Perálec - kostel sv. Jana Křtitele

Obec Perálec najdeme v okrese Chrudim, žije zde přibližně 250 obyvatel a písemně je poprvé zmiňována údajně v roce 1349. Proto je dost nepochopitelné, že se všeobecně ví, že nejvýznamnější zdejší památka – tedy kostel sv. Jana Křtitele – byla vysvěcena pražským biskupem Janem z Dražic již roku 1321. Tento hřbitovní katolický kostel tvoří dominantu středu obce, stavebně byl pravděpodobně dokončen v roce 1320 a dnes je památkově chráněný. Jedná se jednu z nejstarších sakrálních staveb v regionu a za stavitele je považován mocný rod Berků z Dubé. V letech 1350 až 1620 byl tento kostel farním, poté se stal filiálním (nejprve spadající ke Skutčí a později k Rychmburku). Jeho součástí byla původně dřevěná zvonice, kterou ta současná – zděná – nahradila až v roce 1765. Tato věž je severní, hranolová, a její základna má strany o šířce 7,85 m.

Ke stavbě peráleckého kostela sv. Jana Křtitele se váže zajímavá pověst O přeneseném kostele českorybenském. V České Rybné totiž chtěli mít svůj vlastní důstojný svatostánek, a proto zahájili výkopové práce a budování kostelních základů. Vše ale v noci zmizelo, a tak museli Českorybenští začít se stavbou znovu. V noci pak postavili k novým základům hlídku a ta byla zděšeným svědkem toho, jak základy o půlnoci „odletěly“ směrem k Perálci. Tam je také - na kopečku u silnice – ráno našli. Tak všichni pochopili, že zasáhla vyšší moc, a proto se Českorybenští vzdali se svého původního záměru a raději se podíleli na výstavbě kostela v Perálci. Zvony přenášeného kostela se však prý stále občas ozývají celou krajinou.

Kdo chce, ať věří. My se ale zaměříme raději na „technickou stránku věci“. Kostel sv. Jana Křtitele v Perálci je jednolodní orientovanou gotickou stavbou z lomového kamene. Kněžiště je tvořeno pěti stranami osmiúhelníku, s nárožními opěráky, sahajícími do dvou třetin jeho výšky. Okna kněžiště byla rozšířena v roce 1893, klenba je zde žebrová, křížová, a jeden ze svorníků zdobí osmicípá hvězda. Velkou pozornost si zasluhují klenební konzoly různých tvarů i velikostí. Najdeme zde lidské hlavy i fantaskní zvířata. Vedle vousaté mužské hlavy tak na návštěvníka kostela vykukuje chameleon nebo pes s dlouhýma ušima. Upoutá rovněž gotické pískovcové sanktuárium. Ve valené sklenuté sakristii se nachází gotická menza. Loď je plochostropá, 11 m dlouhá a 7,6 m široká, a od kněžiště ji odděluje triumfální oblouk. Osvětlují ji čtyři barokní okna a její součástí je kruchta se šnekovitým schodištěm.

Za hlavní součásti mobiliáře bývají považovány hlavní oltář z konce 17. století se sochami sv. Václava a sv. Prokopa, Zachova kazatelna z roku 1747, zpovědnice z roku 1789, varhany z roku 1808, pozdně gotická socha Panny Marie z počátku 16. století, barokní svícny nebo gotická kropenka. Vzhledem k tomu, že se do interiéru kostela autor článku osobně nedostal, nedokáže posoudit, jestli vše výše uvedené mezi vnitřní vybavení tohoto svatostánku stále ještě patří. Dva postranní oltáře už byly údajně odstraněny. Zvony by zde měly být tři – dva středověké a jeden v 19. století přelitý.

Součástí areálu bývala také budova fary, která byla zbourána na počátku 19. století, a kostnice. Ta zanikla již v roce 1796.