Příbor - o historii, pamětihodnosti

Příbor je jedno z nejstarších měst severovýchodní Moravy. Rozkládá se na mírně zvlněném terénu na obou březích řeky Lubiny. Je lemován krásnou scenérií předhůří Beskyd s vyhlídkou na nedalekou štramberskou Trúbu, malebné Hukvaldy  a staroslavný Radhošť. My jsme se zde zastavili při našem přechodu Beskyd.

Založen byl Frankem z Hückeswagenu roce 1251 jako osada s městským právem. První písemná zmínka o městě je v listině markrabího Přemysla - pozdějšího krále Přemysla Otakara II. z 12. prosince 1251, v níž Přemysl potvrzuje, že hrabě mimo jiné založil v Příboře farní kostel Nanebevzetí Panny Marie a klášter. Příborské náměstí obdélníkového tvaru bylo od počátku proťato diagonálou prastaré "polské" obchodní cesty. Název města v té době se uvádí jako Vriburch, (později Freiberg a česky Przybor).

Z daleka je vidět farní kostel Narození Panny Marie. Je to impozantní značně členitá stavba s velkou zahradou a Křížovou cestou.

Pochází pravděpodobně ze 14. století. Jedná se o orientovanou pozdně gotickou trojlodní stavbu s odsazeným polygonálně uzavřeným presbytářem, který vznikl kolem roku 1400 (podobně i štít jižní lodi), s představěnou hranolovou věží před západním průčelím a s bočními kaplemi ze 17. století na půdorysu trojlistu.
Značně členitá stavba kostela je doplněna dalšími menšími přístavbami - sakristie, kaple sv. Urbana, Getsemanské zahrady aj. Věž kostela je zastřešena cibulovou bání s otevřenou lucernou, sedlová střecha presbytáře nese sanktusní vížku. Boční kaple jsou kryty helmicemi a prosvětleny polygonálními lucernami. Ve 4. patře na jižní, západní a severní straně věže je umístěn kulatý ciferník hodin z 18. století. V závěru 16. století vznikla renesanční nadstavba posledních dvou pater věže. Fasády objektu jsou hladké, členěné pouze soklem a korunní římsou.
Na výstavbě tohoto kostela se podíleli italští stavitelé a umělci, kteří se v té době (2.pol. 16.stol.) usídlili v Příboře nebo jeho blízkém okolí. K dílčím úpravám kostela došlo v polovině 19. století (1852-1854).

Hlavní náměstí - Náměstí Sigmunda Freuda - je pojmenované po místním rodákovi - lékaři, psychiatrovi a neurologovi světového věhlasu. Je to obdélníkové náměstí lemované domy s širokými podloubími a s fontánou. Nejstarší domy jsou ze 16. století a jsou památkově chráněny.

Nedaleko náměsti na starém hřbitově je kaplička Panny Marie Lurdské. Stojí na místě staré márnice v severovýchodním rohu bývalého hřbitova, je to zčásti omítaná stavba obdélníkového půdorysu s apsidou (výklenkem). Otevřená předsíň je zaklenuta plochou plackou, nesenou dvěma masivními sloupy. Ve středu nízkého štítu je pilastr završený křížkem s nápisem MARIA a letopočtem 1901. Interiér kaple je zaklenut konchou (polokopule).

V Zámečnické ulici je rodný dům Sigmunda Freuda, který je upraven na muzeum. Sigmund Freud většinu svého života prožil ve Vídni a v Londýně, zde se narodil a sem se na sklonku života i vrátil.

Muzeem provází hlas „samotného" Sigmunda Freuda (po zakoupení vstupenkyy obdržíte sluchátka). V jednotlivých místnostech jste seznámeni s konkrétními údaji z jeho osobního i profesního života, čímž se vytváří atmosféra užšího vztahu návštěvníka k místu, kde se narodil. Expozice chce představit Sigmunda Freuda jako "normálního" člověka s normálním vztahem ke každodennímu životu. Děj expozice je postaven na fiktivním osobním příběhu člověka, který se na sklonku života vrací do svého rodného města Příbora. Města, které si pamatuje z dětství a vzpomíná na osudové a rozhodující okamžiky své životní a osobní kariéry, které si vybavuje, když prochází svým rodným domem. Dá nám nahlédnout do svého nitra a snáze tak pochopíme metody jeho vědecké práce. Freudův vztah k humoru, jako ke koření života, je vyobrazen kreslenými karikaturami Vladimíra Jiránka, jejichž text představí tohoto vážného, zadumaného vědce s přísným výrazem ve tváři jako milovníka humoru.