Podhradí - pramen Sirčena

Natrefíme na něj na horním konci vesničky u potoka v místech, odkud již trasa NS Ekopark Starý Světlov lesem prudčeji stoupá až nahoru na hřeben ke zřícenině hradu. Sirovodíkový pramen se nachází v nadm.výši 389 m a voda z něj prý bývala místními využívána na koupele při revmatismu. Když k němu přijdeme nově upraveným areálem blíž, ucítíme už ze vzdálenosti několika metrů charakteristický puch po zkažených vejcích. O to víc budeme překvapeni, že je vlastní tekutina kupodivu čirá, chladná a chuťově velmi dobrá.

 

Luhačovické Zálesí je sice končinou bohatou na léčivé minerální prameny, ale takovýchto sirných se tu vyskytuje málo a např.ten, vyvěrající ve Slunečních lázních, již vyschl.

Ony jsou sirné prameny takovou východomoravskou raritkou vzniklou díky horninám flyšového pásma. Ve velkých hloubkách se nacházejí hlubinná ložiska uhlovodíků (nejčastěji metanu) a v této vodě se rozpouští sírany. Vznikají tak jisté, už nevím jakým názvem odborníky pojmenované bakterie, přeměňující síran na sirovodík a ten vydává nám již známý a charakteristický zápach.

 

 

Vývěr Sirčeny je vcelku dosti vydatný a je zachycen v šachtě z betonových zkruží, aby nebyl kontaminován povrchovými vodami. Čirá tekutina oplývající zvýšenou mineralizací teče z kovové trubky do výtoku zakrytého železným roštem a je dostupná po betonových schůdcích. K ochutnávce vody je pak možno použít některý ze zde umístěných hrnků.

 

Výtku bych měl jen k současné podobě místa. Když jsem tu byl ve svých patnácti letech, byl tajemný pramen obklopen hezkým přírodním prostředím, což se ale změnilo roku 2007. Tehdy jej nechal Zlínský kraj poněkud necitelně upravit a bezprostřední okolí se změnilo na odpočinkovou lokalitu (dle šablony EU), čímž naprosto ztratilo svůj bývalý půvab. Ono je sice pěkné, že přes potok vede lávka se zábradlím a že se zde nachází velký otevřený krytý přístřešek, ale skluzavka spolu s „houpadlem“ na pružinách pro ty nejmenší a dřevěná plastika veverky, zajíce a medvěda už z něj dělá tak trochu Disneyland.

Chápu, že zde místní rádi chodí na procházky, ale zajímalo by mne, jak dlouho vydrží sedět na těch super designově řešených moderních lavičkách, jejichž opěradlo tvoří jediná kovová trubka... a protože jsme každý jinak vysoký, většina z nás si tu jen pořádně otlačí a rozbolaví záda!