Povýšení Pražského Předměstí u Hradce Králové na město v roce 1924

Pražské Předměstí je malý zbytek jednoho z původních královéhradeckých předměstí - Pražského podměstí, jež se nacházelo na západní straně při cestě na Prahu a odtud bylo rovněž pojmenováno, přičemž tomu druhému se říkalo Mýtské, neboť přes něj se naopak jezdilo na Vysoké Mýto. Obě byla velmi rozsáhlá a obsahovala řadu kostelů, klášterů a špitálů s kostely, jejichž počet byl zredukován za husitských válek, aby později bylo Pražské podměstí přifařeno pod kostel sv. Anny a Mýtské podměstí pod kostel sv. Antonína. Třicetiletá válka si vyžádala v obou podměstích na 400 vypálených a pobořených domů. Po jejím ukončení začala jejich obnova a za vlády Karla VI. dosáhla obě podměstí téměř stejné velikosti jako před bitvou na Bílé hoře, ale za války s Pruskem v roce 1745 bylo na Pražském podměstí pobořeno opět 58 domů.

Největším zásahem do jejich vývoje se však stala výstavba královéhradecké pevnosti, v jejímž rámci došlo k jejich většinovému poboření a vystěhování jejich obyvatel dále od města, čímž vzniklo jádro Pražského Předměstí. Z původních domů tak vydržely pouze ty u pražské silnice a při plotišťské cestě. Jak byla tehdy tato osada velká, to si můžeme představit z toho, že v roce 1785 zde bylo pouhých 56 domů, jež byly o rok později přifařeny k nově vystavěnému kostelu sv. Anny v Kuklenách. Roku 1849 se Pražské Předměstí stalo samostatnou politickou obcí, jež se však spolu s dalšími nově vzniklými obcemi bránilo odtržení od Hradce Králové, přinejmenším již pro to, že nedošlo k rozdělení městského majetku a ten zůstal veskrze v rukách Hradce Králové, čímž byla dosavadní předměstí poprvé "okradena".

V roce 1851 se nakonec stalo součástí Kuklen, v jejichž rámci vydrželo až do roku 1890, kdy se osamostatnilo. První obecní volby se konaly 12.-13. srpna 1890 a v ustavující schůzi nově zvoleného obecního zastupitelstva byl zvolen prvním pražskopředměstským starostou rolník František Souček, přičemž k povolení rozdělení Kuklen a Pražského Předměstí došlo výnosem z 23. prosince 1890, v němž byly potvrzeny okresním zastupitelstvem 30. prosince 1889 schválené obecní hranice. Nově vzniklá obec začala prudce růst, a to zejména díky rozvoji průmyslu a železnice.

O povýšení na město se obec snažila již před 1. světovou válkou. Tehdy se však doporučovalo, aby se povýšení nevztahovalo na celou politickou obec, nýbrž pouze na osadu Pražské Předměstí. K realizaci tohoto plánu však kvůli 1. světové válce a s ní spojené řadě problémů nakonec nedošlo.

Po vzniku Československa byl požadavek na povýšení Pražského Předměstí na město opět oprášen a začala různá jednání mezi obcí a státními orgány. Nakonec rozhodnutím vlády ze 16. října 1924 bylo Pražské Předměstí povýšeno na město. 30. listopadu téhož roku se uskutečnila slavnostní schůze městského zastupitelstva, jejímž účelem byly oslavy povýšení obce na město. Schůzi zahájil starosta Josef Kotek, který ocenil význam tohoto kroku a vzpomenul i svých předchůdců. Vedle toho bylo město okrášleno prapory a ulicemi procházela hudba.

A této schůze si všimly i "Lidové noviny", jež 28. listopadu 1924 napsaly: „Nejmladší české město, Pražské Předměstí u Hradce Králové, oslaví své povýšení tuto neděli. Obecní zastupitelstvo bude konati slavnostní schůzi, na níž mu bude odevzdán za přítomnosti delegátů okolních obcí, zástupce okresní politické správy v Hradci Králové dekret ministerstva vnitra, pak bude slavnostní řeč o historii Pražského Předměstí. Slavnost vyvrcholí položením základního kamene pro stavbu nové měšťanské školy, jíž Pražské Předměstí dosud nemá.“

Obsáhlejší článek o Pražském Předměstí však přinesly již 7. listopadu téhož roku: „Nové město na Královéhradecku. Pražské Předměstí u Hradce Králové, které, jak Lidové Noviny oznámily, bylo povýšeno na město, má nové povinnosti a úkoly, zvláště proto, že bezprostředně souvisí s rychle se rozvíjejícím Hradcem Králové. Hradeckému okresu dostává se třetího města (Hradec Králové, Třebechovice, Pražské Předměstí). Překvapuje, že Pražské Předměstí nepokusilo se o změnu jména, neboť je nyní něčím, co není předměstím. Při stavbě pevnosti Hradce Králové roku 1766 rozbořena na Pražském Předměstí velká část domů, klášter minoritů s kostelem sv. Anny a kostel sv. Petra. Obyvatelé zbořených domů přestěhovali se většinou do nově založených předměstských obcí Kuklen (tam vystavěn nový kostel sv. Anny 1777-1784) a Farářství. Ještě r. 1833 bylo na zachované části Pražského Předměstí jen 43 domů. Nový růst obce začíná roku 1856, kdy začala se stavěti dráha z Pardubic do Josefova, a vystavěno nádraží na Pražském Předměstí. Roku 1900 mělo 223 domy, roku 1921 již 524 domů s 5342 obyvateli. Dnes má již na 6000 obyvatel. Na okrese královéhradeckém je to nové město se socialistickou většinou, neboť ze 36 členů zastupitelstva má jen 12 příslušníků stran občanských (5 nár. dem., 3 polit. živnostníky a 4 lidovce). Starosta je sociální demokrat.“

K tomu je však třeba dodat to, že z mnoha závodů obec mnoho neměla, protože jejich sídlo nebylo vedeno na Pražském Předměstí, ale v Hradci Králové. Stejně tak tomu bylo u nádraží, které sice vzniklo na katastru obce, ale názvem i zařazením patřilo k Hradci Králové. Podobný problém měly i sousední Kukleny, kde se řada továrníků dopouštěla stejné věci, a tudíž z peněz, jež byly vytvářeny v těchto obcích těžil daňově Hradec Králové, aniž by měl s těmito kroky jakékoli náklady. Ty měly pouze ony obce. Takže finanční, hospodářský a kulturní růst Hradce Králové v salon republiky byl de facto ve stylu „jeden zasadí a druhý sklidí“.

Na závěr ještě musíme říci to, že i když toto město nemělo tak velké příjmy jako Hradec Králové, tak dokázalo završit mnoho významných úkolů i s mnohem menším obecním rozpočtem, takže vznikly nové silnice, vodovod, kanalizace či veřejné osvětlení, z čehož vidíme, že starostové těchto předměstských obcí dosahovali mnohdy stejných výsledků jako dnes oslavovaný starosta JUDr. František Ulrich, i když on měl na rozdíl od nich mnohem větší finance, že mohl vytvořit z Hradce Králové to, co dnes známe. Ironií osudu se však o nich téměř dokonale mlčí a např. jméno pražskopředměstského starosty Františka Václava Fialy dokonce zmizelo z názvu sadů, o jejichž vznik se zasloužil a dnes je známe jako Sukovy, což má na svědomí již předlistopadový režim.