rudicím bude lepší. Pak jsem si uvědomil, že se nejedná o 25.6.2021, ale až o měsíc a cosi později, tedy 25.7.2021. Tím nastaly „muka čekání“, jak by situaci ohodnotili Šimek a Grossmann v povídce o nevídaných didaktických schopnostech Janeby, když učil ostatní jako rozený pedagog kouřit. Volný čas jsem trávil zkoumáním nejrůznějších videonahrávek a článků abych zjistil nástrahy, které mě mohou potkat. Obával jsem se přešlapování a nástupů na žebříky, ale hlavně toho největšího posledního, jež překonával děsivou asi dvacetimetrovou propast Hugonova dómu. Také jsem se obával lanových traverzů, po kterých jsem nikdy v životě nešel. Myslel jsem si, že plazivka již bude oproti tomu místem k odpočinku. „Pár“ úzkých chodeb jsem už prolezl a pokud jde o horizontální chodbu a ne komín nebo puklinu na lezení rozporem a na fotkách vypadala plazivka relativně prostorná, tak by nemusel být problém. Na jejím konci jsem už byl vcelku rád, že se mohu narovnat.

 

     Upřimně řečeno před „akcí“ asi nedoporučuji příliš moc sledovat videa, akorát v člověku zvýší nejistotu, což je špatně. „Muka čekání“ zvyšovaly nervozitu, což poznali i kolegové v práci a tak jsem po více než měsíci vymýšlení nejrůznějších spojů z Ostravy, kde byla ve hře i varianta „horní cestou“ přes Českou Třebovou a dolů na Blansko, byl rád, že již ten kýžený den nastal. To jsem změnil na asi rozumnější cestu přes Vyškov, ale ani to nebylo bez problémů. Měj jsem několik záložních spojů. Za asi dvě stovky jsem si objednal spoj z Ostravy UANu do Brna, kde jsem měl dorazit kolem půl šesté ráno. Nevím jestli jsem byl nervóznější z šílených spojů nebo sestupu do jeskyně jako takové. Zkrátka a jednoduše, stačilo by jedno výraznější zpoždění, ujetí jediného spoje a šance abych se dostal na místo včas by se výrazně zmenšily, ve své podstatě bych mohl udělat s celým výletem a poznáním jedné z nejúchvatnějších jeskyní Moravského krasu jeden velký „škrt“ :-(((

 

     Z domu jsem se musel nočním ostravským spojem dostat na železniční nádraží ve Svinově, kde jsem již měl zaplacený vlak číslo RJ1020 odjíždějící z Ostravy ve 2:24. Další spoj mohl být i o asi hodinu později, ale protože oba jely ze Slovenska, tak jsem vzhledem k covidovému „šílenství“ na slovenských hranicích čekal nemalé zpoždění. Proto jsem zvolil dřívější spoj abych měl v Olomouci dostatečnou rezervu – více než hodinu. Do Svinova přijel zhruba s 10 minutovým zpožděním což bylo super. V Olomouci jsem měl tedy dostatek času.

 

     Z Olomouce vyjížděl spoj Os3201, který se měl v Přerově změnit na Os4033, ale prý bych neměl přestupovat. Raději jsem se zeptal průvodčího a ten mi oznámil, že přestupovat budu. Z Olomouce vyjížděl se zpožděním (možná čekal na druhý expres jedoucí ze Slovenska jako EN442), správně měl odjet ve 4:55, ale ve skutečnosti to bylo o minimálně sedm minut později. A když už se milostivě rozjel, tak se coural, tak jak už jsem to dlouho nezažil. Hrál si s mými nervy. Jak to zatím všechno šlo, tak se nyní mohl tenhle loudala postarat o brzký konec veškerého snažení. V Přerově jsem nasadil „běžeckou“ - spoj na Nezamyslice jsem musel „za každou cenu“ chytnout. Naštěstí nádražní rozhlas tento vlak již hlásil, tak jsem nemusel přemýšlet na které nástupiště běžet. Dobíhám a vlak ještě čeká – zpoždění má díky „nám“ již teď asi pět minut. Vevnitř již je průvodčí a tak si ještě ověřuji, zda jsem dobře nastoupil a mohu se tedy již v klidu vydýchat. Tento vlak již letí jakoby střela. Zpoždění dokonce srazil a tak jsem již v Nezamyslicích mohl v klidu počkat na poslední vlakový spoj do Vyškova.

 

      Další zpestření bylo zde. Čekal jsem, že autobusové stanoviště bude vedle toho vlakového. Ano bylo, ale dálkové spoje do Křtin nějak nenacházím. Ptám se jednoho kolemjdoucího, kde je autobusové stanoviště na Křtiny. Říká, že tady před nádražím. To ovšem ve skutečnosti vůbec není pravda. Vzpomínám, že na nádraží čekal ještě nějaký mladík, tak se vracím zpět do budovy a ptám se ho. On mi velmi ochotně radí, dokonce vyjde ven a ukáže mi správnou cestu. Ptám se ještě, jak daleko to je a on říká, že je to jen kousek za zatáčkou. A skutečně netrvá ani pět minut a již vidím velké autobusové stanoviště a jeden BUS na němž svítí i číslo. Mám čas minimálně deset až patnáct minut k odjezdu a tak hledám to správné nástupiště. Na směr Křtiny je s číslem devět. V tomto okamžiku mohu na chvíli „relaxovat“, je to poslední spoj a pokud skutečně pojede, tak budu mít již prakticky vyhráno. Jediný autobus s číslem odjíždí někam pryč, ale na žádném nástupišti nezastavuje, mám ještě čas a tak jsem v klidu. Po chvíli se zase vrátí a přijíždí na „mé“ nástupiště. Kdybych měl fousy, tak bych se pod nimi již trochu pousmíval. :-) Na autobuse svítí směr Adamov a já vím, že je to ten správný směr. Projíždíme krásnými místy, po chvíli i velice zvlněnou krajinou s kopečky mezi nimiž se do reliéfu hluboce zařezává cesta. Patrně je to v místech nedaleko vršku se zámkem Račice, napravo by měla následovat Hrubá skála a nalevo Račické polesí. Zde si myslím, že je ta hluboce zařezaná krajina s kopečky a někde i skalními výchozy – pastva pro mé oči. Pokračuji kolem přírodního parku Říčky do Bukovinky, Bukoviny, až jsem nakonec ve Křtinách před poutním kostelem. Od něj bych se mohl dostat po asfaltce oklikou do Rudic. Ptám se ještě lidí, jestli tím směrem skutečně dojdu do Rudic. Jejich odpovědí si ale nejsem nějak moc jistý. Zatím vše vychází. Je něco po čtvrt na osm hodin ráno. Před mlýnem v Rudicích musím být do devíti hodin.

 

     Cítím se jako bych už byl v cíli, co by se ještě mohlo stát? Dyť už je to jenom kousek. To nejhorší mám za sebou – spoje z Ostravy. Vidím zelenou turistickou značku a vím, že ta mě dovede až do cíle. Na velké tabuli je mapa, jen si rychlým pohledem zkontroluji zda je zelená ta správná a vydávám se svižnou chůzí podle ni. Možná jsem zde neměl tak spěchat. Kolem kostela rychle vystoupám do lesa a pohodlnou cestou mířím dále. Za nějakou dobu se mi zdá, že již jdu poměrně dlouho a začíná se mě zmocňovat děsivá myšlenka – nejdu náhodou opačným směrem? Nikde nikdo. Nikde není průhled kterým bych viděl větrný mlýn, orientační bod Rudic. Potupně vytahuji GPSku, s tím, že si snad najde co nejdříve místo, kde je. Zdá se to nekonečné. Dívám se do vytištěných map. V tomto ohledu mi moc nepomáhají. Dívám se dokonce i do originální mapy 1:40 000 Okolí Brna východ – Moravský kras [2], ani ta není pro mě v tento okamžik rádcem. Začíná na mě doléhat beznaděj – jsem již tak blízko a promarním to tím, že jdu třeba špatným směrem. Slunce nesvítí, nemohu se ani zorientovat, kde je východ a západ. Tato informace by mi již stačila. Najednou jako by mě někdo z nebe přivolal „navigačního“ anděla. Vidím paní jak běží se psem, navzájem se zdravíme a zastavujeme. Ptám se jestli jdu dobře ve směru na Rudice a ona mi to potvrdí. Jsou to nejkrásnější slova, která slyším. Od Křtin jdu určitě minimálně půl hodiny až třičtvrtě a vracení se zpět a hledání té správné cesty by bylo to poslední po čem bych toužil. Jsme před jakousi oborou nebo lesní školkou. Ona zase na oplátku chce trochu vody, že prý ve studánce neteče. To kdyby jeden nejmenovaný (předposlední) ministr zdravotnictví viděl, tak by z toho neusnul… :-)))) To byla nepatrná cena za ty skvělá slova, že jdu správně. Vůbec mě ani nevadí, že začíná mrholit. Poradila mi i zkratku, o té jsem již z mapy věděl, ale i tak jsem rád, že to potvrdila. Dostávám se k rozcestníku ke studánce, ale pokračuji dále a na křižovatce lesních cest odbočuji doprava. Cesta nejprve klesá lesem, po chvíli se dostávám na pole a jen doufám, že to majiteli nebude vadit. Na protějším kopečku vidím chaloupky. Myslím si, že by to mohli být již Rudice, ale žádný větrný mlýn nevidím. Naopak před sebou mezi stromy vidím malou kapličku a po mé pravici informační tabuli. Respektive nejdříve vidím buď na stromě nebo kameni (už si to přesně nepamatuji) hornický symbol mlátku a želízka. To mě v ten okamžik překvapuje, ale později pochopím, že Rudice mají s hornictvím víc společného, než bych čekal. Dostávám se na asfaltku a po ní stoupám na kopeček.

 

    JSEM V RUDICÍCH. KONEČNĚ, SLÁVA! :-)

 

     Opět jsem ve hře. Hledám mlýn, který zatím nevidím, ale zato mám před sebou rozcestník se směrovkami a tam i šipka k větrnému mlýnu. Úsměv mi svítí na tváři. Prší. Ne, začíná pršet ještě více, ale to mi vůbec nevadí. Jsem již v cíli a dokonce mám čas. Z Ostravy mi to sem trvalo necelých osm hodin. Super. Před mlýnem je i malá geologická expozice a informační tabule. Vidím lidi v „jeskyňářském“, pozdravíme se. Míří někam jinam než k mlýnu. Pro ně jsem možná byl také nápadný – v maskáčích a na batohu přilba. Přilba s několika světly a to co asi neviděli, tak i s malou válcovitou kamerou, kterou také musím pochválit – v jeskyni odvedla nejlepší práci! Je ještě čas a tak si procházím kameny i infotabule. Vracím se k mlýnu a zatím nikde nikdo ani za mlýnem ani před. Jdu ke křižovatce. Najednou jde proti mně někdo v jeskyňářském a s „fusem“. :-) Zdravíme se a ptá se jestli jdu do jeskyně? Říkám, že ano. Další připomínkou je: „A to sám?“ Odpovídám, že prý zde má být speleokurz a tak jdeme jen kousek, pár metrů do delší budovy, asi jakési bývalé stodoly, která je nyní jeskyňářskou základnou. Vnitřek je velice skromný, ale co vlastně jeskyňář ke štěstí potřebuje? Moc asi ne, stačí ty skály a ďury v nich. Protože uskromnění a omezení svých požadavků jde s poznání jeskyní ruku v ruce. Co víc nakonec člověk potřebuje – aby byla střecha nad hlavou, voda a dokonce zde je bojler, takže i teplá voda. Nakonec většinou se zde člověk jen převleče a jde ven. Protože ví, že to nejkrásnější je právě tam a jen PŘÍRODA samotná to dokáže vykouzlit.

 

     K jeskyni jako takové se dostanu v dalším dílu, ale už teď vím, že jsem z poloviny vítězem. To z čeho jsem měl největší obavy mám již za sebou. Oblékám si cyklistické dlouhé kalhoty a na vrch jen triko s krátkými rukávy, protože čekám, že se „zapotím“ a za chvíli poznám, že se nemýlím. Dále na sebe soukám jeskyňářský ovaral a vysoké (rybářské) holínky. Bereme si pásky. Už jen jejich zapnutí vyžaduje trochu lezeckých zkušeností – možná i malý vtip od jeskyňářů samotných. :-) Pásek se zapíná jako sedák postroje. Nikdo se na to neptal a tak asi nebylo ani třeba probírat bezpečnost. Každý se musel podepsat do knihy, asi co kdyby. Rozhodně jsme čas neztráceli, proletěla se „vertikální“ mapa jeskyně, kterou už každý asi znal nazpamět. Na pásek jsem si připnul karabinu – mohl jsem na ni v některých okamžicích dát foťák nebo náhradní nouzovou malou svítilnu, i když jsem jich měl pro jistotu také několik. Jednu čelovku,která kdysik před x lety byla nejsilnější co se dala sehnat a nyní jsem další obměnil za dnešní světelný „hit“ a v jeskyni mi skutečné pomáhala osvětlit kde co. Pokud se s ní ale jde proti lidem, tak je třeba ji dávat na maximálně druhý nejslabší režim. Delší pobyt v jeskyni byl i testem její reálné výdrže – bez problému obstála. V overalu je jen jedna náprsní kapsa na suchý zip a zde dávám kapesník a vodotěsný foťák v „pukavcích“. Vše necháváme na základně, kolem mlýnu a přes pole míříme vstříc dobrodružství, v mém případě do míst,kde jsem ještě nikdy nebyl a kde se psala významná část jeskyňářské historie Moravského krasu. Nervozita, zvědavost i jakési úplné vnitřní uklidnění. Všechny obavy co jsem měl, jsou najednou jdou pryč a pomalu, ale jistě se psychicky připravuji na to co přijde. Jaké to asi bude? Jaká bude realita oproti stokrát dokola sledovaným videím a mapám?

 

      Svým způsobem jsem hrdý na to, že jdu se skupinou, kde nikdo nemá sedák a tedy, že sestup bude na plnou zodpovědnost každého a každý se bude muset soustředit na sebemenší krok. Inu, i zde je třeba používat klasické „tři body jistoty“. Všichni jsme nějak nezvykle klidní. Asi nejenom já, ale i ostatní se připravují a „přepínají“ do jiného „režimu vnímání“. Dobrodružství na jehož konci by bylo i více než dobré, kdybychom se všichni ve zdraví vrátili zpět na povrch. Jsem svým způsobem hrdý i na to, že alespoň na chvíli se mohu připojit a prožít to, co zažívají „skuteční“ jeskyňáři v poctivé jeskyni. Jsem rád, že mám tu čest se vypravit do míst, kam se každý jen tak hned nedostane. Jdeme přes pole jasným směrem k lesu, do míst, kde se má skrývat skalka se vstupem. Pokud bych toto místo měl hledat sám, tak by to určitě nějaký čas trvalo. Vcházíme do lesa po malé pěšince a po pravici spadá do údolí strmý svah. Vidím skalku. No, spíš je to velice poctivá skála. Puklinou ve skalní stěně sestupujeme mezi velkými balvany prudce klesající chodbou dolů. Mezi některými balvany se mi zdá jako bych snad viděl malé propástky. Nechtěl bych někam tam jen tak zahučel a tak se držím cesty kudy jdou i ostatní. Nakonec jsme před mohutnými vraty nad nimiž jsou tři velké vletové otvory pro netopýry. Když procházím kolem balvanů a velmi opatrně sestupuji níž – zem vcelku klouže a po prvním malém žebříčku se dostávám ke skupině před vrata, tak trochu přemýšlím, jestli jsem ve své „smělosti“ poněkud nepřepálil. Zvědavost je silnější a za chvíli se plně soustředím na to podstatné – na bezpečný sestup po žebřících, kterých ještě bude spousta. První nás čeká okamžitě za vstupními vraty. To si již ale nechám do příštího dílu.

 

 

 

 

 

 

 

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE:

 

[1] JESKYNĚ – CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ČR – 14 SVAZEK, AOPK ČR, vydání první, rok 2009, Jaroslav Hromas a kol.

 

[2] Okolí Brna východ Moravský kras + cyklotrasy, mapa 1:40 000.

 

[3] RUDICKÉ PROPADÁNÍ – CESTA PONORNÝCH VOD, Ivan Balák, Alois Nejezchleb, Roman Šebela, vydáno v roce 2011 – tento tenký sešit se spoustou fotografií dostane každý účastník kurzu na památku.

 

[4] BÝČÍ SKÁLA – JESKYNĚ A ČLOVĚK – PŘÍRODA A KULTURA, vydali členové ZO ČSS 6-01 Býčí skála – tento sešit je již podrobnější a jako pokračování Rudického propadání je jeho zmínění určitě na místě.

 

[5] CESTY DO PODZEMÍ – Lumír Pecold – velmi dobrodružná knížka.

 

[6] PODZEMNÍ EVERESTY – Petr Hipman - „dobývání“ slovenských jeskyní i jeskyní v cizině.

 

[7] JESKYNĚ A PROPASTI V ČESKOSLOVENSKU – B. Kučera, J. Hromas, F. Skřivánek, vydáno v roce 1981

 

[8] Nakonec i nejrůznější čísla a ročníky časopisů SPELEO a sborníků SPELEOFÓRUM.

 

[9] JESKYNĚ ČESKÉ REPUBLIKY NA HISTORICKÝCH MAPÁCH – Petr Zajíček, vydané v roce 2016

 

[10] http://mapygarmin.wz.cz/akce_rudicke_propadani.php

 

[11] https://www.youtube.com/watch?v=1ejDnj4QX9Q&t=1s …. kolem 22 minuty je zde zachycen zvláštní krápník, ze kterého děvčata měla neskutečnou zábavu. Naopak my jako „páni tvorstva“ máme jeskyni Jáchymku asi tři kilometry vzdušnou čarou jihozápadně odtud.

 

SVOU MALOU TROŠKOU DO MLÝNA PŘISPĚJI I JÁ SVÝMI POKUSY O VIDEA:

 

[12] https://youtu.be/dUUtIUkJw_A

 

https://youtu.be/72-HV86RI8o

 

https://youtu.be/baBqhySyLyQ

 

https://youtu.be/7ovAynrClBs

 

https://youtu.be/5grkD86n4jA

 

https://youtu.be/Rtcjr-4IEE4

 

 

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.333, 16.733)
Poslední aktualizace: 4.8.2021
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Jedovnice

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
6,6km od místa

Příspěvky z okolí Rudické propadání - malá "velká" jeskyňářská maturita, část první.

Limíkovy střípky z cest - 24. díl – Rudické propadání, Podhradí a Kopaniny na Ašsku, Hartoušovské mofety
Limíkovy střípky z cest - 24. díl – Rudické propadání, Podhradí a Kopaniny na Ašsku, Hartoušovské mofety
Tipy na výlet
díl střípků vás zavede na lokalitu Rudického propadání v Moravském krasu, kde nalezneme nejen propadající se potok a tajemný zbytek mlý…
0.3km
více »
Rudické propadání
Rudické propadání
Tipy na výlet
Do Jedovnice jsme přijeli autem. Zaparkovali jsme u rybníka Olšovec a vyrazili po naučné stezce kolem Olšovce ke druhému rybníku zvanému Budkovan. Rozkvetlé louky a břehy rybníků, vodní ptactvo a kapři na…
0.4km
více »
Rudické propadání - malá "velká" jeskyňářská maturita - díl druhý - malý pohled do historie a popis jeskyně.
Rudické propadání - malá "velká" jeskyňářská maturita - díl druhý - malý pohled do historie a popis jeskyně.
Jeskyně
Tady pokračuji v popisu sestupu do jeskyně Rudické propadání (první díl je uveden zde: https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-cast-prvni/detail         Soustava „Rudického propadání“ a následné jeskyně „Býčí skály“ je druhý nejdelší jeskynní systém v Moravském krasu i u nás vůbec. Na prvním místě je Amatérská jeskyně. Hlavní vstupy do j…
0.4km
více »
Rudice - geopark
Rudice - geopark
Zajímavost
Nachází se v obci v těsné blízkosti větrného mlýna. Je to jakási geologická expozice pod širým nebem. Byly sem svezeny vzorky hornin, které se nacházejí na území Moravského krasu.…
0.4km
více »
Rudické propadání
Rudické propadání
Jeskyně
Střední část Moravského krasu je odvodňována Jedovnickým a Křtinským potokem. Nejvýznamnějším jeskynním systémem této oblasti je systém Rudické propadání - Býčí skála. Skála se vstupem do jeskyně Býčí skála se nachází v Josefovském údolí mezi městem Adamov a obcí Křtiny. Spolu s Rudickým propadáním tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice o celkové délce přes 13 kilometrů. Rudické propadání je nejmohutnější pr…
0.4km
více »
Geopark v centru Rudic
Geopark v centru Rudic
Odpočinkové místo
  Rudice, v jejímž bezprostředním okolím se začalo s těžbou železných rud už ve 13.století, se rozkládají na poměrně vysoké náhorní planině mezi Olomučany a Jedovnicí a patří k obcím, jejichž vzhled se dá označit …
0.4km
více »
Rudické propadání - malá "velká" jeskyňářská maturita - dokončení.
Rudické propadání - malá "velká" jeskyňářská maturita - dokončení.
Jeskyně
     Tento článek by měl být závěrečným dílem povídání o jednom z mých největších zážitků v kouzelné a nadmíru nevšední „neživé“ přírodě Rudického propadání. Místa kde se psala naše speleologická historie, místo jež kdysi dávno objevovali jeskyňáři se jmény, které se později staly skutečnými legendami. Taktéž i samotné Rudické propadání je nestárnoucí legendou, která svá tajems…
0.4km
více »
Naučná stezka Železa Moravským Krasem
Naučná stezka Železa Moravským Krasem
Chodník, naučná stezka
Naučná stezka Cesta železa Moravským krasem Je zajímavý projekt, který vznikl v roce 2003. Správci stezky jsou Správa CHKO Moravský kras, Spolek pro rozvoj venkova a brněnské Technické muzeum. Stezka je zařazena …
0.4km
více »
Větrný mlýn Rudice
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
Větrný mlýn Rudice
Mlýn
Do Rudice se velmi snadno dostanete z Jedovnic (kam jezdí pravidelná autobusová linka z Brna). Cesta je to velmi velmi zajímavá, projdete i okolo Rudického propadání, o tom už tu článek je - Rudické propadání. Cesta ani není dlouhá a pokud se budete držet značky nebude problém mlýn najít. Rudický mlýn holandského typu byl založen roku 1865, tehdy měl otáčivou střechu pokrytou šindelem. V roce 1925 byly při bouři zničeny lo…
0.4km
více »
Rudice - Informační středisko Větrný mlýn
Rudice - Informační středisko Větrný mlýn
Infocentrum
Informační středisko se nachází v areálu Větrného mlýna v jižní části obce, v jeho dvorním traktu, kde je i letní bufet. Kontakt: Informační středisko Větrný mlýn, 679 06 Rudice telefon: 516 443 528 Turistická mapa KČT 1:50 000 č.86 Okolí Brna-Moravský kras
0.4km
více »
Turistické rozcestí Rudické propadání
Turistické rozcestí Rudické propadání
Rozcestí
Nachází se na hraně plošiny Kolíbky nade dnem Rudického propadání. Prochází tudy zeleně značená turistická cesta. Ta vede jedním směrem dolů k propadání a dále proti toku pokračuje stezkou kolem Matuškova Mlýna a Staré Huti do Jedovnic na náměstí. Opačným směrem pak směřuje kolem skal v Kolíbkách a vystoupá do obce Rudice k větrnému mlýnu (TIC, muzeum), odtud pokračuje přes obec, kole…
0.5km
více »
Rudické propadání - národní přírodní památka
Rudické propadání - národní přírodní památka
Přírodní památka
Přírodní ponorový skalnatý uzávěr Jedovnického potoka zvaný Kolíbky s několika skalními stěnami, skalkami, hřebenáči, škrapovým polem a výrazným propadáním pokračujícím v rozlehlý jeskynní…
0.5km
více »
Z Jedovnice k Rudickému propadání, Kolíbkám a lomu Seč - 1.část
Z Jedovnice k Rudickému propadání, Kolíbkám a lomu Seč - 1.část
Cestopisy
  Coural jsem takhle v červnu po stránkách netu a narazil na obrázky lomu, jehož stěny byly fantasticky zbarveny. Když jsem podle map.cz zjistil, že neleží až kdesi v daleké arizonské Tramtárii, ale kupodivu hned za humny moravské obce Rudice (známé svým propadáním a skálami Kolíbkami), bylo o jednom super výletě okamžitě rozhodnuto. Co na tom, že má být v pátek (kdy cestu podni…
0.5km
více »
Rudice - naučná stezka Rudické doly
Rudice - naučná stezka Rudické doly
Chodník, naučná stezka
Naučná stezka začíná v Rudici u Větrného mlýna. Je okružní, celkem má 12 zastávek a je dlouhá 5 km. Má vlastní značení (v zeleném poli černá zkřížená hornická kladiva). U Větrného mlýna je i hlavní informační tabule se zákresem trasy a umístění jednotlivých zastávek. V místě zastávky je pak pouze její číslo. K Naučné stezce byla vydána výpravná barevná brožura, která podrobně popisuje celou trasu i jednotlivé zast…
0.5km
více »
Zastavení u Rudického propadání
Zastavení u Rudického propadání
Krasový útvar
  I když člověk tohle místo „zná“ z mnoha fotografií, filmových dokumentů či článků, přesto je v reálu ohromen, neboť nic z toho nenahradí návštěvu a pohled na vlastní oči. Poměrně široký a vodnatý Jedovnický potok si v klidu dožbluňká pod skalnatou úzávěru slepého údolí a tady se jeho tok najednou v podobě burácivých peřejí střemhlav vrhá do prolákliny mezi skálami. Nad vstupe…
0.5km
více »
Rudické propadání, lom Seč, Santiniho Křtiny, Macocha - Moravský kras
Rudické propadání, lom Seč, Santiniho Křtiny, Macocha - Moravský kras
Cestopisy
Křtiny - po  stopách Santiniho S architektem, J.B. Santinim Aichelem, zakladatelem jedinečného stylu - barokní gotiky -  jsme se s kamarádkou  znovu  setkaly na  našem putování Moravským krasem.  Vyraz…
0.5km
více »
Rudické propadání, Moravský kras
Rudické propadání, Moravský kras
Propast
Rudické propadání je národní přírodní památka o ploše 4,4 hektarů. Je to slepé krasové údolí s ponorem Jedovnického potoka. Voda se propadá do hloubky 86 metrů. Do podzemí ústí také Suchá chodba , ta je hluboká 11…
0.5km
více »
Kolíbky
Kolíbky
Skalní útvar
Kolíbky jsou vápencovým skalním městem umístěným asi půl kilometru jihovýchodně od centra obce Rudice. Nacházejí se na naučné stezce Jedovnické rybníky - Rudické propadání. Ve skalách se nachází několik malých jes…
0.6km
více »
Rudice - kaple sv. Barbory
Rudice - kaple sv. Barbory
Kaple
Občané obce Rudice nikdy neměli svůj kostel. Věřící docházeli do kostela v nedaleké Jedovnici. Avšak touha mít vlastní svatostánek tu vždycky byla. Po 2. světové válce byla provedena první sbír…
0.6km
více »
Skalní amfiteátr Kolíbky
Skalní amfiteátr Kolíbky
Skalní útvar
  Přechod od Rudického propadání do skalního amfiteátru, lidově nazývaného Kolíbkami, je jakýmsi přechodem do jiného světa. Z království krasové divočiny po pouhých několika minutách chůze doputujeme pěšinou špl…
0.6km
více »
Rudický sakrální skvost
Rudický sakrální skvost
Kaple
  Nestačí mít jen dobře naplánovaný výlet a vydařené počasí, ono záleží i na tom, kam se vydáte. Přiznám se, že i když jsem si před odjezdem do téhle oblasti Moravského krasu na mapě vše pečlivě prostudoval a do t…
0.6km
více »
Do Moravské krásy pt. 2
Do Moravské krásy pt. 2
Cestopisy
18.8.2016   Jestliže včera to bylo jen takové zahřívání a na Moravský kras jsme spíš jen tak koukali z rozhledny, dnes už by mělo na nějaké ty jevy dojít. Počasí opět vypadá přijatelně, sluníčko sice svítí na opačnou stranu naší ubytovny, ale tím pádem se opírá do svahů, které vidíme z našeho okna. Naše tradiční šestice se poněkud rozrůstá o další dvojici, která nás v části výletu provází. Jak jsme včera dojížděli, tak dnes…
0.6km
více »
Propast Tumperek
Propast Tumperek
Propast
Propast Tumperek se nachází v obci Rudice ve střední části Moravského krasu. Je pojmenovaná podle podle vrchu, v němž se nachází. Ústí propasti leží pod křižovatkou ulic Třetí a Tumperská…
0.7km
více »
Písečný lom Rudice
Písečný lom Rudice
Tipy na výlet
Dnes jedeme s celou rodinou na výlet do písečného lomu v Rudicích. Jedeme z Brna, od kterého je to asi 30 km a 35 min. K písečnému lomu se jde asi 500 metrů od parkoviště, poté scházíte dolů do lomu. Na písečném l…
0.8km
více »
Rudice a Větrný mlýn, Moravský kras
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
Rudice a Větrný mlýn, Moravský kras
Vesnice
Rudice je poprvé připomínaná roku 1353. Železná ruda se v těchto místech těžila už v 10. století. Nejznámější a nejzajímavější zdejší památkou je větrný mlýn holandského typu. Pochází z roku 1865. Ve mlýně je muz…
0.8km
více »
Rudice
Rudice
Vesnice
Obec Rudice leží ve střední části Moravského krasu v nadmořské výšce 480 až 530 m n.m. Starou hornickou osadu, jejíž vznik se datuje do r.1247. ještě připomínají místní názvy jako např. Tumperk, Žegrov aj. V nejstarší části tz…
1km
více »
Z Jedovnice k Rudickému propadání, Kolíbkám a lomu Seč - 2.část
Z Jedovnice k Rudickému propadání, Kolíbkám a lomu Seč - 2.část
Cestopisy
  V tom šíleném sparnu bych raději někam na plovárnu, namísto toho jsem ale od amfiteátru Kolíbek stoupal lučinou nahoru do Rudic. Pot ze mne jen lil, naštěstí se pod dědinou našel remízek s chladivým stínem. Chvi…
1km
více »
Rudice  - Seč
Rudice - Seč
Krasový útvar
Jedná se o mohutný krasový závrt, který vznikl již v druhohorách. Jeho šířka je kolem 300 m a hloubka pak asi 70 m. Byl celý vyplněn pestrými pískovci a jíly.…
1km
více »
Arboretum Křtiny
Arboretum Křtiny
Arboretum
Arboretum Křtiny je nejstarším a největším arboretem Školního lesního podniku MZLU. Bylo založeno roku 1928 na 23 hektarech na loukách a lesních svazích kolem potoka Zemanův žleb. Nachází se zde kolem 800 skupi…
1.3km
více »