Pomník Antonína Dvořáka v Praze

Ohledně zřízení pomníku tomuto českému hudebnímu geniu se hovořilo již v 19. století, ale z těchto plánů nikdy nic nebylo, protože různé Dvořákovy pomníky a pamětní desky vyrůstaly pouze mimo Prahu (Vávrův v Hořicích roku 1910, Šalounův v Příbrami v roce 1929), dokonce i v USA, kde byla např. roku 1925 slavnostně odhalena pamětní deska na balvanu, ležícím uprostřed parku v iowském Spillville, kde v roce 1893 trávil s rodinou prázdniny. Později se tohoto úkolu chopil Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka, jehož zakládající schůze se uskutečnila 29. března 1931 na Staroměstské radnici, a to za přítomnosti členů skladatelovy rodiny v čele s jeho manželkou Annou, některých Dvořákových osobních přátel, žáků, obdivovatelů a dalších osobností veřejného života.

Soutěž na návrh pomníku Antonínu Dvořákovi nakonec nebyla nikdy vyhlášena a změnou prošlo též pojmenování spolku, z něhož se roku 1944 stala Společnost Antonína Dvořáka. Tehdejší tisk však tuto nespravedlnost dokázal přetřásat i v protektorátních časech, čehož důkazem může být zmínka ve "Věstníku pěveckém a hudebním", který vyšel 15. dubna 1941:

"BUDEME MÍTI V PRAZE BRZO DVOŘÁKŮV POMNÍK? V jubilejním roce Dvořákově třeba mimo jiné připomenout naší veřejnosti, že v Praze existuje Spolek pro postavení pomníku Antonína Dvořáka. Byl založen před desíti lety (svou ustavující valnou hromadu konal 31. března 1931) za tím účelem, aby se v Praze postavil Antonínu Dvořákovi pomník, aby se podporoval Dvořákův kult, pěstovala jeho díla, získávaly jeho osobní památky a ukládaly do musea Antonína Dvořáka, které tento spolek založil, udržuje a stále doplňuje.

Toto museum Antonína Dvořáka je v krásné stavbě Dienzenhoferově, v býv. letohrádku hraběte Michny v Praze II., U Karlova č. 462. V museu se nashromáždilo po Dvořákovi jednak dary (nejvíce darovala jeho rodina), jednak koupěmi tolik památek na Ant. Dvořáka, že stále může býti vystavená toliko část a z ostatních se občas pořádají výstavy zvláštní. Dosud sebrané jmění spolku a zvýšený zájem o jeho snahy odůvodňují naděje na brzké zajištění nejvhodnějšího místa a provedení umělecké soutěže na pomník, který by byl hoden Dvořákova významu a stal se ozdobou města Prahy."

Teprve po osvobození od německých okupantů se o ní začalo opět vážně hovořit. Jako 1. příklad můžeme zmínit návrh kulturního referenta V. Jaroše, aby byl plánovaný pomník umístěn v sadu na Alšově nábřeží u Domu umělců. Ten byl v roce 1949 schválen ÚNV a ideovou soutěž měla vypsat Společnost Antonína Dvořáka. Samozřejmě, že k ničemu opět nedošlo (na výše uvedené místo byl přenesen o 2 roky později pomník Josefa Mánesa) a nepomohlo tomu ani vystoupení poslance Gustava Bareše na ustavující městské konferenci KSČ v Praze roku 1951.

Až o rok později byla vypsána soutěž na Dvořákův pomník, aby jeho provedení bylo v roce 1955 svěřeno Josefu Wagnerovi. Ústředním národním výborem bylo rozhodnuto, že pomník bude stát před Rudolfinem, každoročním svědkem Pražského jara, a nedalekou filozofickou fakultou, jež jmenovala Antonína Dvořáka čestným doktorem. Urbanistické řešení Wagnerem plánovaného sousoší měl mít na starosti architekt Pavel Smetana. Po úmrtí Josefa Wagnera roku 1957 se po tomto návrhu opět slehla zem, aby se objevil opět v centru zájmu v roce 1969, kdy vedení hlavního města přišlo s tím, že terénní práce na výstavbě pomníku se mají konat souběžně s výstavbou metra v této lokalitě, tedy až v letech 1971-1975, což znamenalo, že by se na tomto místě mohl pomník objevit v roce 1975. Ale následně se opět nedělo nic, neboť přednost dostalo metro a další tehdejší budovatelské práce.

Nakonec Galerie hlavního města Prahy z pověření rady NVP vypsala k 27. únoru 1989 veřejnou anonymní sochařsko-architektonickou soutěž na návrh pomníku hudebního skladatele Antonína Dvořáka, přičemž místo pro předpokládaný figurální pomník bylo vybráno v severní části parku na Klárově. Soutěž byla ukončena 15. prosince 1989, aby mohl být pomník odhalen v září 1991 ke 150. výročí skladatelova narození. S ohledem na přijaté návrhy byl znovu oprášen návrh Josefa Wagnera, jenž se zachoval ve formě modelu. Jeho syn Jan byl pověřen jeho zvětšením a později vytvořením samotné sochy, která byla slavnostně odhalena 12. května 2000 v rámci hudebního festivalu Pražské jaro, přičemž základní kámen byl na tomto místě odhalen již 8. září 1991.